Nikdy před tím mě to nebralo. Skladování větších kryptočástek jsem nechal na cold wallet, případně zkušeným kolegům, na menší jsem prostě měl aplikaci v mobilu. Jenže pak jsem přešel z Androida zpět na iOS a znervózněl jsem. 

Víte, jak se vždycky říká, že těch dvanáct slov vám obnoví peněženku? Ono to funguje dobře. Jenže ne vždycky, ne všude a ne úplně. Tak například ta Mycelium peněženka - z Androidu na iOS software té samé firmy, tam to nefunguje. Nevidíte ani zůstatek, ani transakce. Googlováním zjistíte, že je to známá chyba, s níž se nic neděje. To samé při převodu na další peněženky. Nakonec se to dá spolehlivě rozchodit jen málokde a nejlepší řešení je z Mycelia utéct. Bohužel tím, jak je bitcoinový svět dost rozkolísaný, není moc jiných řešení.

Existuje celá řada vypulírovaných bitcoinových peněženek na iOS, jenže nestíhají vývoj. Nestíhají třeba nastavení poplatku za transakci, takže v dnešní době převádějí peníze jen za draho, neumí třeba alternativní měny, které jsou vhodné pro běžné užití (v tom se chytá Litecoin třeba). A často nemají jiné forky Bitcoinu jako Cash - což nevadí každému, ale výběr to může zúžit.

Z hlediska bezpečnosti jsem si říkal, že by bylo zajímavé podívat se na hardwarovou peněženku. Sympatický český Trezor právě představil novou verzi, bohužel se ještě neprodává a starou jsem chtěl. Takže jsem koupil Ledger Nano S. Bohužel to ukazuje většinu nevýhod, jaké lze od takového produktu čekat. Peněženka nefunguje samostatně bez počítače (leda s mobilem a mimochodem v českém app store nemá přístupnou aplikaci), nefunguje to bez aplikace použitelné jen přes Chrome/Chromium. Jestli jste si mysleli, že Ledgerem bezpečně zaplatíte i přes počítač, který plně neovládáte (třeba v internetové kavárně), tak na to asi můžete zapomenout.

Pro běžného uživatele je to stále těžké a matoucí. Použitelnost mobilních peněženek na iOS pokročila, ale tím se zase vytratila variabilita. Například většina peněženek neumí vymazat privátní klíč, abyste mobilní peněženku mohli používat jen pro prohlížení operací. Zejména u Bitcoinu, kde jsou stále dost vysoké transakční poplatky a používáte je jen pro větší platby, to pro řadu lidí má z pohledu bezpečnosti smysl, autorizaci dělají na počítači. Je to dobré tehdy, pokud peněženka umí více oddělených účtů, přičemž ten, na kterém máte větší množství prostředků, není běžně na mobilu určený k placení.

Na iOS doporučuju vykašlat se na dříve dost chybové Mycelium (nová verze to vylepšuje, ale stejně k ní nepanuje důvěra) a podívat se na Bread wallet (mám rád švýcary) nebo Airbitz, která má to hlavní: je deterministická/podporuje HD, SPV klienta i bezpečnost přes TouchID. Pokud ovšem přecházíte z Mycelia na Androidu, prostě si peníze převeďte z androidí peněženky (klidně pomalu a za levno) do nové adresy. Jinak je to problematické.

Přitom oddělení kryptoměnové peněženky z počítače, který běžně používáte, má velký smysl. Je příliš snadno kompromitovatelný. Pro běžné použití je autorizace mobilem bezpečnější, jenže člověk implicitně nemá důvěru k tomu, že mobil neztratí. Záloha seedu je naprostou nutností, ale kdo ji dělá pořádně?

Samostatná hardware peněženka je dobrá věc, ale mají před sebou ještě dlouhou cestu. Ledger táhne nižší cenou, ale je to výrazně osekaná věc. Trezor v nové verzi neznám (hejhej, je to český, to bude dobrý!) a láká mě vyzkoušet BitLox, který podle popisu by mohl být velmi zajímavý. Otázka je, jaký bude v praxi.

