Jistě to na zpravodajských serverech rozeberou lépe. Tedy alespoň to zjevné. Ale možná pár ne zcela zjevných informací unikne, tak u těch se potastavím já. Jaké je mezidobí vývoje tendru o čtvrtou českou mobilní licenci a LTE frekvence?

Byl to můj první ročník. Je to s podivem, ale je to tak, na letošním webexpu jsem byl poprvé. A tak se nepřidám do tlačenky hlasů, že letos to bylo tradičně nej/horší/lepší, protože nevím. Důvod mé prvoúčasti byl tradičně prostý: jednak nevhodně zvolené datum, kolidující tradičně (a letos prvně ne) s akcí pro mě důležitější, jednak nedostatek času a sebemotivace....

Jedna ze zápletek v druhém díle Flotily je v podstatě banální. Flotila chystá do výzbroje drony, vesmírné bojové lodě řiditelné na dálku. Na to se mne ptali čtenáři už u prvního dílu, proč se něco takového nepoužívá. Odpověď byla samozřejmě prostá: na ohromné vzdálenosti by byla loď neřiditelná, protože zpoždění rádiového signálu by bylo příliš velké.

Seděl jsem nedávno na takové diskusní akci s Andrejem Babišem. Vkusně, energicky ten pán z lidu vykládal o tom, jak vidí naši politiku, svět, ba i média. Souzněli jsme si v klidu ševelící klimatizace a já si říkal, že takovému člověku bych v klidu mohl hodit hlas.

Rasismus, čili terapie formou dojmu nadřazenosti funguje i v intelektuálním prostředí. Tedy tam, kde se zpravidla nehodí vyjadřovat se k tomu, že "nic proti cigánům nemáte, ale všichni víme, jak to je". Jen má zakořeněná netolerance zákeřejnější formy. Například foodnáckovství.

Nedávno jsem tu psal, že chystáme v energomonitoru zařízení nazvané Quel. Půjde o tablet kombinovaný s domácí centrálou (opět z výroby Current Costu) a pár lidí se podivovalo, proč, když jeho funkci zastanou chytré telefony a skutečné tablety. Tak si říkám, že bych tok našich úvah mohl upřesnit a ozřejmit, proč považujeme takové řešení za vhodné.

Moje space opera Flotila Země má za sebou právě sedm let od vydání. A hlasy po tom, že bych měl napsat druhý díl - a udělal z toho nějakou ságu - neutichají. Dlouho jsem to nebral moc vážně, nezamýšlel jsem z toho dělat ságu, ačkoliv ta možnost nebyla nikdy vyloučena. Hodně lidí tvrdilo, že epilogem jsem si uzavřel možnost pokračování,...

Knihy, jak už jste si mohli povšimnout, vlastně ze zásady nerecenzuju. Jsou výjimky a Vilma Kadlečková je jednou z výjimečných výjimek. Zejména proto, že její knihy považuju v české scifi-fantasy (těžko se mi tyhle dva žánry v poslední době rozlišují) za něco výjimečného. Zejména proto, že její první knížka Na pomezí Eternaalu vydaná v roce 1990 mne uchvátila (a poznamenala)...

Tohle téma je taková Bartošová české politiky - vrací se pořád dokola, debatuje se o tom, všichni se tváří nadšeně, ale ve skutečnosti to snad ani nechtějí. Vláda nás tu a tam ohromí prohlášením o podpoře ekonomického růstu a podnikání, na což už vlastně ani nemá smysl reagovat, protože většinou je to buďto rovnou snůška nesmyslů nebo něco, co víc,...

Už dlouho jsem nestihl napsat nic kolem energomonitoru. Máme polovinu horkého léta az sebou a vidíme, že další polovinu před sebou a práce stále jak na kostele. Minulý týden jsem do toho vklínil dovolenou, která už byla zatraceně potřeba. Měl jsem za sebou maraton po odběratelích, dodavatelích a investorech, s čímž trávím většinu času - tu druhou většinu pak tvorbou...

Možná už vás unavuje dělat stou kopii slevového serveru nebo narychlo splichtit další hypercool sociální síť, kde vaše javascriptová mačkátka způsobí úpadek Facebooku ze slávy či snad upravovat šablony Wordpressu tak, aby web vypadal, že stál o sto tisíc víc.

Koncem listopadu 2013 naposledy vydechne jedna z nejdéle kontinuálně beze změn běžících služeb českého internetu - emailový diskusní server Pandora.cz. A protože jsem stál u jeho zrodu, přišlo mi vhodné si vzpomenout jeho začátků. 

Je paradoxem, když ostrý kritik církve jde psát něco, s čím nakonec bude církev hájit. Jenže je mi nepříjemné číst kolem sebe neustále ty nesmysly kolem církevních restitucí a bláboly politiků, které se nezakládají na faktech. Tento článek bude tedy stručným kompendiem fakt kolem církevních restitucí pro ty, kdo o ně mají zájem. Pro ostatní, jděte bez váhání jinam, do...

Piictu v podstatě končí. A zavírá krám docela nesympatickým způsobem, na svém blogu lakonicky oznamuje, že kdo chcete data, máte si o ně napsat emailem. Respektive nekončí, vcucává se do jakéhosi utajeného projektu Kandu od firmy Betaworks, což je jedna ze společností, které zainvestovali Piictu v první fázi investic.

Tak a je to tady. Příběh strýčka Martina se chystá jako kniha. Nejenom jako elektronická, ale i jako papírová kniha. Jenže to bych to nebyl já, kdyby to bylo jednoduché a šlo si knihu obyčejně koupit v obchodě. Nejde. Musíte pro ni na Startovač - takový český kickstarter. Proč a nač?