V poslední době jsem proputoval pár konferencí, na nichž hlahol šel coby jeden hlas, že WiFi mrtvo jest a není nad spásu v podobě ADSL, případně fajbrtuhoum. I připadal jsem si jak Ježíš, an přišedše do chrámu, zpřevracel stoly penězoměnců a tak je připravil o jejich lehký výdělek. V mém případě jsem sice nepřevracel stoly, ale naruby mínění diváků v sále, když jsem pochmurným hlasem pravil, že na ADSL je koncovým uživatelům sympatický jedině Kraus, ale že z průzkumů, jichž mám já v ruce, pořídiv je pro našeho klienta osobně, mi plynou zlé zprávy. ADSL je považováno za vydřidušskou službu nevalné kvality a pochybného poskytovatele.
Je zajímavé, jak se Telecomu ou-ou (pardon, ou-tu) mstí léta jeho dementní marketingové a cenové politiky. ADSL dávno není drahé a dávno není tak mizerné, jak si lidé myslí, jenže hlas lidu, hlas boží, protože pouze skrze lid prostý přichází požehnání (v tomto případě peníze). V tomto případě má společnost štěstí, pokud se potvrdí zvěsti, že P. Činátlová, hlavní čarodějka místní verze marketingu, odchází konečně a snad definitivně na mateřskou. To otevírá prostor pro přechod od neumětelského šílenství ke skutečnému marketingu, s čímž by si snad ADSL vybojovalo více důvěry mezi veřejností.
WiFi skutečně není mrtvé. Pravda, profesionálové velkých sítí se mu smějí. U technického ředitele ledasjaké telco firmy spatřím na tváři opatrný úsměv, přijde-li řeč na WiFi. Jenže WiFi sítě včera, to nejsou WiFi dnes. Sítě se postupně profesionalizují, zlepšují. WiFi už není technologií pro „páteřní sítě“ – ty i v malých vesnicích stále častěji operují na profesionálnějších frekvencích, někde i na optice. WiFi slouží často už opravdu jen jako ten poslední kousek.
Potkal jsem se s provozovatelem malé sítě v malé vesničce. Vídám ho jednou za rok už ty čtyři roky, co provozuje svého lokálního IPS. Začínal s jednou všesměrovou na kurníku, pak expandoval pokrytí - na kurník na druhé straně vesnice. Dnes pokrývá desítku vesnic a městysů, od starostů vyžebral přístup na obecní budovy a sloupy s obecním rozhlasem. Páteřní síť má na pěti a deseti GHz, místy na metalice či optice. A protože obce dostaly dotace na výstavbu kanalizace, dohodl se s nimi, že při výkopu kanalizace hodí do výkopu kabelovody a optiku. Před čtyřmi lety klučina, který lezl se žebříkem na kurník a rejžákem čistil anténu, kterou podělaly slepice a tím zhoršily příjem. První krok k zlepšení služeb bylo, že slepice šla na pekáč, na páteř něco více profi a postupně do země optika. Po čtyřech letech je to vážený regionální ISP nabízející služby místním firmám, připojující skrze optiku objekty na pult centralizované ochrany a zavádějící telefonní přístroj do 48 hodin. Samozřejmě na bázi VoIP. Na co se chystá příští rok? Samozřejmě na televizi ve skle – IPTV mu na optice pofrčí jedna báseň.
Není to jediný podobný případ. Na vesničce, kde jsme koupili domek, jsme s Adamem dumali nad tím, jak si sem zavedeme internet. Otázka na souseda padla na úrodnou půdu, sdělil nám totiž, že na vodojemu (klasická šaltpáka socialismu) v místním JZD „je internet“. Skutečně, místní firmička pokryla pár vesniček, kterým se zatím o ADSL nezdá. Ceny mírné. A WiFi zde poskytuje dostatečnou kvalitu – je to pár prostých triků, jimiž lze docílit toho, že výpadků na WiFi nemáte o moc více, než na běžném ADSL. Však i moje kabelové Chello mi doma „zaváhá“ tak jednou za dva večery …
Česko není velmoc jen ve WiFi, ale také v počtu regionálních ISP. Situace je s vyspělými západními trhy nesouměřitelná. Pokud v Německu narazíte na regionálního ISP, tak jen jako na přeprodejce služeb národního poskytovatele, typicky Arcoru či spíše DT. Vloni jsem s překvapením konstatoval, že v Česku je registrováno nejvíce ISP z celé Evropy – měli jsme jich dvakrát tolik, co Německo.
Situace na českém trhu je nenormální.
A WiFi stále není mrtvé.