Jestli máte nějakou lepší zkušenost kolem peněženek s iOS, dejte vědět. Takový fajn přehled peněženek je tady. PS: O webových ani neuvažujte. 

Dneska vás potřebuju. Někdy je mi ze situace v Česku opravdu těžko. Ne kvůli volbám. Ne kvůli prezidentovi. Kvůli nám. Škola u Teplic. Nadávky, výhrůžky na adresu dětí. Granáty a plyn (článek třeba zde). Když už si vysvětlím, že je to lokální výron frustrace a čekám její hromadné odsouzení, slyším jen ohlušující ticho. Je mi zle z takového ticha. Je čas si to říct na rovinu. Když vidíme zlo a mlčíme, jsme sami součást zla. Udělat jen to málo jako říct “je hnus navážet se do dětí, natož jim přát plyn” snad nevyžaduje velkou osobní oběť. Stále snad jsme země, kde se smí ohrožování dětí odsoudit. Proč jsme to teda neudělali? Já původně pod dojmem své nevýznamnosti. Co koho zajímá můj pohled. Ale včera mi došlo, že čekám marně na to, až se dětí zastane někdo významnější. A tak jsem do té školy napsal s pár slovy podpory a otázkou, zda pro ně mohu něco udělat. Na něčem jsme se dohodli nebo dohodneme, to zařídím. Vás potřebuju na to, abych věděl, že nejsem sám. A ty děti a učitelé vás potřebují.

Infrastruktura mění pracovní příležitosti v místě, kde je - i kde není. Pozorovali jsme to u dálnic a víme, že je to obousečná zbraň. Dálnice přinese do kraje pracovní příležitosti, jenže nejenom ty lepší, ale i ty prekariátní, jakou nesou sklady, výrobní haly a montovny. Místo, kde dálnice není, může naopak těžit z odlehlosti a stát se rájem luxusnější verze turismu. Dopady jsou těžko odhadnutelné v globálu a zhusta záleží na lokální připravenosti, podmínkách a aktivitě místních lidí či existenci někoho osvíceného, kdo se do záležitosti ponoří a pohne ji svým směrem.

 Nejinak tomu je v případě 5G infrastruktury a s vědomím výše řečeného bych tedy popsal spíše předpokládaný stav, než dlouhodobé budoucí dopady na zaměstnanost v sektoru.

NFV - virtualizace funkcí sítě

Velká část moderních funkcí sítí 5G závisí na virtualizaci. Zjednodušeně řečeno celá řada funkcí sítě 5G je software nahrávaný do vzdálených počítačů, z nichž se nahrátím stanou základovné stanice či jiné prvky sítě. Naprostá většina funkcí opravdové sítě 5G je dálkově spravovaná. I sklon antén se řeší na dálku, zejména proto, že se prosazuje prostorové multiplexování, v němž je anténa ve skutečnosti polem mikroantén, jež se samy natáčejí za uživatelem. Důvod je jednoduchý: mít co nejuniverzálnější hardware a tedy snížit kapitálové výdaje a za druhé mít co nejmenší náklady na obsluhu, snížit operační výdaje. Teprve snížením CAPEX a OPEX se dá docílit toho, že se obrovské náklady na provoz výrazně většího množství dat při nedramaticky rostoucím počtu platících klientů podaří udržet v rámci mobilní sítě tak, aby bylo možné zachovat cenovou úroveň a zisk uznatelný akcionáři.

