Tichý skon českého blogovacího systému Bloguje.cz připomněl, že blogování jako fenomén internetové publicistiky je tu s námi už docela dlouho. Zažil strmý vzestup plný nadějí ve zrod občanské žurnalistiky, pak vystřízlivění, kdy se ukázalo, že novinářem nebude každý, kdo sežene klávesnici, pak vytlačování sociálními sítěmi a nakonec - a asi i u nás - prožívá určitou renesanci.
Původu weblogů v zahraničí se vyhnu, o tom jsem psal již dříve zde. Pojďme rovnou do českých internetových vod. Patrně prvním českým blogem, který fungoval ještě v době, kdy se tak tomuto útvaru neříkalo, byl Neviditelný pes Ondřeje Neffa. Subjektivně psaný web vycházel v denním rytmu a obsahoval postřehy z politického i osobního života. Tuto původní formu ještě dnes najdete na Hyena.cz, samotný Neviditelný pes je už spíše názorovým médiem, kde publikuje celá řada autorů, ale Hyena zůstala jen původním výběrem textů Ondřeje Neffa, včetně provedení tak, jak se kolem roku 1998 ustálilo. Dlužno říci, že včetně archivačních problémů a obtížnému linkování jednotlivých “postů”.
Neviditelný pes Ondřeje Neffa v roce 1996 - obrázek je ze sbírky eArchivu Jiřího Peterky
Technologicky lépe na tom byl Svět namodro Daniela Dočekala, ten ale skončil po prodeji společnosti MIA, do které byl někdy v roce 1998 inkorporován, Českému Telecomu. I to je ještě dávnověk.
Zlatá éra českých blogů přišla po roce 2003. Vcelku tradičně na tom má největší podíl zahraničí, konkrétně pak únorová akvizice blogovací služby Blogger firmou Google. Když už i Google investoval do něčeho tak podivného, jako je publikační systém zdarma pro běžné lidi, musí na tom něco být. Následovala vlna článků v českých médiích postupně žvýkající zahraniční fenomén blogování a následující osmělování místní populace. Většímu rozmachu blogů v Česku bránily ovšem ponejvíce problémy technické, tedy realizační. Pro blogování bylo třeba mít instalovaný na svém (v té době nikoliv zcela levném) webhostingu nějaký systém pro blogování, přičemž jen málokterý byl použitelný pro laika a byl dostupný zdarma. Připomeňme, že Wordpress přichází na svět teprve v květnu roku 2004 a až o rok později vydaná verze je už vcelku použitelná, do té doby byly dostupné hlavně systémy, které vyžadovaly jistou úroveň obeznámení s webserverem a instalací software. Výjimkou byl placený Movable Type, ale zrůdnosti jako PHP Nuke bylo obtížné udržet v chodu bez častých úprav a důkladného dohledu.
I proto byl ostatně v zahraničí Blogger tak populární. Představoval instantní, okamžitě dostupnou možnost, jak začít ihned publikovat a nestarat se o instalaci a správu blogovacího software. Pro český trh měl ale své nevýhody. Nejenom, že neměl české rozhraní, ale nějakou dobu měl potíže s některými českými znaky a až do roku 2009 nebyl schopen správně konvertovat nadpis s diakritikou do podoby URL, takže URL většinou nedávalo smysl - a to vadilo seomagii.
Jenže v roce 2003 ani neměl Google v Česku svou pobočku a jakákoliv podpora od něj byla nemyslitelná, výhled na správné fungování Bloggeru byl tedy pramalý. Bylo tedy otázkou času, kdy se objeví první české blogovací systémy a toho roku se jich také několik urodilo.
Svět Bloguje.cz
Bloguje.cz možná nebyl ani nejstarší, ani nejnavštěvovanější český blogovací systém, rozhodně ale patřil mezi nejvlivnější a dnes jej po právu řadíme mezi klasiku české internetové subkultury.
Server odstartoval v červnu 2003 - na termínu spuštění se projevilo soupeření se Seznamem, který chtěl v létě odstartovat Sblog v rámci služby Lidé. Zakladatelem Bloguje byl Martin Malý, který obstaral většinu programování spolu s lidmi, kteří zajistili webhosting a design. A po pravdě, nešlo ani o nejlépe fungující, ani graficky nejpodařenější blogovací systém, jenže jeho autor jej trvale rozvíjel, poskytoval mu fantastickou podporu, kdy promptně reagoval na požadavky uživatelů a průběžně eliminoval chyby. Kolem Bloguje rychle vyrostla komunita lidí, kteří jej nadšeně používali, propagovali a kteří také rádi četli blogy ostatních uživatelů. Komunita, která rostla a lákala ostatní zařadit se do ní. Zjednodušeně řečeno, na Bloguje jste si založili blog a díky výpisu nových blogů a nových zajímavých příspěvků vám na něj záhy přišly blogerské celebrity okouknout nového pisálka - a když se jim líbil, pochválili, zmínili jej a tím zajistili rychlý nárůst návštěvnosti. Na jiných systémech jste si o něčem takovém mohli nechat zdát a návštěvnost jste sbírali velmi pomaličku.
