Když jsem včera ráno vstal a udělal práci, prošel jsem si zprávy a sociální sítě, jimž vévodila Babišova akce s plakátem, jímž sugestivně naznačoval, jak se jej snaží ČSSD umlčet. A první, co mě napadlo, že je to skvělá nahrávka na smeč. To muselo někoho v marketingu ČSSD napadnout. Udělat plakát a říct mu, že PROTO. A vyjmenovat ty důvody, přesně ten seznam, na který měl už tolikrát odpovědět.

Chvíli jsme hledal, ke svému zklamání jsem žádnou takovou grafiku nenašel. Ani na Twitteru o ní nikdo nevěděl. A tak jsem pustil Pixelmator a nakreslil vlastní, s vědomím svých grafických limitů. Stejné grafické schéma, stejný postup. Důstojná odpověď. A do toho si říkám, že by bylo neméně dobré to vydat jako inzerát v dením tisku. Maje určitou představu o cenách inzerce, usoudil jsem, že bych si to mohl dovolit. A poslal jsem poptávku do MF DNES, největšího seriozního deníku v zemi, shodou okolností Babišem vlastněným. Pro jistotu jsem grafiku v náhledu přiložil, abych někoho neblamoval. V tu chvíli mě ještě nenapadlo, jaký fičák to nabere. Pak jsem odpověděl pár otázek přátel, odpojil se a šel pracovat a starat se o nemocného syna.

V poledne mě dohnalo několik redakcí, které se ptaly, co a jak. Nabídka na inzerci z Mafry nepřišla, většinou bývají rychlejší, odpoledne se doptávali na upřesnění, které mohlo být zjevné z průvodního emailu, ale co už. Finanční nabídka přišla až v šest večer. Na ceníkové ceny. Což znamená, že za středočeskou a pražskou přílohu bych zaplatil cca 300 000 Kč, za celostátní vydání inzerátu přes tři čtvrti milionu. Následné šetření ukázalo, že o cenách se tentokráte nedá smlouvat a jak prohlásil kamarád z mediálky, byl bych první občan ČR, který by v MF Dnes nakoupil za ceníkové ceny, bez jakékoliv slevy. Takže věc se má zhruba tak: aby z toho nebyl skandál a o noviny se nikdo neotíral jako babišdnes, byli by ochotni inzerci zveřejnit, ovšem za ceníkové ceny, na což nelze namítnout nic, protože to jsou prostě ceníkové ceny a běžný čtenář neví, že za ty se nic neprodává. Stejně tak by byli chráněni před panem majitelem: přišla poptávka, oni z ní vytěžili maximum a protože neodporovala zákonům, přijali ji.

Tím se situace zamotala. Neměl jsem žádnou přesnou finanční hranici, ale zcela jistě vím, že se mi nechce vyhodit za inzerci třičtvrtimega. Původně jsem si říkal, že už za kilo-dvě se pořídí mnohá legrace, v průběhu večera se ukázalo, že je celá řada lidí ochotných se na věci finančně podílet a vcelku bez potíží jsem se vyšplhal k půl milionu korun na větších příspěvcích. Věřím tomu, že částka milionu od lidí by nebyla nereálná a bylo by možné inzerát zveřejnit s plnou parádou. Má to svá negativa. Za prvé to přestalo být atraktivní: inzerát viděla obrovská hromada lidí, odvysílala ho televize, přepublikovaly noviny i samotná ČSSD. Přidaná hodnota publikace inzerátu by byla velmi malá, protože segment čtenářů MF Dnes se bude silně protínat s tím, kdo to už viděl. Za druhé přihrát třičtvrtimega panu miliardáři za inzerát v jeho novinách není zase takový utěr, jako mu za kilčo plivnout do bebí. Za třetí je dlužno přiznat, že v rozpočtu na novinovou inzerci budu vždy tahat s ANO za kratší konec jak finančně, tak časově.

A pak je tu další série argumentů. Znáte tu anarchistickou povídačku o tom, že kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali? Tak já jsem v praxi ověřil, že tohle tvrzení je naprosto nesmyslný, jen přesně opačně, než jsem si dosud myslel. Volby není třeba zakazovat, stačí je zregulovat tak, aby byl jen pro někoho. Tím, že bych vydal "politický inzerát", bych vstoupil do předvolebního boje jako "třetí strana". A to má své následky vyplývající z nového zákona. Především bych se musel registrovat u Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí (fakt existuje, to není recese, i když to tak zní). Musel bych zřídit transparentní účet (FIO na počkání), zpracovávat účetnictví a samostatně výkazovou evidenci a samozřejmě zaplatit darovací daň z každého příspěvku, který by přišel (může mi ji prominout Ministerstvo financí, nesmějte se). K tomu všemu bych měl limit 1,8 milionu Kč na volby do parlamentu a 50 000 Kč za senátní volební obvod, tedy zhruba dva celostránkové inzeráty v celostátní MF DNES za plnou cenu plus jeden menší PR článek.

Ano, tahle úprava měla zamezit takovým těm divným nákupům politické útočné inzerce na poslední chvíli od pána, kterého nikdo nezná, případně zastropovat výdaje kampaní, ve skutečnosti to ale také udělalo i to dolní dno, což jsme zatím přehlíželi. 

Sdělení je zřejmé: je nežádoucí, aby občané směli vstupovat do volebního boje, volby jsou jen pro bohaté, kteří nashromáždí desítky milionů Kč na pořádnou kampaň a provozují vlastní politickou stranu.

Připomíná mi to vyprávění amerického antropologa Davida Graebera o tom, jak americká administrativa zlikvidovala anarchistickou skupinu: věnovala jí auto, aby mohli objíždět Ameriku a seznámit společnost se svými tezemi. To bylo nutné přihlásit na konkrétního člověka, platit pojištění, řešit přestupky a do roka bylo po skupině.

A k tomu poslední dodatek: děkuju všem, kdož jste se ozvali, že byste přispěli. Děkuju za nesmírně silnou odezvu. Nejde jen o tisíce sdílení, však to nic nestojí, ale o stovky zpráv, kde dobrovolně a bez výzvy lidé píšou, že rádi přispějí. Dodává mi to naději, že země a situace v ní není všem lhostejná plus těm lidem dochází, jak se voda vaří.

Nevím, co vás napadá po přečtení těchto bodů. Mně to za prvé připomnělo, že se musím stavit na rakouskou ambasádu vyřídit občanství i nejmladším dětem a to co nejdříve, protože teplota v kotli roste. Za druhé se za tu první myšlenku stydím, protože se kvůli drobnému záškobrtu, jako je střet s totalitářským oligarchou, přeci neutíká. Za třetí mi rychle došlo, že publikovat jeden inzerát v novinách není řešení. Řešením je politická cesta a schopnost ukázat, že to jde i jinak. Že se dá dělat politika bez krádeží, přihrávek, ale i zastaralosti, odtrženosti od reality a moderního světa.

Také si uvědomuju, že to říkají všichni a že platí staré dobré římské exempla trahunt - je potřeba vidět příklad. V tom česká politika zoufale selhává. Tradiční politické strany jsou zcela mimo obzor lidí, nejsou schopné se s přítomností Babiše nijak vyrovnat. Nové vize nepovstávají. Zabalil to Martin Jaroš, utichly i jiné aktivity a aktivisté, vyrojila se řada mašíblů a politických spekulantů na beznaději. Je tu taky celá řada lidí, kteří něco chtějí, něco cítí, jenže nemají zkušenosti s politikou a ani v práci s lidma, což je mor zejména ajťáků. Vědí, co a jak, ale úkol přesahuje jednotlivce a spolupráce v týmu na něčem netechnickém jim mnoho nejde. S tím se na Facebooku potkávám mezi technolidmi nejvíce a není to nic, co lze změnit za týden.

Zatím mnoho nevím, co s tím. Určité indicie mám. Příkladmo takový test. Vybrat si jednoho kandidáta na prezidenta a toho podpořit profesionálně vedenou kampaní na té úrovni, v jaké ji bylo schopna zvládnout rakouská politika. Alespoň v jednom regionu, aby se ověřilo, že to opravdu funguje a že má smysl se alespoň snažit. A samozřejmě s tím, že se obejdou umělé ochrany, které kolem voleb nashromážily politické strany s vidinou zachování stávajícího stavu. Proč to?

Protože situace v Česku se musí změnit. Dříve, než se tu sami pozabíjíme, nejdříve slovy, pak činy. Je to jen na nás, tohle nikdo z politiků nevyřeší, protože to vážně smrdí prací...

Tento text považuji za jedno z nejdůležitějších součastných politických prohlášení, snad jen s tou výhradou, že jej nevydal žádný klasický politik, ale “majitel” největšího lidského společenství světa Facebooku: Mark Zuckerberg. Či spíše právě proto jej považuji za velmi důležité a velmi jasně to ukazuje kontury dnešní politiky, kdy směr vývoje lidské společnosti i nástroje k tomu spolu s vizí nabízí šéf firmy, nikoliv politik. Text bývá označován za manifest globalizace. 

