Zastavme se ještě na chvíli u vyhraňování blogů oproti klasickým médiím. V roce 2004 jsme ještě ve fázi, kdy svou pozici vůči mainstreamovým médiím hledaly blogy. Jen o pár let později už tomu bude opačně.
V jednu chvíli se zdálo, že budoucností digitálních médií je chytrý agregátor, který bude třídit a skládat stránky z blogů podle toho, jaká témata vás zajímají. Ostatně, podobných pokusů se od roku 2002, kdy Google představil "výstřižkovou" službu News (v podobě Zprávy od roku 2007 i v češtině) objevila v zahraničí celá řada.
Zatímco Google se snažil své News etablovat jako rozcestník na renomované zpravodajské zdroje, mnoho jeho konkurentů se naopak pokusilo zacílit na blogy a přispět k blogerské revoluci. V Česku vznikla hned v ranném údobí blogování celá škála projektů, od prostých agregátorů, přes dva zásadnější pokusy automatického zpracování témat pomocí "cosinové podobnosti reprezentace článků v ontologii".
Přehled.net
Za prvním projektem jsem stál já a Petr Olmer, jmenoval se Přehled.net a šlo o agregát technologického zpravodajství, které druhý "konkurenční agregátor" Nový den v té době nezabíral. Projekt jsme spustili v květnu 2004 několik měsíců po spuštění prvního projektu Weblogy.cz Jiřího Lahvičky, který byl zaměřený výhradně na monitoring weblogů a byl zdrojem výběrovým, chronologicky řazeným, bez nějaké analýzy či seskupování. Přehled.net agregoval řadu médií věnujících se více či méně technologiím, vyzobával a seskupoval podle důležitosti zajímavá technická témata tak, aby stačilo se podívat na jeho titulní stránku a věděli jste, co nejdůležitějšího se událo, nebo spíše, o čem se píše. Weblogy oproti tomu představovaly chronologický výpis novinek, až Nový den Jiřího Lahvičky přišel s technologií tématického seskupování a tříděním dle důležitosti.
Nový den a Weblogy
Nový den Jiřího Lavičky vznikl v první polovině roku 2004 a zaměřoval se na agregaci informačních zdrojů, jejich tématickou analýzu a seskupování tak, jak to známe dnes z Google News.
Na přelomu roku 2004/5 Jiří Lahvička své projekty "prodává". Nový den se na počátku roku 2005 přesunul pod Atlas (spolu s autorem), kde se při fůzi s Centrem vypařil do ztracena (Lupa.cz). Weblogy.cz Jiří Lahvička přesunul na Jana Biena, který záhy představuje inovovanou verzi a na dalším rozvoji spolupracuje s Jiřím Chomátem, s nímž vytvářejí další klony agregovacího engine Weblogů, například pro zprávy o digitální televizi, ale i pro sledování zahraničních zpráv o hodinkách. Některé z těchto klonů, jako je Apetitus.cz monitorující články o jídle, fungují dodnes.
V roce 2008 kupuje Weblogy.cz za částku 260 000 Kč společnost Internet Info, která ji provozuje dodnes, největší éru své slávy ovšem s postupným slábnutím "technologických weblogů" mají za sebou. Server Přehled.net umřel v tichosti v roce 2008, když už počet technicky orientovaných webů a hlavně článků klesl pod hladinu, kterou stálo za to analyzovat a sledovat.
Další agregátory
Existovala i celá řada dalších agregátorů, které se nesnažily do shromažďování odkazů vnášet nějakou větší logiku. Například Blogportál Eduarda Hlavy jsem měl oblíbený proto, že chronologicky sledoval všechny možné i nemožné weblogy - oproti tomu Weblogy.cz byly výběrové a nebylo na nich zdaleka všechno, jen "to nejdůležitější".
Dnes stále existuje celá řada agregátů, které vděčí za svou funkci syndikační "technologii" RSS - jako je PrávěDnes, agregace článků na titulní stránku Seznamu nebo IT zpravy - vytvořit jednoduchý agregátor bez vyšší logiky zpracování je jednoduché.
S agregátory se již nepojí naděje na to, že způsobí nějaký průlom, velmi často se staly pomůckou pro SEO, protože přitahují značné množství výsledků vyhledávání a ve skutěcnosti se žádným zlomem občanské žurnalistiky nestaly, ačkoliv jim to bývalo prorokováno. Ukázalo se, že výběr zkušeného editora alespoň zatím nelze nahradit a že agregátory nejsou záležitostí pro masy, ale pro specialisty, jimž ostatně (ale oborově zaměřené) slouží dodnes.
Úplně slepá cesta totiž agregátory nebyly, řada firem zejména v zahraničí se nad takovýmito agregátory začala živit monitoringem zdrojů pro firmy, vznikla tak celá řada rešeršních a analytických nástrojů i praktické uplatnění a computerizovaná kristalizace řady dosud teoretických (nebo čistě na vyhledávače zaměřených) oborů, jako sémantická analýza textů (jsem si vědom kontroverznosti a nutné komplexnosti tohoto tvrzení).
Řada takto personalizovaných zdrojů v poslední době zaniká spolu s tím, jak se objevují další metody selekce obsahu a klesá atraktivita a návštěvnost agregátorů.