To ale také znamená, že velkou část funkcí sítí 5G bude možné řídit z centrály, rolloutem otestované konfigurace nastavení. A jelikož dnešní operátoři jsou globální, jde o rollout globální, z globálního řídícího centra. Tomu jde naproti harmonizace v rámci EU, kdy EU tlačí na snížení roamingových poplatků a tím nepřímo na větší propojení a integraci v rámci skupiny. Pro velké země, v nichž mají operátoři centrály, to je přihrávka, pro menší země takový malý chyták do budoucna: dá se tím vysvětlit, proč je potřeba snížit počet pracovních míst v pobočných zemích a omezit je jen na lokální implementaci marketingové strategie a callcentrum s podporou zákazníkům plus obchod. Vše ostatní může řešit centrála.

Většině dnešních operátorů to na první pohled nemusí být proti mysli. Stejně se na počátku století zbavili velké části radio-technických a montážních sil ve prospěch infrastrukturních dodavatelů jako Huawei či ZTE. A bez nich jsou v podstatě namydlení. Jenže zůstaly vysoce kvalifikované profese na lokálních centrálách a ty budou mizet také. Rádiové plánování se dá pro síť 5G dělat stejně tak z Bonnu jako z Chodova, rozhodovat budou náklady a vztahy mezi pobočkami a centrálou. Region je už lhostejný, beztak se pracuje na základě digitální mapy terénu od externího dodavatele.

Mizení expertních pozic z makroregionů na úkor centrál a vznik proto-manažerských pozic, které nemají větší rozhodovací pravomoci a v podstatě mohou jen implementovat centrální strategii do lokálních podmínek, je velké riziko. Na potření pohled. Na druhý i příležitost. Ti lidé si něco najdou, budou podnikat v telco businessu a rozvíjet svou zemi, chytří jsou na to dost.

Na třetí pohled to není Česká situace. V Česku neexistuje vývoj ničeho kolem mobilních sítí, nedělá se tady ideově nic z infrastruktury. Neexistuje tady žádná myšlenková platforma ani významný inkubátor, je tu jen VŠ vývojové centrum, které vzdělává studenty a je onnou výjimkou z pravidla. A protože tu ani nebude skutečný management operátorů, budou mít místní inovátoři těžkou možnost dohodnout se na pilotním provozu služby. Komplikace za komplikací způsobí, že kdysi dobrá pozice Česka v telekomunikační revoluci se definitivně ztratí.

Co s tím?

Mizející podpora vzdělávání a neexistující podpora inovativnosti nevede k dobrým scénářům. Jenže tak to v Česku je. Technické vzdělávání zůstává u technologií, nepřidává businessové aspekty ani soft skils. Zkušenosti je možné získávat v zahraničí, jenže k tomu se nepropracuje každý a těch několik firem, které se snaží obstát v mezinárodní konkurenci nevytrhne všechno. To je ta špatná zpráva. Uvolňující se intelektuální kapacita nebude využita pro posun ekonomiky, ti lidé buďto odejdou za hranice, nebo se sice v pohodě uživí, ale neposunou konkurenceschopnost ekonomiky dále. A to je všechno škoda. Česká ekonomika bude offloadem práce z přerodu infrastruktury na sítě páté generace jedna z nejpostiženějších.

Ta generační proměna je zajímavá věc. Narážím teď na ni. Je mi přes čtyřicet. S počítači dělám od deseti let, v malíku mám věci jako Commodore 64, Amigu, STčko nebo XT a DR-DOS. Poslední programovací jazyk, který jsem fakt intenzivně používal se jmenoval Fortran (Assembler nepočítám). S internetem jsem začal v roce 1992 a zažil jsem všechno možné i nemožné. Začali jsme dělat první weby, první reklamu, první mobilní aplikace, vyvíjel jsem chytré mobily ještě než byly chytré. Snad to nezní neskromně, když řeknu, že o internetu a telekomunikacích mám slušný povrchní přehled.

Jenže je mi přes čtyřicet. A už ani tak nevypadám jako ajťák. Často dorazím na schůzku, kde lidi předpokládají, že ten postarší pán neví ani ťuk o moderních technologiích. A začnou mi vysvětlovat, jak se "musím dívat na možnosti internetu" a tak podobně. Občas je to směšné. Obchoďák PPC, který trval na schůzce před tím, než mi dá slevu, kterou mi stejně dá, protože přesně vím, kam může jít. A který mi chce vysvětlit "ten klikací marketing" a nedá si to vymluvit.