Ponechám zatím bez odpovědi, zda Zuckerbergův manifest považuji za řešení, nebo spíše budoucí problém, v každém případě ale uznávám důležitost první otázky, kterou Mark otevírá:

Stavíme svět, který všichni chceme?

A nad tím bychom se měli zamyslet podobně, jako to činí Zuckerberg. 

Ke kvalitě překladu: nemohl jsem mu věnovat tolik času, kolik bych chtěl. Kromě toho nejsem zkušený překladatel, text bych do češtiny pravděpodobně významně upravil, jenže tuto vášeň jsem v sobě potlačil, abych neskryl ducha textu pod svým přizpůsobením. Proto je překlad více otrocký, než květnatý. Žel jsem jiný český překlad nenašel, vezměte tedy za vděk mým. Pokud najdete chybu, překlep atd, mailujte mi na patrick.zandl zavináč marigold.cz … Jen pro pořádek připomínám, že výraz community, který Facebook sám do češtiny překládá jako komunita, jsem já překládal jako společenství, protože mi to za prvé přišlo češtější, za druhé jsem původní úzus neznal (FB mám v angličtině). 

Vydáno na Facebooku 16.2.2017 jako Building Global Community. 

Budování Globálního Společenství

K naší komunitě,

Na naší cestě k propojení světa často diskutujeme o produktech, které budujeme a jejich vztahu k našemu podnikání. Dnes se chci soustředit na nejdůležitější otázku ze všech: stavíme svět, který všichni chceme?

Historie je příběh toho, jak jsme se naučili propojovat ve stále větších počtech - od kmenů po města až po národy. V každém kroku jsme vybudovali sociální infrastrukturu, jako jsou komunity, média a vlády, abychom nám všem umožnili dosáhnout toho, co jsme nemohli sami.

Dnes jsme blízko k dalšímu kroku. Naše největší příležitosti jsou nyní globální - třeba rozšiřování prosperity a svobody, prosazování míru a porozumění, zvedání lidí z chudoby a urychlení vědy. Naše největší výzvy také vyžadují globální reakce - například ukončení terorismu, boj proti změně klimatu a prevence pandemií. Současný pokrok vyžaduje, aby se lidstvo spojilo nejen jako města nebo národy, ale také jako globální společenství.

To je zvláště důležité právě teď. Facebook  nás chce přiblížit a vytvářet globální společenství. Když jsme začali, tento nápad nebyl kontroverzní. Každý rok se svět více propojil a bylo to považováno za pozitivní trend. Přesto, po celém světě jsou lidé ponecháni stranou globalizací a hnutími za opuštění globalizace. Existují pochybnosti, zda můžeme vytvořit globální komunitu, která bude pracovat pro všechny, a zda je cesta kupředu v těsnějším spojení nebo naopak v obráceném směru.

Toto je doba, kdy mnozí z nás na celém světě přemýšlejí o našem co nejpozitivnějším dopadu. Připomínám mé nejoblíbenější tvrzení o technologiích: "Vždycky nadhodnocujeme, co můžeme udělat za dva roky, a podceňujeme, co dokážeme za deset let." Nemusíme mít sílu vytvořit svět, který chceme okamžitě, ale můžeme už dnes začít pracovat dlouhodobě. V časech, jako je tato, je nejdůležitější věc, kterou můžeme na Facebooku udělat, možnost rozvíjet sociální infrastrukturu, která lidem dává sílu budovat globální komunitu fungující pro všechny z nás.

Během uplynulého desetiletí se Facebook soustředil na propojení přátel a rodin. Budeme se i nadále zaměřovat na rozvoj společenské infrastruktury pro komunitu - takové, která nás bude podporovat, pomůže udržovat bezpečnost, informovat,  občansky angažovat a začleňovat nás všechny.

Propojit nás dohromady v celosvětovou komunitu je větší projekt než je jakákoli stávající organizace nebo společnost, ale Facebook může přispět k zodpovězení těchto pěti důležitých otázek:

• Jak pomáháme lidem vytvářet podpůrné komunity, které posilují tradiční instituce ve světě, kde členství v těchto institucích klesá?
• Jak pomáháme lidem vybudovat bezpečnou komunitu, která předchází škodám, pomáhá při krizových situacích a následně s obnovou ve světě, ve kterém nás každý po celém světě může ovlivnit?
• Jak pomáháme lidem vybudovat informovanou komunitu, která nás vystavuje novým nápadům a buduje společné porozumění ve světě, kde má každý člověk hlas?
• Jak pomáháme lidem vybudovat občanskou komunitu ve světě, kde účast na hlasování někdy zahrnuje méně než polovinu naší populace?
• Jak pomáháme lidem vybudovat inkluzivní komunitu, která odráží naše společné hodnoty a všeobecnou lidskost od místní až po celosvětovou úroveň, překlenující kultury, národy a regiony celého světa s několika příklady globálních komunit?

Moje naděje spočívá v tom, že více z nás bude věnovat svou energii budování dlouhodobé sociální infrastruktury spojující. Všechny odpovědi na tyto otázky nebudou pocházet z Facebooku, ale věřím, že můžeme hrát určitou roli.

Naším úkolem ve Facebooku je pomoci lidem dosáhnout největšího pozitivního dopadu při současném zjemnění oblastí, kde technologie a sociální média mohou přispět k rozdělení a izolaci. Facebook je stále pokračující práce, stále se věnujeme vzdělávání a zlepšování. Bereme naši odpovědnost vážně, a dnes chci mluvit o tom, jak hodláme naplňovat naši roli při budování této globální komunity.

Podpůrná společenství

Budování globální komunity, která funguje pro každého, obnáší začít s miliony menších komunit a hlubokými sociálními strukturami, které dnes používáme pro vlastní osobní, emocionální a duchovní potřeby.

Ať už jsou to církve, sportovní týmy, odborové svazy nebo jiné místní skupiny, všechny sdílejí důležitou roli sociální infrastruktury našich komunit. Poskytují nám všem cit pro účel a naději; Morální potvrzení, že jsme potřební a součást něčeho většího než my; Komfort, že nejsme sami a komunita na nás myslí; odborné vedení, poučení a osobní rozvoj; bezpečnostní síť; hodnoty, kulturní normy a odpovědnost; společná setkání, rituály a způsob, jak se setkat s novými lidmi; a způsob, jak strávit čas.

V našem společenství máme osobní vztahy s přáteli a rodinou a pak máme institucionální vztahy s vládami, které pravidla stanovují. Zdravá společnost má rovněž mnoho vrstev komunit mezi námi a vládou, které se starají o naše potřeby. Když se odkazujeme na naši “společenskou strukturu", obvykle míníme mnoho zprostředkujících skupin, které nás spojují a posilují naše hodnoty.

Nicméně během několika posledních desetiletí došlo k výraznému poklesu významné části sociální infrastruktury místních komunit. Od sedmdesátých let se členství v některých místních skupinách snížilo o čtvrtinu, a to ve všech částech populace.

Pokles vyvolává hlubší otázky spolu s průzkumy, které ukazují, že velké procento naší populace postrádá pocit naděje do budoucnosti. Je možné, že mnohé z našich výzev jsou přinejmenším stejně společenské, jak jsou ekonomické - souvisí s nedostatkem komunity a spojením s něčím větším než jsme my sami. Jak mi jeden pastor řekl: "Lidé se cítí neukotvení. Mnoho toho, co nás v minulosti ukotvovalo, už neexistuje.”

Online komunity jsou jasným bodem a my můžeme posílit stávající fyzické komunity tím, že pomáháme lidem se setkat se online stejně tak, jako offline. Stejným způsobem, jako online propojování s přáteli posiluje skutečné vztahy, také rozvoj této infrastruktury posiluje tyto komunity, stejně jako umožňuje vytvoření zcela nových.

Ženě jménem Christina diagnostikovali vzácnou poruchou nazývanou Epidermolysis Bullosa - a nyní je členkou skupiny, která spojuje 2400 lidí po celém světě, takže nikdo z nich nemusí trpět sám. Muž jménem Matt vychovával sám dva syny a založil skupinu Černých otců, aby pomohl mužům sdílet rady a povzbuzení, když vychovávají své rodiny. V San Diegu je více než 4 000 členů rodiny vojáků součástí skupiny, která jim pomáhá se spřátelit s jinými partnery. Tyto komunity nekomunikují jen online. Pořádají setkání, organizují večeře a vzájemně se podporují v každodenním životě.

Nedávno jsme zjistili, že více než 100 milionů lidí na Facebooku jsou členy toho, čemu říkáme "velmi smysluplné" skupiny. Jedná se o skupiny, které se po našem vstupu rychle stávají nejdůležitější součástí našich styků v sociální síti a důležitou součástí našich struktur fyzické podpory.  Například mnoho nových rodičů nám říká, jak je pro ně bylo významné  zapojení se do skupiny o rodičovství.

