Od teoretizování o verzích Mac OS přejděme k leopardí praxi. Dopředu předesílám, že účelem článku není ohromit majitele jiných operačních systémů a ani s nimi Leoparda srovnávat jinak, než v základních odlišnostech. Článek je určen zájemcům o Leoparda a očekávám, že ti se budou rekrutovat především z Mac uživatelů verze Tiger.
Trochu o nervy to bylo vlastní blbostí
MaLér už na mne stihl prásknout, že jsem si upgradem na Leopard zadělal na hezký nervový šok. Takže začneme asi trochou omáčky okolo, abyste seznali strasti jízdy na splašeném Leopardovi.
Apple se rozhodl začít prodávat Leoparda v pátek 26.10. 2007 ve večerních hodinách. Chvíli jsem přemýšlel, zda mám být sociální nadšenec a jít dělat někam frontu a vítat Leoparda, ale pak jsem dal přednost rodinné dovolené v Kašperských Horách. S tím, že počkám, jaké budou dojmy. To se u takových věcí vyplatí, počkat alespoň dva dny a pak se jít podívat na Digg.com, co se o novém systému píše. Kde kdo zkrachoval atd.
V neděli mne už honila mlsná a tak jsem si dal stáhnout finální distribuci z Torrentu (rodinný balík mám objednaný ale kdo ví kdy dojde do Čech) a když jsem dorazil v pondělí do práce a pročetl nadšené reakce a minimum referovaných zádrhelů při instalaci, rozhodl jsem se instalovat ji na pracovní iMac.
Tady se někdo pozastaví nad tím, že instaluju něco na pracovní počítač. Je asi záhodno říci, že mám všechny počítače pracovní, mám celkem tři vlastní počítače: jeden v práci iMac, jeden desktop doma Mac Mini a jeden notebook MacBook pro práci v terénu. Po určitých zkušenostech mám všechny tyto počítače datově synchronní (právě přes službu .Mac) a dvakrát zálohované (doma na domácí Synology server, pracovní na USB disk a k tomu ještě online přes Mozy), takže ztráta jednoho počítače by mne neměla rozhodit, jedno jakého. Nakonec, pokud mi neukradnou oba dva disky, nezruší Google Mail a Google Docs a nezatopí jeskyni v Santa Clara, kde má Mozy datové úložiště, asi budu vcelku v klidu.
Hlavní důvod, proč jsem se rozhodl přejít na Leoparda na iMacku byl fakt, že ho v práci používám nejčastěji pro připojování na filmové úložiště. To je zjednodušeně velké diskové pole v TB kapacitě, na kterém se skladují naše filmy v zdrojovém formátu. Vtip je v tom, že je to prostě rozsáhlé datové úložiště, které má desetitisíce souborů o značné velikosti a ani na firemní gigabitové síti se s ním v Tigeru nebo ve Windows nepracuje zrovna pohodlně, protože jeho načtení do Průzkumníka nebo Finderu prostě dlouho trvá. A Finder v Tigru má nepříjemnou vlastnost, že pro připojování síťových disků používá stejný thread, v jakém sám běží. Takže když se těch pár desítek vteřin čeká, než se síťový disk načte, nedá se s Finderem nic kloudného dělat. Jestli vás to uklidní, v XP to dělá bordel taky, zvláště, když se síťové úložiště zamyslí a samo od sebe si řeší něco jiného. Právě tohle má Leopard jinak - síťové disky mapuje v samostatném vláknu, takže i když se s nimi komunikuje pomalu či zdlouhavě, práci s Finderem to nebrzdí.
No, dobře, byl to zástupný důvod … prostě jsem si to jako čerstvý applista chtěl užít, co si budeme namlouvat. Takže jsem vypálil Leoparda na DVD (sehnat v okolí dual layer DVD+R nebylo tak easy, jak se zdálo) a dal jsem instalovat.
Šlo to rychle a v pohodě. Nainstalováno za nějaké dvě hodiny, stačilo odkliknout, pracovat si na notesu a koukat, jak se to samo instaluje. Jenže pak jsem dal update systému, aby se stáhly aktualizace iLife a iWorks programů pro Leoparda. Což se stalo, počítač ohlásil, že bude rebootovat a já potvrdil. Pak se objevila modrá obrazovka. Když už byla přes minutu, tak mi došla trpělivost a počítač jsem natvrdo vypnul. A tady se projevila moje odchovanost s Windows. Každý Windowsák ví, že když se něco na Windows podezřele dlouho nehýbá, tak samo ani nezačne. Takový nápis “Probíhá vypínání” může svítit na obrazovce, dokud platíte fakturu za elektřinu, takže ponaučený wokeník situaci řeší síťovým vypínačem případně zuřivým googlováním, kde a jak to napravit.