Občas je to pěkně namáhavé. To když přijde někdo, kdo mi vysvětluje, že to, co chci, chci blbě a mám to chtít jinak. Návrh jednoduchého webu se stává kardinálním problémem a návrh aplikace tragédií, kdy mě někdo tlačí do něčeho, o čem já vůbec nejsem přesvědčen a jeho jediný argument je, že taková je dneska zkušenost a je to jeho znalost. Jakkoliv nerozporuju, že jeho vertikální, lokální znalost může být větší, já mám své dobré důvody, proč něco chci, jak to chci. A očekávám dobrý argument, proč mám názor změnit a rozhodně neberu prohlášení "tak to dnes uživatelé chtějí". Vždycky se mi chce začít křičet "kurva který? Najdu deset, kteří to chtějí jinak ty vole!"

Dnešní módou je "přesvědčit". Kašlat na můj názor jako zadavatele. Prosadit svou myšlenku jako onu přidanou hodnotu nad zakázkou. Je to možná skvělý, když zadavatel fakt potřebuje poradit a tápe. Ne, když potřebuje udělat web B2B prodeje sklářských polotovarů, které nakupují nákupčí muži 40+ a navíc já nepochybuji o tom, co chtějí, když je intenzivně známe. Když máme intenzivní znalost toho, co fakt chtějí. A je mi hodně nepříjemné, když musím vysvětlovat, že zkušenost mi nechybí, chybí mi ruce k provedení zakázky a jsou věci, které prostě chci po svém, vím proč a je to moje podnikatelské riziko, ne jeho, takže ať je to po mém.

Je mi to nepříjemné i z toho důvodu, že vidím, jak se dotyčný nepřipravil na schůzku. Že ho ani nenapadlo dát si do Google jména účastníků schůzky, aby věděl, komu chce prodat. Mně by fackovalo, přijít takhle nepřipraven v době, kdy ty možnosti jsou, kdy na netu najdete životopisy, rozhovory i diplomky a disertace. Už mě od zbytečného přehmatu právě tohle zachránilo, informační parita je dnes levně dostupná.

A tak jsou z toho občas roztodivná setkání. A rozporuplné dojmy. Souvisí to s tím, že se blížím prahu dospělosti? Je opravdu dnes standardem neočekávat znalost internetu a technologií u lidí nad čtyřicet?

Tento týden jsem potkal dva zajímavé životní příběhy, nebo se mi dokreslily. Oba na téma "jak nezůstat šedivým", jestli mi rozumíte.

Ponejprv jsem na Mobile Internet Foru nafasofal nějaký interní časák KPMG, kterýžto jsem původně měl za běžnou korporátní slátaninu na křídě, ale v tramvaji jsem byl velmi mile překvapen obsahem a úrovní (součást krize médií: jak se mohou prodávat komerční časáky, když firemní zdarma jsou lepší). Byl tam rozhovor s Radkem Zachariášem, což je můj oblíbený švec. Dělá krásné ruční boty a kdysi jsem se zařekl, že pokud bych se stal typem na takové boty, tak si je u něj koupím. Hezký příběh člověka, který se našel v řemesle zejména proto, že ho dělá pořádně.

Podruhé jsem šel do Paralelní Pollis na akci věnovanou těžení Monera. Na jednu stranu to bylo trochu problematické, protože formát akce byl spíš standup comedy než přednáška, bylo to víc humorné, než že by tam byly hromady informací, o fundamentu Monera a kontroverzí kolem něj se tam člověk prakticky nic nedozvěděl. Ale Tonda Capoušek, který tam mluvil, se v těžení našel. Z šedivého managera v Mladé frontě, kterým mohl zůstat na věky, se stal entuziastickým propagátorem těžení kryptoměn. Zajímavá proměna.

