Jste asi napnuti, jak se odvíjí můj pokus nepoužívat chytrofouny ani mobilní internet. Co si budeme namlouvat, abstinenční příznaky jsou tady. Tak především, nově nejsem kdekoliv online. Několik lidí z toho usoudilo, že email přestal fungovat, protože jsem jim neodpověděl během tří minut od jeho odeslání. Marty se přiznal, že kdyby nečetl předchozí blogpost, šel by rozmontovat router a pak seřvat svého ISP. To jsou ty jednodušší okamžiky nepoužívání mobilního internetu.
Měl jsem fest rozlítaný týden. Jedu si tak na schůzku s právníkem, po ní se přesouvám na jednání se zákazníkem, když jsem si vzpomněl, že jsem si v práci nechal nevytisknuté podklady. Copak o to, všechno mám v hlavě. Jen dvě čísla… nemůžu si vzpomenout. Vytahuju mobil, abych si to přečetl na Google Docs, kde všechny podklady mám. Hm… mám vymazané nastavení internetu. Zápasím s tím dvacet minut jízdy tramvají, jediným úspěchem je došlá SMS od Vodafone, že mi účtují 17 Káčé za připojení k internetu. Propadám panice, bootuju v Pasáži Myslbek notebook a hackuju cizí WiFi síť. Do schůzky zbývá pět minut, probojoval jsem se k datům z pokladny, ale internet tam nejede. Pln paniky dorážím na schůzku. To bude pohřeb!
A víte co? Samozřejmě na ta dvě čísla řeč nepřišla a i kdyby přišla, bylo by jedno, jaká plácnu. Všechno se projednalo, všechno bylo v pořádku, všechno jsem si zapsal. Do notýsku. Parkerem.
Uháním tramvají domů. Najednou není v tramvaji co dělat. Nemůžu si číst Reader ani Scribd. Dívám se kolem a nejdnou zjišťuju, že místo fragmentovaných zlomků se zase objevují celé myšlenky. Neokousané. Ne takové ty připravené pro Twitter, ale takové ty, co je má opravdu skoro smysl sdělit, protože nejsou výkřikem, ale obsahem. No co, nechám si je stejně pro sebe a poznamenávám si je do notýsku.
Za čtyři dny jsem mobil prakticky nepoužíval. Provolal jsem stěží dvě hodiny čistého času, poslal necelou osmdesátku SMS zpráv.
Podíval jsem se na svůj první účet u Paegasu. S tímhle přídělem jsem v roce 1996 vydržel tři měsíce.
Ale mobilního internetu jsem se ani nedotkl. Taky, co bych tam našel!
A co je nevětší problém? Právě to, že nemůžu vytáhnout z kapsy mobil vždycky, když je chvíle… Na jednu stranu to chybí jako jednoduchá možnost, jak zaplácnout čas. Na stranu druhou, když odplyne pocit první minuty, že nemůžu čas strávit účelněji, než pročítáním prdkuliček na internetu, zjistím, že jo. Že můžu promyslet něco, co jsem stejně promyslet potřeboval. Zase na to mám čas.
PS: Když jsem jel ve středu pro cestovní pas někam na Prahu 4, musel jsem si zapsat přesnou trasu. A stejně jsem se musel zeptat, protože úřad zapadal sněhem a nebylo ho vidět. Nic se nestalo, pán mi poradil a ještě popřál hezký den. Jediný zádrhel byl, že mi chybělo šestikilo na zaplacení poplatku. A víte co? Ani ten iPhone neměl tiskárnu bankovek. Kdyby měl, asi bych se ho taky nezbavoval…
PPS: Kolega nahlédl do mého notýsku a zeptal se, co je to za děsivě popsanou stránku. Objasnil jsem mu, že seznam mých úkolů, schůzek, jednání a činností. Otřepal se. Fakt, na papíře to vypadá hůř, než v mobilu…
PPPS: Nepodařilo se mi synchronizovat většinu kontaktů mezi Mackem a RAZRem. Elaboroval jsem se SyncML, až jsem to vzdal. Důležité kontakty tam jsou, nyní doplňuju čísla lidí, kteří se mi ozývají. Na cestách potřebuju volat jen těm pár důležitým, ostatním volám, když jsem v práci… Jo, i tak se to dalo vyřešit. Pryč se synchronizací :)