Mackovi se tenhle přístup zrovna moc nelíbil a naběhl po rebootu do Setup Assistant, kde se mne podrobně vyptával, kdo jsem a co chci. Když jsme došli na konec, tak naběhl znovu a šli jsme do kola. Chvíli to vypadalo, že ho ukecám, ale neukecal. Prostě nešlo SA přeskočit a přejít do systému. Když už jsem s tím laboroval třetí hodinu, projevovaly se příznaky zoufalství, i když dlužno připustit, že by mělo stačit prostě z čista přeinstalovat systém. Nakonec se mi podařilo problém odstranit tím, že jsem spustil Safe Boot, počítač restartoval z bezpečného režimu a SA to upokojilo natolik, aby zmizel. A od té doby mám na iMacovi Leoparda a chrochtám si. Včera jsem ho instaloval i na MacBooka, s instalací na Mini Macka ještě čekám, přeci jen není s tím kam spěchat.
Desktop a Dock
Nový vzhled Leopardu nechávám bez komentáře. Takovéhle věci mne nechávají chladným a třírozměrný Dock mi nijak nevadí. Všechny tyhle věci považuju za kosmetiku, ve smyslu více stínů, lesklejší tapety. Neměl jsem ani potřebu používat modifikace na vrácení 2D docku nebo volbu kouřového vzhledu.
Pak jsou tu drobná zlepšení, která potěší. Například přetahování věcí na ikonky v Docku. Dříve jste kupříkladu vzali fotku, přetáhli ji na ikonku iPhoto a pustili. Ona se někam zařadila a když se nezařadila, kam jste chtěli, museli jste program otevřít a přesunout si ji. Teď to jde přímo přes Dock. Vezmete fotku, táhnete na ikonku v Docku, stisknete mezerník. Program se otevře a můžete fotku zařadit, kam je libo. Podobně ostatní dokumenty samozřejmě.
<h3>Stack aneb Zásobník</h3>
Další prima věcí jsou ikonky Stacku, Zásobníku. Stack je něco jako složka virtualizovaná do Docku. Stačí na Dock přetáhnout složku do oblasti za “přechodem” - za takovým tím čárkovaným dělítkem oddělujícím aplikace od zásobníků a odpaďáku. A tam ji pustit. Stane se z ní Zásobník. Zásobník se efektně otevírá a všechny věci v něm umístěné jsou na kliknutí k dispozici. Primárně máte jako Zásobník vytvořenou Download složku, v níž se objevují všechny stažené soubory přes Mail, Safari a iChat. Dále složku dokumentů. Já jsem si ještě přidal složku Aplikací pro rychlé spouštění aplikací, které nemám chuť si dávat do Docku. Pokud vám po přechodu z Windows chybělo tlačítko Start, můžete si ho takhle hezky nahradit a pravda je, že lovit aplikace ve Finderu se mi nechtělo.
Quick Look aneb Náhled
Můj miláček je ovšem Náhled, Quick Look. Vypadá to jako pitomost, ale je to silná funkce, pro kterou Apple připravil vývojářské API. Jak to funguje? Když máte nějaký soubor a chcete zobrazit, co je jeho obsahem, nemusíte ho už dvouklikem spouštět v jemu příslušném programu. Stačí kliknout jednou a zmáčknout mezerník. Soubor se otevře v Náhledu, můžete jím listovat nebo si ho přehrávat. Nemůžete ho editovat. API je určené pro doplňování prohlížení k souborům, které Mac standardně zobrazit neumí, například nejrůznější proprietární formáty. MindMap už kupříkladu ohlásil podporu Quick Look pro své paměťové mapy. Moc hezké, moc praktické, moc návykové.
Spaces - Prostory
Spaces připomínají výlet do vesmíru a pokud vám nestačí počet připojených monitorů, pomůžou vám. Spaces vytvoří virtuální pracovní plochy a umožní mezi nimi jednoduše přecházet. Nadefinujete si počet pracovních ploch (alespoň dvě), můžete si je očíslovat, uspořádat, jak vám bude vyhovovat.