Proč je to zajímavé? Oba pánové by se jistě uživili tím, co začli dělat, jistě by dlouho šplhali po žebříčku tam, kde byli. Ale nakonec si našli něco, co je naplňuje. Možná jenom proteď, pro tento rok, pro desetiletku, kdo ví. Ale nezůstali u něčeho jen proto, že to šlo a hledali, co jim sedne lépe, osudově.

Je to zajímavé mentální cvičení, které by měl každý udělat ve svém oboru, když přijde nová "revoluční" technologie. Tímhle cvičením odlišíte revoluci v tom, jak vás odrbat jako investora od revoluce v oboru. Vezměte si blockchain. Ve finančním sektoru jasný zásah (a potopená?). Co další obory? Co třeba telekomunikace?

Blockchain se v telekomunikacích testuje, takže své užití opravdu má, ale není jisté, zda může obor revolucionalizovat a tedy "disruptovat" - zcela v něm změnit odběratelsko-dodavatelské vztahy, jako to třeba udělal v telekomunikacích internet. Provozovat interní databáze v blockchainu má své kouzlo ve snižování OPEX, ale revoluce trhu to není. Revoluce je teprve ta změna, kterou označuju socialistickým termínem "naprosto změněné dodavatelsko-odběratelské vztahy" - neumím najít lepší termín k anglickému "disrupting".

Takovou změnou by byla situace, kdyby by do oboru mohli přijít noví hráči a ti měli šanci rychle vytěsnit hráče stávající. Rychlost je důležitá: když se to nestane rychle, je revoluce udušena, asimilována, normalizována tím jak se revolucionářská firma přizpůsobí. A blesková revoluce v oboru, kde postavit jednu lokální síť stojí miliony a miliardy a roky povolení, se dělá těžko. Prakticky by to znamenalo použít něco, co existuje a je to myslitelně dostupné (tedy ne přes roamingové smlouvy atd). Jenže co, jak? A to je to mentální cvičení: najít takovou štěrbinu, kombinace a možnosti.

Open Blockchain 6G síť

Jak by vypadala taková blockchainová mobilní síť?

Za prvé bychom museli mít infrastrukturu a bylo by záhodno vzít tu existující, tedy ze začátku asi nejlépe WiFi sítě. Představte si WiFi sítě, do kterých se lze zabezpečeně automaticky připojit přes software ve vašem chytromobilu, tabletu, počítači. Jednoduchý program na routeru a ve vašem zařízení ověří v blockchainu vaši identitu a kredit v kryptoměně, následkem čehož můžete přes své zařízení libovolně datovat a telefonovat. Platíte kryptoměnou nějak zkonstruovanou částku: může být plošně stejná (nesvobodné), lišicí se podle přípojného bodu (unavující pro uživatele) - to je zatím vcelku jedno. Služba se ihned může vyúčtovat, strhnout z kreditu, potvrzuje ji jak přípojný bod, kde je uživatel připojen, tak ten cílový, kde ze služby vystupuje (pokud je potřeba), takže své peníze mohou dostat všechny strany ekořetězce. Tohle není tak složité, snad s tou výjimkou, že dnešní běžné routery nemají dost prostoru pro vedení nějakého sidechainu (čestnou výjimkou jsou naše Turrisy:)

Aby taková blockchainová síť fungovala, musela by nabídnout lepší pokrytí, než pár desítek metrů kolem domácího WiFi. To by znamenalo potřebu dvou věcí: otevřený hardware základnových stanic a otevřený, ale stále nějak řízený přístup k rádiovému spektru.

