V pátek jsme s Ditou měli důležitou práci – na ráno jsme se umluvili s IPB Realem, že se půjdeme podívat na náš čerstvě dostavěný byt, nadiktujeme závady a oni je opraví. Byla to naše první návštěva v novém bytě, protože když jsme ho kupovali, existoval jen na papíře.
V podstatě všechno bylo v pořádku, což bylo příjemným překvapením. Navíc, jak znám novostavby, obával jsem se, jak to v domě bude vypadat. Jenže všude bylo čisťoučko, naklizeno. Zádrhel byl vlastně jediný: v ložnici nám namontovali vodovodní trubky a odpad, jako bychom tam chtěli mít kuchyň. Samozřejmě o patro níže byla příprava pro kuchyň a byla v pořádku… Kázali jsme to odstranit. Stavbař se překvapeně podíval, zapsal si to do notýsku a pak začal vysvětlovat, že je to byt pro dvě rodiny a že tedy předpokládali, že každá rodina bude chtít svoji kuchyň. Odvětili jsme mu, že to není byt pro dvě rodiny, že nám stačí jedna kuchyň a v místě, kde je ta voda a vývod na digestoř, že bychom raději měli skříň a ložnici, jak jsme původně plánovali. Je vidět, jaká máme měřítka – jim se byt zdál obrovský, já se musím přiznat, že jsem si ho představoval ještě mírně větší.
Byt má 120 metrů a je to prakticky ten největší, jaký jsme v Praze nový sehnali, pokud odmyslím stavby Lexxusu, které v přiměřené velikosti začínají na 15 milionech Kč, tedy poněkud nad naší toleranční laťkou. Větši se prakticky nestaví - když, tak výjimečně a byly prodané, nebo se nám nelíbily. Větší byt není vůbec snadné sehnat. Nedávno mne pobavil článek ve Wired o Linusi Tornvaldsovi. Psali o něm, jak se mu hezky bydlí v jeho malém bytečku v New Yorku a v závorce bylo, že byt má 120 metrů čtverečních. Jiný kraj, jiná míra…
Alespoň jsem ale pochopil, proč jsou tu tak pitomě udělané terasy, kdy menší je tam, kde chceme mít obývák a větší je tam, kde chceme mít ložnici. Někdo očekával, že tam budou bydlet dvě rodiny :)))
Nicméně vodu zlikvidují a až se za pár týdnů budeme stěhovat (IPB Real moudře usoudil, že bychom mu nejdříve měli doplatit zbytek), už nebude nutné dělat ve skříni kohoutky. Aby nám to nebylo líto, dostali jsme při odchodu dvousetstránkový manuál pro užívání nového bytu. Dobrá věc!
Dita mezi tím odletěla do států na nějakou konferenci (při četbě programu konference jsem ani nepochopil, o čem je, jak speciální to je) a až dorazí, pustíme se do plánování a stěhování. Už se těším, změnu potřebuji jak sůl…
