Zběsilá jízda na Leopardu (aneb Mac OS X 10.5)
Chvíli jsem čekal, jestli se někdo z českých zkušených uživatelů pusti do nějakého psaní o Leopardu, abych zbytečně nenosil dříví do lesa. Ale tu i onde nic. Takže mi dovolte pár dojmů, které budou (snad) následovat v samostatném článku.
Verze, update a generace operačního systému
Nejdříve se zastavím u označování verzí. Apple v tomto drží poměrně koherentní systém, který lidi odkojené marketingovým chaosem Microsoftu může mást svojí pochopitelností :) Mac OS je obecné označení pro operační systémy počítačů Apple. Za toto označení příjde číslo generace operačního systému. Současná generace je 10, pro lepší marketingové uchopení se používá římské číslice X, takže mluvíme o Mac OS X. Předchozí generace měla číslo (chvíle překvapení!) - ano, byla to devítka. Marketingově někomu v Apple přišlo zajímavé pojmenovat ji místo IX jako Classic. Generace u Mac OS označují zásadní změny a přirovnal bych je k přechodu od Windows 3.x na Windows XP. O vývoji Mac OS v rámci doby včetně obrázků se dozvíte více zde.
Samotné verze operačního systému Mac OS jsou jednak číslované, jednak mají své kódové jméno (vhodné i pro marketing). Verze 10.4 se jmenuje Tiger, verze 10.5 je Leopard. Američané čtou Leopard zhruba jako Lví prd, ale s bublinkama našeho telefonního operátora to asi žádnou souvislost nemá. Slabost pro velké šelmy projevoval Apple po celou desátou generaci, teď se uživatelé trochu obávají, jaké bude kódové jméno pro 10.6 (ještě se neví), protože velké kočkovité šelmy došly a použít něco jako 10.6 Micinka by uživatele otrávilo víc, než přechod na procesory AMD :)
Přechod mezi generacemi směrem nahoru je prakticky nemožný možný, pokud si dáváte pozor na HW nároky cílového systému (například 10.4 vyžaduje PowerPC G3 a zabudovany firewire, tedy pocitace od roku 1999), kompatibilita směrem dolů je zachována. Například spouštění programů z Classicu opouští až Leopard a to po sedmi letech podpory Classicu v Mac OS X. Nová verze operačního systému se objevuje u Apple jednou za dva roky, což je poměrně stabilní vývojový cyklus, který má vcelku minimální výchylky v porovnání s ostatními výrobci OS.
Novou verzi operačního systému si musíte zaplatit (cena cca 130 USD), novou generaci dostanete s novým počítačem v ceně a na staré generaci počítačů ho nemůžete použít.
Pak tu máme update. Jednou za čas vydá Apple ke stažení update svého systému. Tyto update jsou zdarma a přinášejí jak bezpečnostní záplaty, tak drobnější nové funkce (třeba podporu WPA2 do WiFi atd). Update se číslují jako setinkové verze, takže poslední update Tigra se značí jako 10.4.10 (desátý update). Z toho je vidět, že update přichází jednou za dva až tři měsíce a počítače si ho automaticky stáhnou a instalují z internetu (nemají-li počeštěný systém).
Tahle stabilní politika přináší zákazníkům Apple poměrně jasnou představu o rozvoji systému, o zajištění jeho bezpečnosti i jeho respektování požadavků doby. V rámci update nejsou očekávány žádné větší nové funkce, v rámci generace se zase neočekává zásadní změna ovládání. Jen tak na okraj, asi jste si povšimli, že podle mého zprůměrování se současná generace blíží svému vypočtenému konci. Apple ale generační změnu provedlo v roce 2006 přechodem z procesorů PowerPC na Intel a zdá se, že mu tahle generační změna chvíli vydrží, zatím ji zakryl do takzvaného Universal Binary, tedy do dodávání programů ve verzi pro oba procesory, takže pro uživatele se vlastně nic moc navenek nezměnilo. Zdá se tedy, že desátá generace s námi ještě nějakou chvilku pobude.
Zlatá éra Apple
Apple a Steve Jobs se snažili poněkud naznačovat, že Leopard je obrovská změna a přínos. Vidím v tom spíše marketing, ačkoliv navázaný na konstatování reality. Leopard přichází v době, kdy v Apple vrcholí přechod na Intel procesory, který předznamenal vstup Apple do zlaté éry. Skutečně, Apple je v centru pozornosti, miláček médií a už to není varianta pro geeky. Už je to skutečná alternativa nejenom k Linuxu, ale především k Windows. Na druhou stranu Leopard proti Tigrovi nepředstavuje razantní revoluční změnu toho, na co jsou Tygřisti zvyklí. “Jen” posouvá komfort dále, o čemž bude řeč zvláště.
Proč zlatá éra? O tom můžeme dlouho debatovat, můj názor (který tu nebudu vyargumentovávat, to je na zvláštní článek) je ten, že pomohly tři věci: Intel platforma, souborová kompatibilita a přesun k web aplikacím. Pro řadu uživatelů je Apple už nejenom sexy, ale i bezpečná zkouška. Když se jim nebude líbit Mac OS X, mohou ho vyhodit a bootovat do Windows (i zcela, ne jen virtuálně). Navíc už není podstatné, kolik a jakého software pro Macy je - je ho dostatek a souborově je kompatibilní. A co víc, řada lidí už nepoužívá ani tak software, jako webové aplikace a ty jsou pro Safari a Mac obecně fajnově vymazlené. Proč to nezkusit? Mám jen dvě přesvědčivé odpovědi: pokud hrajete hry a pokud milujete sestavování vlastního hardware. Mac je pro lidi, kteří na počítači pracují, ne kteří si je vyrábějí. To je ten rozdíl: vzrušení z pachu termopasty nanášené na právě přetaktovaný procesor u Apple příliš nepocítíte.
