Na Lupě.cz dneska vyšel první díl mého článku
věnovaného historii a rozvoji broadband internetu v Koreji. Článek byl
původně jednodílný, ale s šéfredaktorem Lupy jsme usoudili, že jsem ho
přeci jen natáhl přes míru a že bude dobré ho v polovině rozseknout.
Navíc se musím pochválit – je to po dlouhé době článek, se kterým jsem
spokojen, je k němu nastudován dostatek podkladů, ty nejlepší jsou i
prolinkované, je to dostatečně hutné a přitom ještě čitelné (alespoň se
mi to zdá).
Proč článek o Koreji? Protože
korejský trh je vlastně nejrozvinutější světový trh, co se broadband i
mobilních služeb týká. Jedním z důvodů, proč tomu tak je, je "Zákon o obsahu".
Zní to trochu děsivě, korejský zákon o obsahu není jednolitý zákon, ale
řada právních úprava, které se tak pro pohodlí novinářů a dalších
pisálků nazývají. Smyslem zákona o obsahu je vlastně zakotvit jednu
jedinou povinnost. Pokud jste tvůrce obsahu a získáváte na něj podporu
ze státních fondů, máte povinnost tento obsah zpřístupnit na internetu.
Zákon je zajímavý tím, že už nedefinuje povinnost obsah zpřístupnit
zdarma – to by bylo nelogické a šlo proti ekonomickým zájmům jeho
poskytovatelů. Vznikla tak řada placených obsahových služeb, protože
korejský trh sám pro sebe produkuje velkou část filmů, hudby, knih –
jen část je import z ciziny. A vznikly tak služby, které opodstatnily
existenci broadbandu. Své filmy musely dát na internet nejenom státní
televize, ale i soukromí producenti, kteří získávají dotace od státu na
tvorbu a protože korejská podpora domácí tvorbě je dost široká a kdekdo
tu má alespoň vratné půjčky na produkci, většina korejského obsahu se
nakonec musela objevit na internetu, byť v placených archivech.
Za následek to mělo i rozvoj terciální sféry. Korejští výrobci jsou
velmi daleko s video-on-demand (VOD) a vesele vyrábějí a prodávají VOD
přehrávače místním broadband operátorům. Vznikly korejské i-platební
systémy, řada webů nabízí hostování videa a video se stalo všední
součástí korejského internetu. Korejský "Zákon o obsahu" prý byl jedním
z faktorů, který prosadil broadband mezi lidi. A já tomu docela věřím.
Představme si to na naše poměry – i zde velká část domácí filmové
produkce vzniká za podpory státních fondů nebo státních institucí jako
ČTV, ačkoliv procento importované produkce je u nás vyšší než v Koreji.
Představte si, že by ČTV nabízela svůj filmový archív. Samozřejmě
nikoliv zadarmo, za přehrání filmu, pořadu, seriálu, byste zaplatili
svých X Kč. Podle mne by tohle byl jeden z důvodů, proč si koupit
broadband. A také jeden z hnacích motorů terciální sféry – proč by se
pak nemohl najít šikula, který by udělal set-top box, jenž by propojil
ADSL přípojku se SCARTem vaší TV a umožnil vám sledovat tyhle filmy
přímo v TV a pohodlně si je přes TV obrazovku vybírat. Hned by tu
poskočily mikroplatby ze sféry neexistence do běžné reality, hned by se
s tím začaly provazovat další služby.
Inu, škoda. Liberální trh nefunguje vždy a osvícený zásah je někdy nutný. Hloupé je, jak poznat, že ten zásah je osvícený…
Zákon o obsahu
💡 Co je tu dalšího zajímavého ke čtení?
|
👉Kvantové počítače
Třicet let se ve svém psaní důsledně vyhýbám kvantovým počítačům. Dnes je načase tomu udělat konec. A říct si něco víc o kvantových počítačích a otevřít jeji... |
|
👉Projektový manažer je v Česku sprosté slovo – ke škodě projektů …
Na Makers Faire jsem byl v panelu o nových projektech. Nechtělo se mi mluvit reklamně o Turrisu v rámci panelu nových projektů. Řekl jsem si, že užitečnější ... |
