Dneska se dostaneme na tenký led moderního umění (a máte právo nesouhlasit, pokud obraz osobně uvidíte, k čemuž je na konci návod). Damien Hirst je totiž dnes nejbohatší umělec, jeho díla se prodávají za miliony dolarů a často si méně edukovaná média odfrknou, že není za co platit. Hirst používá značně odosobněný styl, ať už jde o Žraloka ve formaldehydu nebo právě sérii Body, do níž patří tento obraz Furfuryl.
1️⃣Hirst se snažil odstranit jakýkoliv náznak autorovy ruky
2️⃣tím dosáhl extrémní preciznosti a mechanického vzhledu děl
3️⃣Některé z těchto obrazů jsou skutečně namalovány asistenty, aby byl dodržen tento efekt bez osobního dotyku umělce.
4️⃣Barvy jsou vybrány náhodně, ale kompozice zůstává přísně geometrická.
5️⃣žádná barva se na obraze neopakuje
6️⃣ obrazů ze série Spots udělal 1400, jeden například rozřezal na 88 menších obrazů 😃 \
Malé obrazy ze série Spot si můžete koupit za pár stovek (printy) či tisíců (malby) dolarů, ale ty moderní Spins se mi už nelíbí. A tahle klasika je za statisíce až miliony dolarů, za kolik se prodalo tohle, nevím.
💊podle Hirsta mají tyto obrazy vztah k medicíně, k pilulkám, kde každá slibuje určité léčebné účinky, což je často klíčovým tématem jeho tvorby.
⚗️Mírně k tomu názvu. Jde o furylovou sloučeninu, která se používá k dochucování, její chuť připomíná kafe. Kdysi jsem si myslel, že v obrazu vidím vzorec, učarovalo mi, jak důmyslně byl do teček zakomponován. Pak jsem se dozvěděl, že autor to nejdříve nakreslil, pak pojmenoval a jméno - tvrdí - vybral náhodně.
💡A teď, je to umění? Není to něco, co byste napatlali taky? Nejdříve ta druhá otázka: no, spíš nenapatlali. Body jsou nakreslené ručně, bez pomůcek, je dost těžké je udělat. Je za tím obrovský kus řemesla. Jakmile dojde k chybě, plátno se musí vyhodit, protože otření barvy je vidět, plátno nebude perfektní. Proto jsou taky velká plátna tak výrazně dražší (až miliony dolarů), zatímco jednotlivé tečky koupíte i za stodolarové částky. Navíc volba barev je způsob umělcova vyjdáření, je sice náhodná, ale pseudonáhodná - umělec podvědomě, na základě své zkušenosti volí barvy, které nakonec dělají dojem.
✋A to je ta druhá věc: před tímto plátnem je potřeba stát a vnímat ho. Koukat na malou fotku na monitoru nepomůže. Z barev vyvstávají vzory, tečky plátna najednou přestávají být kulaté, do optických iluzí se promítá naše podvědomí. To taky nevymyslíte jen tak. A to je ten další bod, proč velká plátna Bodů jsou drahá: až u nich tento efekt vzniká tak zřetelně.
🤖Tím se dostáváme zpět. Je umění něco, co by robot nebo člověk se šablonou a návodem byl taky schopen udělat? Jistě, že Body od Hirsta umí robotické rameno nakreslit stejně precizně, jenže by zvládlo i Moneta. A Hirst systematicky odlišuje nápad a působení od provedení. A zneklidňuje tím, že ze zdánlivé jednoduchosti a mechaničnosti je řemeslně náročné dílo, které působí až v osobním kontaktu. Jak moc pravděpodobné je, že takové dílo dá do kupy AI? Hrál jsem si s tím hodně, nějaké teze mám, zjednodušeně řečeno jsme hodně daleko k tomu, aby AI vygenerovala umění “s duší” - ale taky je jisté, že se tam jednou dostaneme. Je to téma na hezkou přednášku. Pro představu jsem vám jedno AI plátno á la Hirst vygeneroval.
🏃♂️Vyzkoušejte to na sobě. Teď ten návod, kde tohoto Hirsta vidět. Pochází z Tsoukernikovy sbírky, která je právě vystavována v galerii Magnus Art J&T banky na pražské Invalidovně. Vstupné zdarma, rozhodně se vyplatí Tsoukernikovu sbírku vidět, pár pláten z ní si postupně ukážeme.
PS: Jo, vím, za co si to L. Tsoukernik koupil…
