Někdy se zasním nad tou dobou, kdy jsem neměl mobilní telefon, nebo alespoň kdy ho neměl každý kolem mne. Pamatujete si to? Když jste si dali schůzku "u koně" nebo "na pólu", tak byla akademická čtvrthodinka a kdo ji prošvihl, měl pech. Zavolat, že "je dopravní zácpa" nebylo možné. A tak se musel každý nějak vypořádat s tím, že v Praze je dopravní zácpa pořád a není to důvod výmluvy.
Čím dál více přemýšlím o tom, že se chci dopracovat do stádia, kdy mobilní telefon mít nebudu. Co mi to přinese, vím: méně stresu, méně utracených peněz, více času. Jak to?
Inu, když máte mobil, každý si na vás "houkne". Nejde někomu něco v práci nebo zákazník neví odpověď, kterou by musel tři minuty hledat v dokumentaci? Vytočí váš mobil, přeruší vaši práci a dvě minuty se vybavujete. Jenže zkuste si psát článek, když vám co půl hodinu někdo volá. Zkuste si to. Dvě minuty se vybavujete, dalších pět minut se snažíte znovu se vměstnat do určitého naladění na to, že máte psát článek. Sedm minut v trapu. Za chvíli zase někdo volá. Včera jsem si pokusně do mobilu nainstaloval SMS Asistenta, který na příchozí hovory odpovídá SMS zprávou s textem něco jako "pošlete sms, co potřebujete a já časem odpovím". Mělo to překvapivě pronikavý úspěch, akorát K. už má plnou paměť těchto sms zpráv a stojí to nějaké peníze navíc.
Mobilní telefon má neuvěřitelnou tendenci celý den fragmentovat. Rozsekat ho do kousků, které už nespojíte na větší, rozsáhlejší celistvou práci. Většina hovorů je přitom zbytečných. Bylo možné mi poslat SMS či email, který bych vyřídil ve volné chvíli jednou za tři hodiny. Stejně, když nesedím u počítače, nevyřídím nic, protože nemám ani kalendář, ani kontakty, ani dokumenty.
Význam hlasového hovoru u mne klesá zároveň s tím, jak roste jejich množství, přičemž z profesionálního pohledu pro mne hlasový hovor má řadu nevýhod, jako například že není dokladovatelný zpětně (email najdu mezi odeslanými) a také volanou stranu vyrušuje. Většinu firemních věcí se snažím řešit emailem, ve sféře soukromé je to samozřejmě něco jiného. Jenže i tam je lepší si domluvit v průběhu hektického dne klidnou schůzku, kávičku, oběd - než se vybavovat na telefonu. Pokud to jde.
V poslední době si říkám, že zrušit mobilní telefon není tak nereálné. Jen jsme na něj příliš zvyklí. Klasický telefon mám všude - v práci, doma (všude VoIP), u rodičů. Nepotřebuji, aby mi lidi volali, když jsem na nákupu a na nejrůznějších mezizastávkách či mezicestách. Když lidé vědí, že jsem k zastižení kdekoliv, využívají toho. Kdyby věděli, že je třeba mi volat na pevnou linku, kde k zastižení být nemusím, nevolali by s každou ptákovinou a rozmysleli by si, jestli je kvůli tomu třeba mne nahánět. Zavolali by s pěti věcmi najednou. Fragmentace by se zmenšila.
Namítnete, že mám vypínat vyzvánění. Dělám to. Lidi si na mne stěžují, že neberu mobil. Zejména ti lidé, kteří mají nové číslo, mně ho nedali a diví se, že se mi nemohou pár týdnů dovolat, protože neznámá čísla neberu už vůbec a zpět jim neposílám ani SMS. Jenže to není ono. Stejně se stresujete tím, kdo vám to volal. Podezřelé pražské číslo mi v dubnu vtíravě říká, že to volají z finančáku a chtějí vědět, kdy nastoupím do vazby, bo jsem pokrátil daň o třináctkáčešedesát. Chcete to řešit. A stejně si s tím zaděláte den.
To, že mobil mám posledního půl roku, způsobují výhradně SMS zprávy a jeho použití pro data. SMS zprávy a email vyřizuji, když mám chvíli. Když jdu po ulici, čekám na semaforech, jsem sám někde na jídle, kdekoliv. Většinou věc vyřídím bez zprodlení a bez toho, abych si fragmentoval den. Však taky můj účet za SMS zprávy převyšuje účet za hovory desetinásobně a data mám pro každý případ unlimited.
Ale jednou to praskne. Budu postupovat podobně, jako jeden kamarád, zaměstnaný to člověk v telekomunikacích. Jemu sekretářka ráno projde emaily, většinu z nich vyřídí. Rozešle osobní gratulace k výročím spolupracovníkům a známým. Vytiskne mu denní přehled a emaily, které nebyla schopna vyřídit (bo šlo o smlouvy, návrhy atd). Následně všechno zaveze na letiště, protože kamarád právě odlétá do Londýna - složku mu předá. On v letadle napíše na emaily odpovědi typu "Bereme, domluvit schůzku" a štos papírů nafaxuje z business salonku na londýnském letišti nebo ze svého londýnského ofysu. Sekretářka jednovětnou poznámku rozvede do komplexního emailu. Stejně to funguje s jeho mobilním telefonem. Má ho. Nikomu ho nedává, zná ho žena, děti, sekretářka, pár přátel - a ti vědí, že to není byznys linka.
Mýty o tom, kolik času mobil ušetří, si nechte pro důvěřivější. V určitých výjimečných situacích ano. Ale v úhrnu nikoliv.
Jiný svět a velká změna? Možná. Spíš to, že si člověk váží více času svého a nakonec i druhých. Jednou v sobě tu odvahu také dost možná najdu.