Je tu skutečná příležitost spojit více z nás se skupinami, které budou znamenat smysluplnou sociální infrastrukturu v našich životech. Více než jedna miliarda lidí je aktivním členem skupin Facebooku, ale většina z nich nevyhledává skupiny sama o sobě - přátelé jim posílají pozvánky nebo jim je Facebook navrhne. Pokud můžeme zlepšit naše návrhy a pomoci spojit jednu miliardu lidí se smysluplnými komunitami, může to posílit naši společenskou strukturu.

V budoucnu budeme měřit pokrok Facebooku podle skupin založených na smysluplných skupinách, nikoliv na skupinách celkově. To nejenže pomůže lidem spojit se s existujícími smysluplnými skupinami, ale také umožní vůdcům komunity vytvářet smysluplnější skupiny, s nimiž se lidé mohou spojit.

Nejúspěšnější komunity z fyzického světa mají zapálené vůdce a my jsme viděli totéž u online skupin. V Berlíně provozuje muž Monis Bukhari skupinu, kde osobně pomáhá uprchlíkům najít domovy a zaměstnání. Nástroje Facebooku pro správce skupin jsou dnes poměrně jednoduché. Plánujeme vybudovat další nástroje, které by posílily roli vůdců komunit, jako je Monis, aby spustili a rozvíjeli své skupiny tak, jak by chtěli, podobně jako to, co jsme udělali se Stránkami.

Většina komunit se skládá z mnoha subkomunit a je to další jasná oblast pro vývoj nových nástrojů. Škola, například, není jednolitá komunita, ale mnoho menších skupin mezi jejími třídami, kolejemi a studentskými skupinami. Stejně jako sociální struktura společnosti je tvořena mnoha komunitami, každá komunita je vytvořena z mnoha skupin osobních propojení. Plánujeme rozšiřovat Skupiny na podporu dílčích komunit.

Můžeme se podívat na mnoho činností optikou budování komunity. Sledování videa našeho oblíbeného sportovního týmu nebo televizního pořadu, čtení našich oblíbených novin nebo hraní naší oblíbené hry nejsou jen zábavou nebo informacemi, ale sdíleným zážitkem a příležitostí spojit lidi, kteří se zajímají o stejné věci. Takovou službu pak můžeme navrhnout nejen pro pasivní spotřebu, ale i pro posílení sociálních vazeb.

Naším cílem je posílit stávající komunity tím, že nám pomohou se setkat online i offline, a také nám umožní vytvářet zcela nové komunity přesahující fyzickou polohu. Když to uděláme, kromě toho, že budeme online propojovat, posilujeme naše fyzické komunity tak, že nás vzájemně propojujeme, abychom se navzájem podporovali.

Zdravá společnost potřebuje tyto společenství, komunity, k podpoře našich osobních, emočních a duchovních potřeb. Ve světě, v němž tato fyzická sociální infrastruktura klesá, máme opravdovou příležitost pomoci posilovat tyto komunity a sociální strukturu naší společnosti.

Bezpečná komunita

Při budování globální komunity jde o okamžik pravdy. Náš úspěch není založen pouze na tom, zda můžeme zachytit videa a sdílet je s přáteli. Jedná se o to, zda budeme vytvářet komunitu, která nám pomůže udržet nás v bezpečí - zabraňuje škodám, pomáhá při krizových situacích a při následné obnově.

Dnešní hrozby jsou stále globálnější, ale infrastruktura, která nás chrání, globálnější není. Problémy jako terorismus, přírodní katastrofy, choroby, uprchlická krize a změna klimatu vyžadují reakce koordinované z celosvětového hlediska. Žádný národ je nemůže vyřešit sám. Virus v jednom státě se může rychle rozšířit i do ostatních. Konflikt v jedné zemi může způsobit uprchlickou krizi napříč kontinenty. Znečištění na jednom místě může mít vliv na životní prostředí na celém světě. Současná infrastruktura lidstva není k řešení těchto otázek dostatečná.

Mnoho zapálených lidí se přidává ke globálním neziskovým organizacím, které pomáhají, ale trh často nedokáže financovat nebo stimulovat budování potřebné infrastruktury. Již dlouho jsem očekával vznik většího množství organizací a startapů  budujících prostředky na ochranu zdraví a bezpečnosti pomocí moderních technologií a byl jsem překvapen tím, jak málo toho, co se musí postavit, vzniká. Existuje reálná příležitost k vybudování globální bezpečnostní infrastruktury, a přiměl jsem společnost Facebook, aby investovala stále více svých zdrojů do této potřeby.

Pro některé z těchto problémů je komunita Facebooku v jedinečné pozici: pomáhat předcházet škodám, pomáhat při krizi nebo se sdružovat a následně znovu obnovovat. Je to dáno množstvím komunikace napříč naší sítí, naší schopnosti rychle oslovit lidi po celém světě v případě nouze a ohromující množství dobrovolníků sdružených v našich komunitách.

Abychom zabránili škodám, můžeme budovat sociální infrastrukturu, která pomůže naší komunitě identifikovat problémy před tím, než k nim dojde. Když někdo myslí na sebevraždu nebo na to, že by si ublížil, je zde námi vybudovaná  infrastruktura, která pomůže přátelům nebo komunintě zachránit dotyčnému život. Když se ztratí dítě, vybudovali jsme infrastrukturu, která zobrazuje “Amber Alerts” - a mnoho dětí bylo takto bez újmy zachráněno. A také jsme vybudovali infrastrukturu pro spolupráci s organizacemi veřejné bezpečnosti po celém světě, fungující v momentě, když se o těchto problémech dozvíme. A na cestě vpřed potkáváme více příkladů, kde by naše komunika měla být schopna identifikovat  rizika související s duševním zdravím, nemocemi nebo zločinem.

Abychom pomohli během krizí, vybudovali jsme infrastrukturu, jako je “Kontrola bezpečnosti”, abychom mohli všem našim přátelům dát vědět, že jsme v bezpečí, a abychom se ujistili, že jsou v pořádku naši  přátelé v oblastech, kde mohli být postiženi útokem nebo přírodní katastrofou. “Kontrola bezpečnosti” byla během posledních dvou let aktivována téměř 500krát a oznámila více jak miliardkrát oznámila lidem, že jejich rodiny a přátelé jsou v bezpečí. V případě katastrofy nás vlády často vyzývají, aby se ujistil, že byla Kontrola bezpečnosti v postižených zemích aktivována. Ale je tu ještě něco, co můžeme vytvořit. Nedávno jsme přidali nástroje k nalezení a poskytnutí přístřeší, potravin a dalších zdrojů během mimořádných událostí. Časem by naše komunita měla být schopna pomoci během války a jiných událostí, které nejsou omezeny jediným okamžikem.

K obnovení po krizi jsme vybudovali největší sociální infrastrukturu kolektivních akcí na světě. Před několika lety, po zemětřesení v Nepálu, komunita Facebooku získala 15 milionů dolarů, aby pomohla lidem zotavit se a obnovit svou zemi - což bylo historicky největší úsilí o pomoc obětem, které se nikdy dříve nesetkaly. Po střelbě v nočním klubu Pulse v Orlandu jsme viděli podobné úsilí, když lidé po celé zemi organizovali dárcovství krve na pomoc obětem, se kterými se nikdy dříve nesetkali. Podobným způsobem jsme vybudovali nástroje, aby se miliony lidí mohli zavázat, že se stanou dárci orgánů, aby zachránili ostatní po nehodách. Registry orgánů zaznamenaly větší nárůst registrací než kdykoliv předtím.

Při pohledu do budoucna je jednou z našich největších příležitostí, jak udržet lidi v bezpečí, budovat umělou inteligenci, abychom rychleji a přesněji pochopili, co se děje v naší komunitě.

Každý den proběhnou našimi službami miliardy příspěvků, komentářů a zpráv, a protože je nemožné je všechny průběžně zkontrolovat, přezkoumáme obsah, jakmile nám někdo oznámí nějaký problém. Došlo k nesmírně tragickým událostem - jako jsou sebevraždy, některé živě vysílané -, kterým by bylo možno zabránit, kdyby si někdo uvědomil, co se děje, a informoval o nich dříve. Jsou zde každodenní případy šikany a obtěžování, při nichž náš tým musí být ale předem upozorněn, než můžeme účinně zasáhnout.  Tyto příběhy ukazují, že musíme najít způsob, jak udělat víc.

Umělá inteligence (AI) může pomoci najít lepší přístupy. Zkoumáme systémy, které mohou prozkoumat fotky a videa tak, abychom mohli označit obsah k přezkoumání naším týmem. Zatím jsme v ranné fázi vývoje, ale již nyní se díváme na některý obsah a již nyní to generuje zhruba jednu třetinu všech hlášení týmu, jenž kontroluje obsah pro naši komunitu.