A pak, když máte přeoknováno, tak si můžete určitou aplikaci přesunout do jiného Prostoru. Každý prostor vypadá stejně, jako ten základní, má tedy Dock i Desktop zobrazený, ale okna se na něm zobrazují jen ta, která jste chtěli.
Výhodou je, že pohybovat se můžete mezi Prostory nejenom Control + číslo prostoru, ale také Control a šipkou (zvětšujete či zmenšujete číslo prostoru).
Další lahůdkou je možnost pevně přiřadit, ve kterém Prostoru se má jaký program otevírat. Můžete si tak vytvořit prostor vyhrazený webu, jiný zase pro psaní textu nebo emailů, aby se vám všechno pohodlně vměstnalo na monitor. Nastavení se uloží a napříště otevření programu automaticky přepne na patřičný Space.
Dokonce i když kliknete na ikonku programu v Docku, tak se ihned přepnete do patřičného Docku, v němž se program nalézá. Je to výhodné, protože když vám přijde zpráva například na nějaký instant messenger klient přičemž máte IM programy uklizené do vlastního Space, aby nepřekážely a nerušily, vidíte ať jste kdekoliv, že vám přišla zpráva a klikem na ikonku v Docku se přepnete do příslušného Space a okna IM.
Poslední fajnovostí je možnost si to všechno přehledně uspořádat. Stiskem F8 se objeví přehled všech aktivovaných Prostorů a také v nich otevřených programů. Myší můžete přetahovat okénka z jednoho Space do druhého a sestavit si všechno podle sebe.
Klávesové zkratky si můžete předefinovat.
Přiznám se, že chvíli se mi Space líbily, ale v práci jsem to před dvěma týdny vyřešil tím, že jsem pořídil druhou dvacítku a připojil si ji k iMackovi. A se dvěma monitory zatím vystačím, i když nevýhoda toho druhého narozdíl od Spaces je, že nezobrazuje dole Dock a nahoře menu. Na druhou stranu na jednom konečně mám přehledné komunikační centrum a na druhém dělám vše ostatní …
Finder došel vytunění
Finder, základní to obslužný prostředek pro Mac OS X, došel příjemných vylepšení. I když zmenšení ikonek jsem neuvítal (asi půjdou zvětšit, tak mne to nepálilo), uvítal jsem možnost pohodlně přidat síťové disky přetažením do lišty Finderu (ano, firemní filmová storage). Příjemná je možnost uložit si do levé lišty i výsledky vyhledávání, samy se zde také třídí všechny obrázky, filmy a dokumenty. O napojení síťových disků jiným vláknem už jsem psal, pro mne je to výhoda za všechny prachy. Obecně práce se síťovými disky a zdroji se významně zlepšila, je příjemnější a pohodlnější. Do levého menu se hned automaticky zobrazí síťové zdroje, které můžete využívat, Leopard si síť očmuchá a zařídí se.
Na obrázku je Finder vidět už s Cover Flow:
Cover Flow
Cover Flow je součást Finderu, ale napíšu o ní zvláště, protože původně ji známe jen z iTunes, kde slouží k listování obaly alb. Apple nyní Cover Flow napasoval na veškeré procházení souborů. Funguje to tak, že do Finderu přibyla další možnost, jakým způsobem vypisovat obsah adresáře (po seznamu, výpisu ikonek, rozšířeném seznamu je čtvrtou možností právě Cover Flow).
Obsah adresáře pak procházíte “listováním mezí náhledy”. Výhodou je, že stiskem mezerníku zavoláte Quick Look a hned vidíte, zda jste opravdu našli, co jste hledali.
Zajímavé je, že CoverFlow si poradil i s vytvářením náhledů právě na našem filmovém úložišti, a to pěkně rychle.
Sám zatím o Cover Flow přesvědčený nejsem. Na iPhone je to super, ale tam to vede díky dotykové obrazovce. Zvěsti ševelí o tom, že do dalších iMacků Apple vestaví dotykovou obrazovku a pak Cover Flow bude moc hezoučká, ale zatím jsou to jen zvěsti a kdo ví… Nicméně s QuickLookem je to silná fukce, to tedy ano.
Tak, to je pro zatím všechno. Příště se podíváme na tolik diskutovanou bezpečnost a zejména firewall. Nevěřili byste, co nesmyslů se zrodí z jednoho odfláknutého článku na Heise Security :)
