Vojta včera u zápisu do soukromé školy. Berou 15 dětí, hlásí se cca 120. Když porozprávěl o významu Pluta ve Sluneční soustavě, ještě jsem tomu dával šanci. Když obšírně zodpověděl otázku, kolik má sourozenců, naděje klesly (kolonka cigoš). No a když žena po pravdě zodpověděla otázku “jste ochotni ihned bez rozmýšlení podepsat smlouvu na devět let”, tak jsem si vzpomněl na otázku z amerického vízového dotazníku “máte kontakty na teroristy” a dovětek “kladná odpověď neznamená automaticky zamítnutí víza”. Markétka tvrdí, že tím je to vyřízeno (kolonka hnidopišný socky). Já chovám naději, že ta otázka byla inteligenční test, aby vyřadili imbecilní rodiče, co smlouvy podepisují bez rozmyslu, čtení a hned, takže kolonka zodpovědný rodič. Máme ještě dva pokusy, jinak si příští rok otevírám domácí školu… :D

Dejme ještě jednu šanci přemýšlení nad EET. Řada restaurací zdražila (hlavně polední menu) a to je fakt. Z části pro vyšší náklady a opruz s EET, z části promítla jednorázově dlouhodobé cenové změny vstupů, z další části nepochybně promítla menší možnost daňových optimalizací. Jak kdo, jak kde, jak kolik.

Občas je role knowhow a natož přemýšlení ošidná. Nedávno po mně jeden člověk žádal vysvětlit, jak stanovuju ceny, které fakturuju​. A že prý si fakturuju desítku za něco, co jsem vyřešil jedním desetiminutovým telefonátem. Namítl jsem, že to řešení mu ušetřilo mnoho peněz a na těch penězích jsme se předem dohodli. Trval na svém, že by chtěl mé služby rozepsat. Poslal jsem tedy fakturu takto: 10 minut telefonátu: 300 Kč Vědět komu zavolat: 9700 Kč Plus DPH samozřejmě.

Dostal jsem email. Četl jsem ho v autě cestou na výstaviště CeBItu, kde vystavujeme naše superbezpečné (naučil jsem se nové slovo!) routery Turris, takže jsem mu nevěnoval hned tolik pozornosti. Ministr financí Andrej Babiš mě v něm zval na páteční snídani. Až večer, když jsem pročítal vzkazy a zprávy se ukázalo, že z pozvánky je povyk nad poměry.

Na CeBITu vystavujeme hned vedle japonského robotického pavilonu. Je to poněkud deprimující, protože sice je nedaleko Jablotron a s Turrisem tu tedy děláme alespoň určitou českou dvojku, jenže proti robotům všeho typu je to přeci jen trochu chabé. Vypadá to, jako bychom za světem měli obrovské zpoždění. Máme?

Ne vždy jsem o tom přesvědčen. Třeba tenhle snímek je něco, proč mám o soudobém AI - Umělé inteligenci - určité pochybnosti.

Robota nazvaného Pepper na snímku vyrábí japonská firma Softbank Robotisc zaměstnávající pět stovek lidí. Má to být skvělý společník, který zjednoduší váš styk se zákazníky. Sledoval jsem ho. Copak o to, že demo je debilní. To už je osud dema na veletrhu. Robot přijme vaši objednávku na kafe, něco mekotá, něco bliká na displeji. Připomíná figurínu s nalepeným displejem a ledkama v mrtvých očích. Rameno dalšího robota nacpe kapsli do kávovaru a podá vám kelímek s kafem. Skvělý výsledek na dva roboty v ceně několika mega, zvláště, když uvážíte, že kapsle o kus dál vybaluje z krabice živý Japonec. Takový už je osud dema.

O Pepperovi prospekt hlásá samé superlativy. Mnoho senzorů umožňuje téměř lidské reakce, předvídavost, napojení na informační báze. Bájo. Pepper, kterého jsem viděl já, byl blbý, jak troky a jediné, na co se zmohl, je zeptat se, zda chcete kafe a vyhodnotit, zda jste mu na displeji zmáčkli, že jo. Do toho prohodil pár přednastavených hlášek a jestli nebyla zlidštěním komunikace myšlena nutkavá potřeba ukopnout mu hlavu, tak mi jeho přínos ušel.

Robotické AI v poslední době nápadně připomíná podvod a vůbec mi není jasné zda bych se něčeho takového chtěl účastnit. Několik velmi náhodně vybíraných odpovědí či gest z informační báze je vydáváno za důkladně analyzovanou situaci, na niž robot citlivě a téměř lidsky reaguje. Téměř za robotickou osobnost. Ve skutečnosti je to stále spíše jen zajímavé, než přesvědčivé.

Přemýšlím nad tím, zda něco takového může mít úspěch. Ve skutečnosti asi ne. Roboti typu Peppera zatím zaujmou spíše na veletrzích a podobných akcích, kde pozornost přitahují spolehlivě, k nějaké Umělé inteligenci mají ale zatím daleko. Postupem doby se ovšem jejich "osobnost" bude zahušťovat a nakonec budou opravu možná schopni zajímavé odezvy, prostě proto, že báze reakcí už bude dostatečně velká, aby v jednoduchých případech přesvědčila. 

To by ale znamenalo, že neúčastnit se dneska podvůdku znamená, že v robotické revoluci pravděpodobně neuspějete. A to je vlastně smutné...

Balím se na CeBIT. Naposledy jsem na něm byl ještě někdy v Mobil serveru, tak kolem roku 2003 řekl bych. A poprvé v životě tam budu vystavovat. Naše routery Turris se vmáčkly mezi stánek Telefonica, ZTE a japonský robotický pavilon v hale 12. Jsem zvědav, co všechno se změnilo. Jo tohle třeba: já jedu vlakem. Z Prahy do Hannoveru s přestupem v Berlíně za šest a půl hodiny, to je dost dobrý. Nic, jdu si prostudovat témata, o kterých nesmím mluvit a země, do kterých se router nesmí prodávat, ale počítejte s tím, že budu příštích pár dní s cebitem otravovat…