Bude trvat mnoho let, než se tyto systémy plně rozvinou. Právě teď začínáme zkoumat způsoby, jak využít AI, abychom mohli rozpoznat rozdíl mezi zprávami o terorismu a teroristickou propagandou, abychom mohli rychle odstranit každého, kdo by se snažil využít našich služeb k náboru do teroristické organizace. To je technicky obtížné, protože to vyžaduje budování AI, které může číst a rozumět zprávám, ale musíme na tom pracovat, abychom pomohli v boji proti terorismu po celém světě.

Když diskutujeme o udržování naší komunity v bezpečí, je důležité zdůraznit, že součástí udržení bezpečnosti lidí je ochrana individuální bezpečnosti a svobody. Jsme silní obhájci šifrování a zahrnuli jsme ho do největších platforem pro zasílání zpráv na světě - WhatsApp a Messenger. Udržování bezpečnosti naší komunity nevyžaduje ohrožení soukromí. Po dokončení šifrování end-to-end do WhatsApp jsme snížili spam a škodlivý obsah o více než 75%.

Cesta kupředu spočívá ve vědomí, že globální společenství potřebuje sociální infrastrukturu, aby nás chránilo před hrozbami na celém světě a že naše společenství má jedinečnou pozici v předcházení katastrofám, pomoci při krizových situacích a následné obnově. Udržet globální komunitu v bezpečí je důležitou součástí naší mise - a důležitou součástí toho, jak měříme náš budoucí pokrok.

Informovaná komunita

Účelem každé komunity je svést lidi dohromady, aby dělali věci, které bychom sami udělat nemohli. K tomu potřebujeme způsoby, jak sdílet nové nápady a vytvářet dostatečné vzájemné pochopení vedoucí ke skutečné spolupráci.

Poskytování hlasu všem je historicky velmi pozitivní silou veřejného diskurzu, protože zvyšuje rozmanitost sdílených myšlenek. Ale minulá léta také ukázala, že může rozdělit náš společný smysl pro realitu. Je naší zodpovědností zesílit účinky dobré a zmírnit ty špatné - pokračovat v rozšiřování rozmanitosti a zároveň posilovat naše vzájemné porozumění, aby naše společenství mohlo vytvořit co největší pozitivní dopad na svět.

Dvě nejvíce diskutované obavy v uplynulém roce se týkaly rozmanitosti názorů, které vidíme (filtrační bubliny) a správnosti informací (falešné zprávy). Považuji tyto otázky za důležité a hodné obav, studovali jsme je důkladně, ale zároveň se obávám, že jsou ještě silnější vlivy, které musíme zmírnit, kolem senzací a polarizace, neboť ty vedou ke ztrátě společného porozumění.

Sociální média již poskytují různorodější pohledy než tradiční média. I když většina našich přátel je jako my, všichni známe lidi s různými zájmy, přesvědčeními a zázemím, kteří nás vystavují různým pohledům. Ve srovnání se zprávami ze stejných dvou nebo tří televizních sítí nebo čtením stejných novin s konzistentními redakčními pohledy nám naše sítě ve Facebooku ukazují mnohem různorodější obsah.

Naším cílem však musí být pomáhat lidem vidět úplnější obraz, nikoli pouze alternativní perspektivy. Musíme být opatrní, jak to děláme. Výzkum ukazuje, že některé z nejzřetelnějších nápadů, jako je ukázat lidem článek z opačné perspektivy, ve skutečnosti prohlubují polarizaci tím, že vytvářejí jiné, zcela cizí perspektivy. Účinnějším přístupem je ukázat celou řadu perspektiv, umožnit lidem vidět, kde jsou jejich názory na názorovém spektru, a nechat je dospět k závěru o tom, co si myslí, že je správné. Časem bude naše komunita identifikovat, které zdroje poskytují úplný sortiment perspektiv, takže takový obsah bude přirozeně více vyčnívat.

Přesnost informací je velmi důležitá. Víme, že na Facebooku jsou chybné informace a dokonce i úplný podvodný obsah, a bereme to velmi vážně. Dosáhli jsme pokroku v boji proti podvodům, tak jako bojujeme proti spamu, ale je před námi ještě mnoho práce. Pokračujeme pečlivě, protože vždy není zcela jasná dělící čára mezi podvody, satirou a názory. Ve svobodné společnosti je důležité, aby lidé měli pravomoc sdílet svůj názor, i když ostatní si myslí, že se mýlí. Náš přístup se bude méně zaměřovat na zákaz dezinformací a více na vylepšení dalších perspektiv a informací, včetně skutečnosti, že kontroloři rozporují správnost jednotlivé informace.

Zatímco máme více práce v oblasti rozmanitosti informací a dezinformací, já se ještě více soustředím na dopad senzace a polarizace a na myšlenku budování vzájemného porozumění.

Sociální média jsou médiem krátkodobého dosahu, kde se mnohonásobně zesilují rezonující zprávy. To odměňuje jednoduchost a zatracuje nuance. V nejlepším případě to vyostřuje zprávy a vystavuje lidi různým představám. V nejhorším případě to zjednodušuje důležitá témata a přitahuje nás to k extrémům.

Polarizace existuje ve všech oblastech diskurzu, nejen v sociálních médiích. Objevuje se ve všech skupinách a komunitách, včetně firem, školních tříd a porot, a obvykle ani nesouvisí s politikou. V technologické komunitě například diskuse kolem AI byla zjednodušena na existenciální strach. Škoda je, že senzačnost odvádí lidi od vyvážených názorů k polarizovaným extrémům.

Pokud polarizace bude pokračovat a my ztratíme vzájemné porozumění, pak i kdybychom odstranili veškerou dezinformaci, lidé by jen zdůrazňovali různé sady skutečností, aby vyhovovaly polarizovaným názorům. To je důvod, proč se tak obávám sensacionalismu v médiích.

Naštěstí existují jasné kroky, které můžeme podniknout k nápravě. Například jsme si všimli, že někteří lidé sdílejí příběhy na základě senzačních titulků, aniž by si někdy přečetli příběh. Obecně platí, že pokud budete po přečtení méně ochotni příběh sdílet, je to dobré znamení, že nadpis byl senzační. Pokud platí větší pravděpodobnost, že budete po přečtení sdílet příběh, je to často známka dobrého hlubokého obsahu. Nedávno jsme začali snižovat senzačnost v News Feedu tím, že takovéto faktory vezmeme v úvahu pro jednotlivé kusy obsahu, a další signály, jako je tento, budou identifikovat i senzační vydavatele. Existuje celá řada kroků, jako je toto, které jsme přijali a budeme pokračovat ve snaze snížit senzačnost a pomáhat budovat informovanější komunitu.

Výzkum naznačuje, že nejlepší řešení pro zlepšení diskurzu může pocházet ze vzájemného poznávání se jako člověka namísto jen poznávání názorů - něco, pro co může být Facebook významně vhodný. Pokud se s lidmi shodujeme v tom, co máme společné - sportovní týmy, televizní pořady, zájmy - je snadnější také vést dialog o tom, v čem spolu nesouhlasíme. Když to uděláme dobře, dáme miliardám lidí možnost sdílet nové perspektivy a současně zmírňovat nežádoucí účinky, které přicházejí s jakýmkoliv novým médiem.

Silný zpravodajský průmysl je pro budování informované komunity důležitý. Nestačí ale poskytnout lidem prostor pro vyjádření, aniž by lidé byli odhodláni najít nové informace a analyzovat je. Je potřeba udělat víc, abychom podpořili zpravodajský průmysl, abychom zajistili, že tato životně důležitá společenská funkce bude dlouhodobě udržitelná - od rozvíjení místních zpráv, přes vývoj formátů, které nejlépe vyhovují mobilním zařízením, až po zlepšení plejády obchodních modelů, na něž zpravodajské organizace spoléhají.

Pro budování informované komunity je také nezbytné připojení každého jednotlivce k internetu. Pro většina lidí po celém světě není tématem ani tak  kvalita veřejného diskurzu, ale zda vůbec mají přístup k základním informacím, které potřebují vůbec, často související se zdravím, vzděláváním a zaměstnáním.

Nakonec bych chtěl zdůraznit, že drtivá většina konverzací na Facebooku je sociální, ne ideologická. Jsou tu přátelé, kteří sdílejí vtipy a rodiny, které zůstávají v kontaktu napříč regiony. Jsou to lidé, kteří hledají skupiny, ať jsou to noví rodiče, kteří vychovávají děti nebo nově diagnostikované pacienty, kteří spolu trpí onemocněním. Někdy je to kvůli radosti ze sportu či z prožitku náboženství. A někdy je to kvůli přežití, například uprchlíci, kteří spolu komunikují, aby našli útočiště.