Otevřený telekomunikační hardware začínáme mít, vznikají specifikace a jen pro něj dosud nebyla viditelná aplikace. Telco firmy ho chtějí/nechtějí, vědí, že jim to sníží náklady, ale zase to přinese riziko konkurentů, přičemž ty náklady je zase tak netrápí, ty se bez fungující konkurence dají hodit na klienta. Jenže kdyby otevřený hardware pro základnové stanice a telekomunikační infrastrukturu začal mít uplatnění v blockchainové síti, bylo by to rázem jiné. Takový otevřený hardware by byl něco jako těžení kryptoměny, jenže oproti kryptoměně podstatně předvídatelnější. Nakoupili byste hardware, sehnali zajímavou lokalitu, kde lidé chtějí telefonovat a začli byste vydělávat.

K tomu ale potřebujete ty zajímavé frekvence. V nelicencovaném pásmu je bordel, licencovaných je nedostatek. Zajímavým způsobem je přístup CBRS, který se zkouší v USA a uvažuje se o něm pro EU na frekvence kolem 2-3GHz. CBRS funguje na automatickém přidělování volných frekvencí plánovacím serverem (SAS). Ten má digitální mapu terénu, ví, kde je obsazeno a koordinuje využití rádiového spektra. Pokud je volno, prostor vám za nějaký peníz přidělí. Takže máte volné a přitom vyhražené spektrum za rozumný peníz, aniž by si ho mohl monopolizovat jeden operátor - když spektrum nepoužívá, tak se mu zase sebere, koordinační server ví, co kdo používá.

Takhle jsme si vytvořili kompletní síť. Má své nevýhody. Nemá plošné pokrytí (proto máte v mobilu nějaký záložní prepaid za nulový měsíční paušál) a nemá naprostou spolehlivost (na to jsme z internetu zvyklí). Ale je to otevřené řešení umožňující rychlou implementaci různých nových a dosud netušených služeb (čemuž se běžný operátor brání), nabízející férové ceny tlačené dynamickou konkurencí. A možnost podílet se na provozu služby v rozměru, jaký potřebujete či chcete. Věřím, že během pár měsíců od zveřejnění opensource kódů takové sítě by se řešení dostalo do otevřených firmware routerů (OpenWRT/LEDE/DD atd) a o pár měsíců později i do těch uzavřených čínských, později i do těch seriosních.

Slyšeli by na to klienti? To těžko říct. Dokud by to bylo levné, tak minimálně řada mladých lidí by po tom sáhla. Tím by se to začalo šířit, vytváření pokrytí blockchainové sítě by se mohlo snadno rozšířit, však byste mohli přístup nabízet i zadarmo jako bonus nebo naopak vydělávat, jak kdo chce. Starší lidé by možná rádi zůstávali u ověřenějšího LTE a v telco sítích by vznikl napnelismus, kdy by se hádali těžaři blockchainových mobilů s telco operátory o to, kdo je větší svině, podle mě by to do změny promluvilo dost podstatně. Představte si, že místo SIM karty do svého mobilu nastavujete jen čtrnáct slov svého blockchainového účtu :)

Už to tady bylo, ale nebyly podmínky...

Co si ale také uvědomuju je, že podobný článek jsem psal někdy před sedmnácti lety. Podobnou technologii (bez blockchainu, ale decentralizovanou) tehdy vyvíjel Ericsson. Nikdy se ani nevydala, zůstala jen jako interní technické cvičení, nebyla šance, že by ji někdo použil. Jenže dnes je situace diametrálně jiná. Už jen ten nejpodstatnější prvek, rádiové spektrum, je možné dnes vyřešit. Jsou jak osvědčené modely jeho přidělení, tak technologie, které umožní spektrum používat komukoliv a vyhraženě. Je možné vyrábět otevřený hardware a je hlavně mnohem menší poptávka po přenosu hlasu na telefonní čísla.

Myslím si, že technologicky přišel čas na blockchainovou revoluci v telekomunikacích. Teď to chce ještě nějakého vizionáře, který se do ní pustí...

 A jak je na tom váš obor? Zkuste si to představit, zamyslet se, zda v něm jak technologie, tak možnosti a poptávka došly tak daleko, aby jej decentralizace mohla totálně proměnit...