Podle statistiky Evropské unie (Eurostatu) má Česká republika nejvíce ISP ze všech členských států EU. Nikoliv v přepočtu na hlavu, ale v absolutních číslech. Podle této statistické ročenky jsme koncem roku 2003 měli 1815 ISP, zatímco Německo pouhých 800, Velká Británie ještě o stovku méně.
Čím to je, že porážíme o dvě koňské délky státy s desetinásobkem obyvatelstva? To je u nás tak lukrativní podnikatelské prostředí v oblasti připojování k internetu? Řekl bych, že nikoliv. Sám Eurostat zdůrazňuje, že v případě ČR toto číslo obsahuje počet držitelů licence pro připojování k internetu, tedy jednotlivých subjektů, které mají právo připojovat ostatní. Což znamená dvě věci:
1) bumážku na připojování k netu má dnes "pro jistotu" každá druhá komunitní síť, protože se bojí, že jí na to někdo vlítne a bude ji popotahovat. Ergo jsme regulačně přebuzerovaní.
2) situace s připojením do netu je u nás tak zoufalá, že se lidem vyplatí združovat se do komunitních sítí, případně se připojovat přes one-man ISP jen kvůli tomu, aby se k nim internet dostal a bylo to za cenu únosnou pro soukromou kapsu. Což je věc, kterou jsem předpokládal, ale netušil jsem, že mi ji "oficiálně potvrdí EU".
Co dodat. V poslední době jsem se pokoušel v Praze sehnat tři ADSL linky do lokalit, které nepovažuji za nějak extrémní, odlehlé. Třikrát jsem pohořel. A to počítám jen vlastní přímou zkušenost, ne lidi, o kterých vím, že by ADSL chtěli a taky to "nějak nejde". ISP pro rezidenční trh je u nás opravdu nějak padlé na hlavu a Český Telecom to zatím přes všechny velkohubé kecy nevylepšil. Jen tu reklamu má slušně masivní.