Bez ohledu na vaši situaci, když vstoupíte do naší komunity, je naším závazkem pokračovat v zdokonalování našich nástrojů, abychom vám umožnili sdílet vaše zkušenosti. Zvyšováním rozmanitosti našich nápadů a posílením našeho vzájemného porozumění může mít naše společenství největší pozitivní dopad na svět.

Občansko-angažované společenství

Naše společnost odráží naše kolektivní hodnoty pouze tehdy, pokud se zapojíme do občanského procesu a podílíme se na samosprávě. Existují dva odlišné typy sociální infrastruktury, které musí být postaveny:

První povzbuzuje zapojení do stávajících politických procesů: hlasování, zapojení se do referend a zastupitelstvev, debat a někdy organizování. Pouze díky dramaticky větší angažovanosti zajistíme, aby tyto politické procesy odrážely naše hodnoty.

Druhým je vytvoření nového procesu pro občany na celém světě, kteří se účastní kolektivního rozhodování. Náš svět je více spojený než kdy jindy a čelíme globálním problémům, které překračují národní hranice. Jako největší globální komunita může Facebook prozkoumat příklady toho, jak může komunitní správa fungovat v rozsáhlém měřítku.

Výchozím bodem pro zapojení občanů do stávajícího politického procesu je podpora hlasování po celém světě. Je pozoruhodné, že se voleb účastní pouze asi polovina Američanů, kteří mají nárok na hlasování. To je nízké ve srovnání s ostatními zeměmi, ale demokracie v mnoha zemích ustupuje a na celém světě existuje velká příležitost k podpoře občanské účasti.

Ve volbách v USA v loňském roce jsme pomohli více než 2 milionům lidí zaregistrovat se k hlasování a poté hlasovat. Jednalo se o jedno z největších úsilí voličů o účast v dějinách a větší než u obou hlavních stran. Ve všech volbách po celém světě stále zlepšujeme naše nástroje, abychom pomohli více osobám registrovat se a hlasovat, a doufáme, že nakonec umožníme volit další stovce milionů lidí, v každé demokratické zemi po celém světě.

Místní občanská angažovanost je také velká příležitost pro národy. Dnes většina z nás ani neví, kdo jsou naši místní představitelé, ale mnozí politici, kteří ovlivňují náš život, jsou místní a právě v místních volbách má naše účast největší vliv. Výzkum naznačuje, že čtení místních, regionálních zpráv přímo souvisí s místní občanskou angažovaností. To ukazuje, jak je propojené budování informované komunity, podpůrných místních komunit a občanské komunity.

Kromě hlasování je největší příležitostí pomáhat lidem zůstat zapojeni do záležitostí, na kterých jim záleží každodenně, ne jen jen na několika málo volebních schůzích. Můžeme pomoci vytvořit přímý dialog a zodpovědnost mezi lidmi a našimi zvolenými vůdci. V Indii premiér Modi požádal své ministry, aby se svými schůzkami a informacemi podělili na Facebooku, aby mohli slyšet přímou zpětnou vazbu od občanů. V Keni jsou celé vesnice společně ve skupině na WhatsApp, včetně jejich zástupců. V nedávných volebních kampaních po celém světě - od Indie a Indonésie přes celou Evropu až po Spojené státy - jsme viděli, že kandidát s největším zaujetím na Facebooku obvykle vyhrává. Stejně jako se televize stala primárním prostředkem pro občanskou komunikaci v šedesátých letech, sociální média jí se stávají v 21. století.

To nám dává příležitost spojit se s našimi zástupci na všech úrovních. V posledních několika měsících jsme již pomohli naší společnosti zdvojnásobit počet propojení mezi lidmi a našimi zástupci tím, že jsme usnadnili spojení se všemi našimi zástupci na jedno kliknutím. Když se propojíme, můžeme se přímo zapojit do komentování a zpráv. Například na Islandu je běžné označovat politiky v rámci skupinových diskusí na Fecebooku, aby mohli vzít postřehy komunity do parlamentu. 

Někdy lidé musí promluvit nahlas a demonstrovat za to, čemu věří. Od náměstí Tahrir po Tea Party - naše společenství organizuje tyto demonstrace s využitím naší infrastruktury pro akce a skupiny. Lidé každodenně používají své hlasy k tomu, aby sdíleli své názory způsobem, který se může šířit po celém světě a nabývat na hybnosti. Ženský Pochod je příkladem toho, jak babička s připojením k internetu napsala příspěvek, který vedl její přátele k tomu, aby zahájili na Facebooku akci, která nakonec přerostla v miliony lidí pochodujících po celém světě.

Poskytování hlasu lidem je principem, ke kterému se naše komunita od počátku zavázala. Při pohledu na budování sociální infrastruktury pro globální komunitu budeme pracovat na vytváření nových nástrojů, které podporují přemýšlivou občanskou angažovanost. Posílení schopnosti používat naše hlasy bude stále důležitější.

Inkluzivní Společenství

Budování inkluzivní globální komunity vyžaduje zavedení nového procesu pro občany po celém světě, aby se mohli účastnit správy komunit. Doufám, že budeme moci prozkoumat příklady toho, jak by kolektivní rozhodování mohlo fungovat v širším měřítku.

Facebook není jen technologie nebo médum, ale i komunita lidí. To znamená, že potřebujeme Standardy Společenství (v české terminologii Facebooku Zásady komunity), které odrážejí naše kolektivní hodnoty jako pohled na to, co by mělo a nemělo být povoleno.

V loňském roce složitost problémů, které jsme viděli, překonala naše stávající postupy správy společenství. Zřetelně jsme to viděli v chybách, když jsme sbírali zajímavá videa týkající se tématu Black Lives Matter a policejního násilí a při odstraňování historické fotografie Teror války z Vietnamu. Viděli jsme to při nesprávné klasifikaci nenávistných projevů v politických debatách v obou směrech - rušení účtů a obsahu, které by měly zůstat a naopak když jsme ponechali obsah, který byl nenávistný a měl by být odstraněn. V poslední době se zvýšil jak počet otázek, tak jejich kulturní význam. 

Bylo to pro mne bolestivé, protože často souhlasím s těmi, kteří nás kritizují, když děláme chyby. Tyto chyby téměř nikdy nevznikají proto, že zastáváme  ideologické postoje v rozporu s komunitou, jedná se o klasické operační problémy. Naší řídící filozofií pro Standardy Společenství je snažit se odrážet kulturní normy naší komunity. V případě pochybností vždy upřednostňujeme možnost lidí sdílet více.

Pro nárůst problémů, který jsme zažili existuje několik důvodů: kulturní normy se mění, kultury se liší po celém světě a lidé jsou citliví na různé věci.

Za prvé se naše komunita od svého vzniku vyvíjí a spojuje nás s rodinou a přáteli a stává se tak zdrojem zpráv a veřejného diskurzu. Tomuto kulturnímu posunu se musí naše Standardy Společenství přizpůsobit, aby umožnily zajímavější a historický obsah, a to i v případě, když se objeví námitky. Například extrémně násilné video někoho umírajícího by bylo označeno jako rušivé a odstraněné. Nicméně nyní, když používáme funkci Live k zachycení zpráv a vytváříme videa protestující proti násilí, musí se naše standardy přizpůsobit. Stejně tak by fotografie, která zobrazují jakoukoli dětskou nahotu, byla vždy odstraněna - a z dobrého důvodu - ale nyní jsme přizpůsobili naše standardy tak, aby umožňovali historicky důležitý obsah, jako je fotografie Teror války. Tyto případy odrážejí potřebu aktualizovat naše standardy tak, aby vyhovovaly měnícím se očekáváním naší komunity.

Za druhé, naše společenství se rozprostírá na mnoha zemích a kulturách a normy jsou v každém regionu odlišné. Není divu, že Evropané častěji shledávají chybné odstranění fotografie zobrazující nahotu, neboť některé evropské kultury akceptují nahotu více než například mnoho komunit na Blízkém východě nebo v Asii. S komunitou téměř dvou miliard lidí je problematické mít k dispozici jednotný standard, který by řídil celou komunitu, a proto se musíme vyvíjet směrem k systému většího důrazu na místní správu. 

Zatřetí, i v rámci dané kultury máme různé názory na to, co chceme vidět a co je nevhodné. Možná je pro mne v pořádku více politicky zaměřený projev, ale nechci vidět nic sexuálně sugestivního, zatímco vy můžete být tolerantnější k nahotě, ale nechcete vidět projev, jenž považujete za urážlivý. Podobně možná budete chtít sdílet video protestující proti násilí, aniž byste se obávali, že se budete obtěžovat přátele, kteří nic takového nechtějí vidět. A stejně jako je špatný zážitek vidět nevhodný obsah, je to také špatný zážitek, že nemůžeme sdílet něco, co považujeme za důležité. To naznačuje, že se musíme vyvíjet směrem k systému personifikovaných nastavení nad našimi zážitky, nad námi přijímaným obsahem.