Je dobré si připomenout, že start Bloguje.cz provázela diskuse, zda je moudré dát laikům nástroj, pomocí něhož budou moci snadno vytvářet blogy. Zda nedojde k zamoření "internetového prostoru" - a byla to diskuse některými míněná opravdu vážně. Zachovejme původní bloging, vyzýval DarkMaster na svém blogu na Pooh.cz. Shrnuto zde.
Musím se přiznat, že na Bloguje mám své nostalgické vzpomínky. Měl jsem zde několik blogů (jestli dobře počítám, tak 23) a jeden z prvních blogů zde byl můj Žertvův deníček, z něhož později vznikla kniha Koncernová pětiletka, o rok později jsem zde sepsal svou první novelu Flotila Země. Využíval jsem Bloguje jako experimentální prostředí se žánry, délkou i formou - právě pro tu jednoduchost jeho použití.
Podobným způsobem si Bloguje oblíbila celá řada lidí a z Bloguje se stala doslova líheň internetové subkultury. Můžeme namítnout, že "psací" servery jako Písmák měly kdysi podobnou úlohu, jenže zatímco tyto servery zůstaly veřejností opomíjeny, Bloguje se přeci jen více přiblížilo mainstreamovým uživatelům, když na zdejší blogy běžně odkazovali novináři ve své práci a když sem přišla celá řada lidí, jejichž přítomnost na internetu byla velmi výrazná.
Za všechny stojí zmínit případ Kamojedova a jeho Vůčako, Výzkumný ústav čar a kouzel (později naštěstí přesunuté na Wordpress). O koho šlo, vlastně od počátku nikdo nevěděl, své příspěvky podepisoval jen jako Kamojedov a žádné vodítko vedoucí k odhalení své totožnosti nenabídl. Jen bylo z odborné úrovně příspěvků zaměřených především do mobilních telekomunikací zřejmé, že jde o člověka z oboru. Záhy si získal značné renomé a respekt, zejména v době, kdy startovala nová síť Eurotelu založená na technologii CDMA2000, s níž u nás nebyly zkušenosti a Kamojedov uváděl na pravou míru omyly, které se kolem ní objevily. Až do Kamojedovovy smrti na jaře 2012 většina jeho čtenářů nevěděla, že šlo ředitele strategie Eurotelu Eduarda Ecka.
Dalším dobrým příkladem je Deník Ostraváka (i ten stihl při rychlém konci Bloguje zmigrovat). Jeho rázovitý popis běžných denních starostí ostravského nýmanda v rovněž ostravském dialektu patřil mezi nejnavštěvovanější blogy na Bloguje a postupem doby vyšel v šesti knižních vydáních. Totožnost Ostraváka se zatím uspokojivě nepodařilo doložit a zůstává utajena, právě Ostravák ale přispěl k tomu, že řada dalších "obyčejných lidí" zvěčnila tu s větším, tu s menším úspěchem své "obyčejné životy" formou blogu.
Koncem roku 2003 se Bloguje.cz přesouvá pod křídla táborské společnosti LAAR a.s. Jakuba Lešikara, kam také nastupuje Martin Malý s výhledem, že služba dostane nejenom profesionální technické zabezpečení, ale bude se i dále rozvíjet. Co z počátku budí mírné rozpaky okolí je skutečnost, že LAAR na internetu vlastně není nijak aktivní, zabývá se snímací a regulační technikou, jenže Martinovi Malému je přislíbeno, že internet je součást budoucí strategie. Jak se ale ukáže, na budoucnost nikdy nedojde. Bloguje sice dostane zázemí technické, ale na jeho další především obchodní rozvoj nikdy nedojde a systém dále hibernuje a navenek dochází spíše k drobným úpravám. V srpnu roku 2007 Martin Malý z LAARu spíše zklamán odchází a správu Bloguje přebírá Helena Trmotová (Hekko), která už na další vývoj nemá sil a Bloguje se efinitivně přestává jakkoliv vyvíjet. Ačkoliv již nyní je zřejmé, že volba LAARu jako nového provozovatele Bloguje nebyla šťastná, potrvá dalších pět let, než LAAR Bloguje definitivně pohřbí i přes četné nabídky na jeho odkup a další provozování.
Pokračování příště...