Za čtvrté fungujeme v tak velkém měřítku, že i malé procento chyb způsobuje velké množství špatných zkušeností. Přezkoumáme více než sto milionů kusů obsahu každý měsíc a dokonce i když naši recenzenti rozhodnou 99% případů správně, stále to jsou miliony chyb. Každý systém bude mít vždy nějaké chyby, ale věřím, že to zvládneme lépe, než dnes.

Strávil jsem hodně času v průběhu minulého roku úvahami o tom, jak můžeme zlepšit naši správu komunity. Sedíc zde v Kalifornii, tím nejsme zrovna v nejlepší pozici pro identifikaci kulturních normem po celém světě. Místo toho potřebujeme systém, ve kterém se všichni můžeme přispět ke stanovení standardů. I když tento systém není plně vyvinut, chci podělit představu o tom, jak by to mohlo fungovat.

Hlavní zásadou je, že Standardy Společenství by měly odrážet kulturní normy našeho společenství, že každý člověk by měl vidět co nejméně problematický obsah jak je to možné, a každý člověk by měl být schopen sdílet to, co chce, případně je mu jen u co nejmenšího počtu obsahu řečeno, že není možné jej sdílet. Tento přístup znamená kombinovat vytvoření demokratického procesu ve velkém měřítku s cílem určit standardy, přičemž AI je pomůže prosadit.

Myšlenka je dát každému v komunitě možnost, jak nastavit zásady obsahu pro sebe sama. Kde je vaše dělící čára pro nahotu? Pro násilí? Pro grafický obsah? Nebo pro klení? To budou vaše osobní nastavení. Budeme se vás pravidelně ptát, abychom zvýšili četnost a aktuálnost těchto nastavení, takže po nich nebudete muset pátrat.  Pro ty, kteří se o tom nechtějí rozhodovat, bude výchozí to, co si zvolí většina lidí v jejich regionu formou referenda. Samozřejmě budete mít vždy možnost kdykoliv si aktualizovat své osobní nastavení.

S širším rozsahem nastavení bude obsah odstraňován pouze v případě, když bude problematičtějším, než dovolí nejtolerantnější osobní nastavení. V tolerantním rozsahu obsah prostě nebude zobrazován nikomu, u něhož podle jeho nastavení předpokládáme, že by jej nechtěl vidět, nebo by přinejmenším měl nejprve vidět varování. I když budeme nadále blokovat obsah na základě norem a místních zákonů, doufáme, že tento systém osobních nastavení a demokratických referend by měly minimalizovat omezování toho, co můžeme sdílet.

Stojí za to poznamenat, že hlavní pokroky v oblasti umělé inteligence jsou důležitým předpokladem k pochopení textů, fotografie a videa, aby nám pomohly posoudit, zda obsahují projevy nenávisti, explicitní násilí, sexuálně explicitní obsah, a další. S naším současným tempu výzkumu doufáme, že se takto začneme zpracovávat některé případy již v roce 2017, jiné ale nebude možné takto zpracovávat mnoho dalších let.

Celkově lze říci, že nároky na správu naší komunity roste s komplexitou a požadavky lidí. Naším závazkem je vždy dělat to nejlepší, ačkoliv to vede třeba k vytvoření celosvětového hlasovacího systému, abychom mohli lépe slyšet vaše požadavky a přizpůsobit jim tak vaše nastavení. Naší nadějí je, že tento model přináší příklady toho, jak kolektivní rozhodování může fungovat v jiných aspektech globální komunity.

Jsou to důležité chvíle ve vývoji globálního společenství a jsou to také okamžiky, kdy mnoho z nás na celém světě zvažuje, jak by mohli co nejlépe a positivně přispět. 

Historie má mnoho takových okamžiků, jako je tento. Když jsme se naučili propojovat se od kmenů, přes města až po národy, vždy jsme budovali sociální infrastrukturu, jako jsou komunity, média a vlády, abychom abychom se mohli dostat na další vyšší úroveň. Na každém kroku jsme se naučili, jak společně vyřešit naše problémy a dosáhnout větší věci, než jaké jsme mohli zvládnout sami. Udělali jsme to předtím a uděláme to znovu.  

Připomíná mi to vystoupení prezidenta Lincolna během americké občanské války: „Můžeme uspět jen společně. Není to o tom, zda si někdo z nás umí představit něco lepšího, ale o tom, zda všichni můžeme pracovat lépe. Dogmata klidné minulosti nejsou adekvátní naší bouřlivé přítomnosti. Příležitost je doprovázena obtížemi a my můžeme díky této příležitosti kráčet vzhůru. A jelikož je to zcela nové, musíme myslet ponovu, jednat ponovu.”  

Je mnoho nás, kdož chceme dát lidi dohromady a propojit svět. Doufám, že se zvládneme soustředit na dlouhodobý výhled a vybudujeme novou sociální infrastrukturu, abychom vytvořili svět, který chceme mít pro budoucí generace.  

Je to čest být na této cestě s vámi. Děkuji za to, že jste součástí této komunity, a díky za všechno, co jste udělali proto, aby byl svět otevřenější a propojenější.

Mark

Moje facebublina se může zbláznit ze tří vět, které tento týden někdo prohlásil. Izolované věty vytržené z kontextu a už lítají debilové a odsudky, nevolitelnost, rezignace a tak. Že v Česku nesmíte používat v politice nadsázku natož ironii, Bělobrádek už nepochybně ví a já si to taky zapsal do deníčku. Že vám k aktuálnímu tématu hodí půl roku starou větu, aniž by se vysvětlilo, co a jak, náměstek ministryně školství věděl asi už před tím a teď se jen ujistil. A co chudák Chalánová, podle níž ženy bez partnera nemají nárok na výjimečnou úpravu v zákoně o dětech, což je to, co bylo pro ně ve skutečnosti požadováno? Samozřejmě kráva, dí hlas liberálního lidu, protože matka si přeci může s dítětem dělat, co chce a přivést ho klidně na svět bez jakéhokoliv zajištění.

Jednou z nejdůležitějších součástí digitální revoluce je proměna, kterou přináší na trh novými službami či produkty, jež dříve nebyly možné. Takovým novým službám se snadno podaří zaujmout, radikálně zkomplikují život službám a produktům stávajícím, změní mapu tržního prostředí, ale selžou v tom, vytvořit ze sebe skutečný trh, tedy dostatečné finanční toky.

Dříve existovalo přesvědčení, že nic takového se stát nemůže. Pokud je někde dostatek uživatelů, mělo se za to, že zmonetizovat je půjde vždy. V posledních letech to přesvědčení slábne, hlavně proto, že se na mnoha příkladech z digitální trasformace tržního segmentu ukázalo, že to není zdaleka přímočaré a někdy ani možné.

Podíváme se na dva příklady digitalizačních segmentů, kde se trh zatím nevytvořil nebo odkráčel zatím do neznáma.

Eknihy

Tím prvním jsou elektronické knihy, modelový příklad dokonavé substituce (nikoliv dokonalé).

Původně to měla být velmi přímočará revoluce: zmizí papír, zůstanou digitální média a pár prostředníků obstarávajících marketing. Jenže ve skutečnosti se mizení papíru nekoná. Elektronické knihy se ve světě dostaly na třetinový podíl a dlouhodobě se z něj nehýbou, u nás je to pomalejší a ke třetině se pomalu tlačí z řady úhybných důvodů (jako malá podpora u vydavatelů, neexistence silné platformy v Česku atd).

Eknihy přinesly několik změn spíše businessových. Pomohly najít několik nových autorů, kterým původně agenti nevěřili, pak byly ale metody průzkumu elektronickým vydáním rychle inkorporovány do strategií většiny (zahraničních) vydavatelství a i v Česku se vydavatelé začali zorientovávat podle ohlasů na nové potenciální tvůrce v sociálních sítích. Přinesly tedy rychlejší odezvu do hledání nových témat, přístupů i autorů. Nejenom v Česku by Opráski nemohly vyjít.

Eknihy také přinesly nové obchodní formáty, především v technologické literatuře. Dříve bylo problematické i v USA vydávat manuály ke konkrétním verzím aplikací, šlo to jen pro ty největší, u elektronické knihy ale byla rychlá aktualizace přirozená a snadná. Došlo to až tak daleko, že lze zakoupit učebnice fotografování ke konkrétním zrcadlovkám, samozřejmě jde o univerzální manuál s přizpůsobením konkrétnímu modelu. Vznikly také Kindle Single, krátké knihy či spíše dlouhé články - a chytily se.

Eknihy jsou přitom obrovským protikladem vůči knihám papírovým. Čím více jsou eknihy otevřené a přenositelné, tím více ničí knihy papírové, ale čím jsou uzavřenější, tím více svobodné je používání knih papírových. Ekvilibrium se hledá velmi složitě. Navíc si uživatelé dobře uvědomují, že eknihy nevlastní, dostávají jen pofidérní soubor, který nemohou prodat a v řadě případů jim jej mohou i vydavatelé smazat. Zákazníci jsou také prakticky nahraní, když prodejce zkrachuje (zmizí DRM záznam) nebo když si pořídí čtečku podporující jiný formát. Zatímco eknihy nemohou být kloudným dárkem a nehodí se je popisovat, jsou skvěle prohledávatelné a prakticky přenosné po tisícovkách. Eknihy nemohou v knihovně representovat majitele, lze je ale číst jak diskrétně, tak kdykoliv, kde máme mobil (tedy všude). Elektronické knihy nenesou zdaleka takový emociální náboj, ale nevyžadují také takový prodejní rituál.

To všechno z eknih dělá úplně jiný produkt, než jakým jsou papírové knihy, s jedinou výjimkou: obsah eknihy a pknihy je v podstatě stejný.

Kdysi existovala představa, že elektronická kniha bude svým způsobem reklamou na knihu papírovou. Představa se odvozovala od situace na analogovém hudebním trhu, kde skutečně po dlouhou dobu "elektronická" verze písničky fungovala jako promo na zakoupení nosiče. "Elektronická" ovšem znamenala vysílaná v rádiu a v TV, nikoliv kdykoliv přehrávatelná, tedy model elektronizace z osmdesátých let. Písničky na Spotify samy o sobě jako reklama na cokoliv, co by kapela mohla zhodnotit, selhávají. A taková situace zůstává dodnes.

Ještě před pěti lety to vypadalo, že situace se vyvíjí a urovná. Že se tohle všechno nějak vyřeší samo. Dokonce existovala naděje, že to vyřeší Apple, iPad a jeho eknihy. Ale nevyřešily. Apple jen přetvořil některé segmenty knižního trhu, zejména vzdělávací knihy pro americké školství, všude jinde narazil. Elektronická kniha se nestala z řady důvodů ke knize papírové substitucí dokonalou a nepodařilo se z ní vytvořit plošně fungující a existující produkt, v němž by se dařilo samostatným hráčům. Do jisté míry komplementární, do jisté míry protikladná - a to je ten problém.

Skype: fenomenální úspěch vedoucí do ztracena

Zhruba stejná a zároveň opačná situace nastala v případě firmy Skype. Skype se stal symbolem přelomu tisíciletí a průlomu digitálního průmyslu do telekomunikací, aniž bychom si zcela přesně uvědomovali důvod této symboličnosti. Telekomunikace byly na první pohled digitalizované, takže co asi tak mohl Skype změnit? Co se to stalo?

Digitalizace telekomunikací byla na přelomu tisíciletí pouze technologickou otázkou. Jednotliví telekomunikační operátoři si tvrdě chránili své zahrádky, pěstovali si na nich své zákazníky a pečlivě si je stříhali. Zákazník musel dostávat službu v garantované kvalitě a to omezovalo jak technické, tak obchodní řešení. Skype rozstřelil obojí. Vykašlal se na garantovanou kvalitu, z ní plynoucí drahé technické řešení a dokonce i na "bezešvou" propojitelnost s klasickou telefonní službou. Nabídl v té době již známý instant messaging (ICQ v té době váhalo zda, spáchat sebevraždu, než ji skutečně spáchalo) a nad něj nabalilo hlasové služby. Obojí najednou. Skype jste ve skutečnosti začali používat proto, že jste mohli zavolat kdykoliv jste chtěli, nikoliv proto, že jste to dělali. Pro většinu užití stačil text.

Přesto vznikla panika. A panika pomáhá změnit trh. V tomto případě vznikl dojem, že zákazníci se masivně přemístí na Skype či jiné podobné služby a přes všechny nevýhody tyto služby vynulují ceny za hovorné. Akcie šly dolů, management do paniky.

Až postupem času se ukázalo, že pravda byla někde mezi. Skype si spíše otevřel nový trh. Pravda, že hlavně tam, kde se operátoři snažili tvářit, že trh mají a obsluhují, ve skutečnosti ale neexistoval. Například kontakt lidí na dovolené. Kdo by volal rodičům z cest, když minuta stojí šedesát korun. Ale zadarmo přes Skype? Každý. Ani radikální snížení ceny roamingových hovorů ale situaci nezměnilo: telefonování je mentálně něco jiného, než skajpování. Telefonování je důležitý kontakt, skajpování zábava nebo (a to teprve postupně, jak se chtěl spojit s tou fun a využít výhody low-cost) business pojímaný jinak.

Skutečnost, že se Skype prosadil tam, kde telefonní trh neexistoval a kde nikdo netoužil platit, se projevil na příjmech. Firmě se sice podařilo sáhnout si na slušné peníze, ale nikdy to nebyla taková exploze, v jakou se doufalo: a to je jí patnáct let, už to není žádný startup. V rámci Microsoftu má divize Skype (tam ale patří i další komunikátor Lync) výnosy 2 miliardy dolarů (za 2015), což je pro představuje stejně, jako výnosy ze SharePointu, přičemž v roce nákupu (2007) to bylo 800 milionů dolarů.

Pokud se existence Skype projevila, pak v mobilním videotelefonování, hlavním taháku 3G sítí: tedy v segmentu trhu, na nějž si ostatní brousili dlouho zuby a jehož vzniku (či mometizaci) Skype zamezil. Že si videohovory v 3G nepamatujete? Nejste sami. Původně v Česku stály u Eurotelu desetikačku za minutu, byly děsně cool, ale nikdo je nepoužíval. Nešlo jen o mizernou obrazovou kvalitu, Nokia 6680 neměla displej, kde by se projevila. Bylo to drahé a stejně komplikované, jako videohovor přes Skype, který byl od roku 2007 zdarma. Místo videohovorů tak Skype plnohodnotně převzal a situace byla tak nápadná, že nikdo se ani nestihl vysmát Steve Jobsovi, že ten nový iPhone, co stejně neuspěje, ani videohovory neumí. Dnes se svět videotelefonování rozdělil na free řešení s proměnlivou kvalitou a firemní telekonferenční systémy a hardware specializovaných firem (Cisco) za dlouhé peníze, nic mezi tím.

Když si Microsoft koupil Skype, bylo to již problematické dítě. Někdejší symbol vpádu digitálna do telekomunikací, jenže nikdo pořádně nevěděl, co s ním, což se projevilo v momentě, kdy šly nahoru čistě mobilní aplikace jako WhatsApp (2009) nebo Snapchat (2011). První ukázala, že mladí chtějí textovou komunikaci, ale hlavně bez problémů a na mobilech, což Skype nešlo nijak dobře. Ta druhá přinesla obrázky, které "nejde" zkopírovat a obě se staly světem sama pro sebe, rozlehlými vykecávacími místnostmi, které každý použil, jak chtěl. Skype žádnou vizi neměl, kromě toho, že se propojí s produkty Microsoftu, což vypadalo spíše jako polibek smrti.

Na jaře 2016 představil šéf Microsoftu Satya Nadella vizi Conversations as a Platform (CaaP), když prohlásil, že boti jsou příští aplikace. Svět se podivil, ale byla to vize a té jsme u Microsoftu odvykli, takže byla milým potěšením. Nadella předpokládal, že vývojáři budou pro Skype vyvíjet chatovací boty napojené dále do aplikací, takže přes bota provedete nákup v eshopu, převod peněz či získáte informace o novém produktu. To měla být ta příští velká věc, která promění instantní komunikaci.

Škarohlídi zdvořile namítali, že odtud je daleko cesta k monetizaci, neboť nápad připomíná myšlenku IVR - plechových hub, kde pro objednání stisknete jedničku a pro přepojení na operátora třikrát osmičku. Což je systém, který totálně propadl v obchodním odbytu a jediné, kde se uchytil, byl třídící systém na zákaznické podpoře všeho druhu. Navíc na něm profitují ti, kdo jej programují a jen málo provozovatel telefonní sítě.

Dnes je o rok později a mánie chatbotů sice obletěla svět, ale vrací se přesně ve výše uvedeném stavu známém z IVR. Chatboty vypadají zajímavě, ve skutečnosti jsou to zatím nesmírně hloupé nástroje zvládající konverzaci na bázi několika klíčových slov. O Machine Lerning si necháváme zdát, alespoň na první pohled. Ani firmy jako Apple či Google, které do svých AI pomocníků cpou peníze ve velkém, nejsou poblíž skutečné konverzační inteligence a pro zákazníka je stále jednodušší vygooglovat si web a na něm provést, co potřebuje, než vybrat si toho správného chatbota a s ním něco vykomunikovat. Změní se to? Jistě ano, ale nikoliv nutně dříve, než lidi přestanou boti bavit. Kromě toho se zdá, že zrovna v případě Google i Microsoftu jsou boti spíše jen data minerem a trenérem jejich neuronových sítí a skutečná inteligence teprve přijde.

Jsme v první třetině proměny v digitální svět. Zradou této první třetiny je, že teprve postupně odhalujeme pravidla a možnosti hry. Možná je tušíme, ale nevíme, jestli nepřehlížíme pravidlo nad pravidly, záměr nad záměry. Velké změny ještě přijdou a to, že jste sehnali uživatele ještě neznamená, že je proměníte v zákazníky. Příklady jednorožců jako Snapchat, Skype či WhatsApp táhnou, jenže velkou část z nich ženou peníze a víra investorů nebo kupec, který raději koupil, než aby nechal vyrůst či nakoupit konkurenta.

Pravidlo první: Příležitost ještě neznamená trh.

Mám ho už zhruba půl roku. Huawei P9 Lite ve verzi 3GB RAM. Chtěl jsem si vyzkoušet, jestli telefon za polovinu ceny iPhone SE a se stejnou deklarovanou hardwarovou výbavou pod Androidem bude užitný.

Užitný je. Zvykl jsem si. Výhod a nevýhod je celá řada, dlužno říct, že je to jiný svět a je třeba si zvykat.

Bod první: ergonomie

Tady je třeba si zvyknout především, ale budete si těžko zvykat na to, že každá aplikace se ovládá jinak a často dost zásadně. Unifikace napříč aplikacemi moc neexistuje, vlastně žádný UX úzus se nezachovává napříč vším. I když to záleží: Huwei má své své grafické rozhraní EMUI, tam je to jinak, než u rozhraní Xiaomi (důsledně kopírujícího Apple) nebo čistého Androidu. V praxi ale aplikace budete používat různé a tedy s různými UX předpoklady.

Pak jsou tu systémové nekonzistence. Moje aplikace na SMS třeba neumí přejít na seznam přijatých SMS podle jmen lidí jinak, než tím trojúhelníčkem pro návrat zpět. Když ho omylem zmáčknete podruhé, přejdete do jiné aplikace.

Android je peklo UX, jak se tu někdo vysmívá iOS, že nelze prstem dosáhnout do levého horního rohu displeje, tak to je v Androidu zcela marginální (a rovněž přítomný) problém. Pro lidi, kteří nemají rádi přechody, to bude ovšem tragédie. Zejména nekonzistentní používání zkratek a gest, například z některých aplikací prostě nejde označit kus textu a zkopírovat (paradoxně třeba v mojí SMS aplikaci).

Bod druhý: přechod mezi aplikacemi z iOS na Android

Pravda je, že za řadu aplikací na iOS jsem si zaplatil a na Androida je kupuju znovu, ale nebylo jich moc, kde jsem musel platit extra. 1Password nebo IA Writer, abych jmenoval ty nejdůležitější. Většina ostatních je dnes už jen rozhraní ke cloudovým službám a tam je to jedno, protože samotná aplikace je zadarmo: Spotify, Dropbox nebo Evernotes. Důležité je, že prakticky na všechno vyjma nástrojů od Apple jsou Androidí alternativy, ovšem lepší je to předem prozkoumat. Pokud budete hledat náhradu za nějakou konkrétní aplikaci (jako já za OmniOutliner), budete potřebovat prozkoumat celou řadu aplikací, z nichž řada je opravdu peklo v použitelnosti a až od druhého pohledu zcela nehodných byť zkušební instalace. Paradoxně největší problémy jsem měl s aplikací pro SMS. Funkčnosti iMessages integrující SMS a rich IM klienta nedosahovala žádná, pokud jste se nechtěli smířit s dlouhou dobou startu či řadou dalších problémů.

Bod třetí: všudevlezlá reklama

V androidích aplikacích je prakticky všude, v některých aplikacích se mi ji nepodařilo ani vypnout, jinde to jde za peníze. Tohle tedy na iOS zdaleka v takové míře není. Krom toho se opravdu bojím, že mě Android šmíruje víc, než bych chtěl. Nejenom v té čínské úpravě. 

Bod čtvrtý: SD karta

Androidisti se Apple smějí, že ji nepoužívá. Až ji začnete na Androidu používat, dozvíte se, proč. Pěkně zdržuje systém. Máte tedy dvě možnosti: udělat z ní jen úložiště dokumentů, s nímž se pracuje pěkně přes ruku, nebo ji zaintegrovat do systému (což umí až vyšší verze, ale 6 už je snad běžná) a pak počítejte s pěknýma prodlevama i v případě, že jen přesunete pracovní prostor aplikací. Což teprve, když přesunete aplikace samotné. Už ten proces není zrovna přímočarý a budete to asi dlouho v nastavení hledat, protože firemní verze rozhraní to dávají někam jinam. Dobrá rada: pokud chcete slušnou odezvu systému, SD kartu používejte tak na fotky, hudbu, videa a to ještě jen pokud jste velký fotič.

Bod pět: integrace do systému

Zejména pak možnost psát SMS a zprávy přes desktop počítač. Jde to přes aplikace třetích stran, ale je to ne zcela spolehlivé a do jednoduchosti Apple to má daleko. Není to ale nepřekonatelné a je to nakonec řešitelné spíš změnou workflow, kdy jsem si s řadou lidí zvykl psát přes Facebook Messenger nebo Whatsapp.

Bod šest: pořád někde něco nastavujete

Android je nastavováním pominutý. I když se to zlepšilo od verze 3, i šestá verze Androidu pořád s něčím buzeruje a připomíná se, že máte tu vyčistit disk, tu povolit přístup někam. Řadu programů před prvním spuštěním musíte nějak nastavit, nebo jsou nepoužitelné. Android vám dává možnost si vše přizpůsobit, ale musíte tomu věnovat dost času. U Apple přistoupíte na Apple workflow, nic nenastavujete, zpravidla ani nemůžete a většinou zjistíte, že to workflow je vymyšlené lépe, než byste to vymyslel vy sám. Takže pracujete hned a ušetříte čas.

To je asi to nehorší, co mě popudilo. Další stesky už jsou model od modelu. Micro-USB je proti Lighting konektoru Apple opravdu slušná pruda (někdy ani dva pokusy nejsou dost), ale to vyřešíte (snad) USB-C. Příjemná je naopak čtečka otisku prstů na zádech telefonu, až na to, že na mém Huawei rozhodně neuvolnila místo na spodku panelu.

Co je pro mne obrovská pruda, je velikost Androidích telefonů. Koupil jsem si model, který má displej 5,2 palce - bylo to to nejmenší, co mělo důstojnou výbavu hardware. Menší s dostatkem paměti, slušným procesorem a fotoaparátem, abyste pohledali, rozhodně těžko v oficiálních nabídkách českých obchodů či alespoň trochu věrohodné firmy.

Ano, na velký displej se zvyká velmi dobře na sledování a čtení, ale rozhodně ne na nošení. Telefon nemohu nosit v kapce kalhot, v přední kapse se nemůžu ohnout ani na zavázání boty, v zadní si nemůžu sednout. Takže kamkoliv přijdu a sednu si, musím telefon vyndat z kapsy, položit ho na stůl a pak si vzpomenout, že ho při odchodu musím zastrčit. Při lítání po venku to ještě jde, dá se strčit do kapsy u bundy, ale uvnitř s tím mám problém. Musím se přiznat, že tohle je jeden z největších osobních záseků na telefonu.

Co je pro mne asi největší výhoda?

Baterie. U iPhone se dostává baterie do půl roku do nepredikovatelného stavu, kdy se telefon vypne, ačkoliv minutu před tím ukazoval dvacet procent kapacity, kdy se vypíná v zimě a kdy musím denně dvakrát dobíjet. Na Androidu / Huawei P9 Lite (a před tím Xiaomi, Sony a další modely) se nic takového neděje. I když běžím v ostré zimě, telefon drží a zčista jasna se mi nevypne. Při běhání v zimě v horách dosti uklidňující stejně jako při schůzkách v zimním městě.

Result?

Po pravdě řečeno, z mnoha důvodů by se mi iPhone líbil více, nebýt té baterie. To je velká výhoda, která převáží drobné opruzy jednorázové (jako byl převod dat) i nekonzistenci UI a další drobnosti. Jen ta velikost telefonu se mi zajídá, ale to si zakrátko nepomohu ani u iPhone a budu muset vyzkoušet, kde nosí telefon ostatní...

Jinak má Android své výhody a nevýhody, stejně jako iPhone. Oba mají silné a slabé stránky někde jinde, nejnovější verze Androidu 6 a hlavně 7 ale stírají ty hlavní rozdíly, zejména dříve problematickou intuitivní použitelnost. U dobře vybaveného Androidu (hlavně paměť, 3GB RAM je vážně dobrý základ) nebudete nijak zvláště zklamáni a nadupané Androidy jsou obecně pro běžného uživatele srovnatelné s iPhone. Tím se mu ale také blíží cenou, taková Samsung S8 je nádherný kousek se skvělým displejem a překvapivě praktickým protažením těla, jenže cena už je taky někde jinde.

Aby byl report z boje o synovo umístění na základní školu úplný, dám sem (snad) závěr.