Na internetu se objevila řada porovnání vlastností operačních systému Leopard a Vista, téma vzrušených spekulací je to už dlouhou dobu. Najdete tendenční a zaujaté přehledy, najdete něco, co se snaží o objektivitu tam, kde je to velmi těžké. Operační systém není jednoduchý software, má řadu součástí, které řada lidí ani nevyužije. Například funkce Rodičovské kontroly je mi u operačního systému lhostejná. Zatím. Pro někoho může být napříště klíčová. Navíc s Mac OS X to není tak jednoduché, protože část softwarové výbavy je dodávána s počítačem v balíku iLife. Takže u těch balíků se ještě zastavme.
Rozšiřující balíky software iWork, iLife a .Mac
Apple dodává dva hlavní softwarové balíky. Ten první je určený pro “život” - jmenuje se iLife a aktuální verze má označení 08, předchozí byla 06. V tomhle balíku máte software pro zpracování digitálních fotografií, filmů (včetně HD rozlišení), na vypalování filmových DVD, web editor či třeba iTunes pro zpracování hudby a filmových kolekcí. iLife dostanete v aktuální verzi zdarma vždy, když si koupíte Mac. Na novou verzi můžete (ale nemusíte) přejít za 79 dolarů (nejsou upgrade, stejně stojí nová verze a i to, když máte starou, protože v praxi nemůžete mít macka bez iLife). A můžete si taky koupit rodinné balení za 99 dolarů, což je taková Apple specialita, protože jeho software si můžete koupit také v rodinném balení, což vás oprávní v rámci rodiny provozovat onen software na pěti počítačích. Platí to i pro iWork.
iWork 08 je aktuální verze balíku programů “pro práci”. Najdete tam Pages jakožto velmi komfortní textový editor, dále Keynote - presentančí balík a Numbers, novinku letošního roku, tabulkový kalkulátor. Cena 79 USD, rodinné balení za 99 USD.
Trochu zrada je, že pokud máte staršího Maca s iLife 06, nákupem Leoparda automaticky nepřecházíte na iLife 08, to byste si museli zvláště zaplatit. Jenže například porovnání na Engadget vychází z toho, že iLife je automaticky na každém Macku přítomno. Je, ale nemusí to být verze 08, s jakou počítá Engadget. Dlužno ale říci, že z hlediska srovnání Engadget je to jedno, všechny porovnávané funkce už měla i ta starší verze.
A když jsme u těch balíků, zmíním se o posledním balíku, což je spíše služba a jmenuje se .Mac. Za 99 USD ročně (rodinné balení 179 USD ročně) vám nabídne webhosting, emailovou schránku, možnost synchronizovat všechna nastavení svého počítače s jinými počítači registrovanými pod vaším účtem (fajnová věcička, když máte více počítačů), síťové zálohy a v Leopardu dokonce i možnost připojit se přes tuto službu na desktop jiného počítače a dálkově ho spravovat. Sám tuhle službu používám od počátku, podstatné pro mne je, že iDisk - síťový disk s 10 GB místa je namapovaný přímo ve Finderu takže je z každé aplikace dostupný kdykoliv. Pohodlně se s ním pracuje a pomocí synchronizace se mi veškerá rozpracovaná práce automaticky přenáší mezi domácím a firemním počítačem, aniž bych já sám musel na něco sáhnout nebo laborovat s USB klíčenkou.
Tyhle softwarové balíky se aktualizují také jednou za dva roky řekněme, takže počítejte s tím, že držet krok s posledními verzemi vás bude stát nějakých 100 dolarů ročně v průměru, pokud používáte .Mac tak ještě o kilečko více.
Na jednu stranu je to od Apple chytrá taktika, jak z vás neustále nějaké penízky dojit. Na stranu druhou můžete zvážit, zda přecházet na nové verze, protože často jde o podpory funkcí, které zatím nevyužijete, například střih videa v HD v iLife 08 nebo nové hezké šablony. U iWork bych pro upgrade byl, protože Numbers je skvělý tabulkový kalkulátor.
Tady je třeba poznamenat, že Mac OS X má vestavěný textový editor, který je asi tak na úrovni MS Works, tedy citelně výše, než do Windows vestavěný Write, ale zase o dost níže, než Word. S tímto editorem TextEdit si v Mac OS X vystačíte pěkně dlouho, já na něm píšu většinu věcí, i když pro tvůrčí psaní, kde se musím soustředit, radši používám WriteRoom. To je fantastická aplikace s funkcemi zhruba TextEditu, ale schopností “strojového psaní” - celá obrazovka mi zčerná, zakryje všechny aplikace a píšu zelený text s tím, že právě psaný řádek mám vždy zhruba v půlce obrazovky. Nic mne neruší, nic nerozptyluje, kdybych chtěl, základní formátování v tom provedu, ale hlavně se můžu soustředit na to, že píšu… Je to super, starší verze zdarma, placená za 25 USD. Chytrý nápad.
Porovnávat balíky iWork s MS Works nebo MS Office v zásadě moc nejde. Sám Microsoft podle mne není schopen přesvědčivě demonstrovat, jaký je rozdíl mezi jeho Works a Office a protože souborové formáty těchto dvou balíků byly rozdílné (možná ještě jsou, to nevím), tak většina i domácích uživatelů sáhla logicky po rozšířenějších Office, než po souborově nekompatibilních Works. Podle mého soudu byly Works míněny pro domácí a drobné uživatele, zatímco Office pro firemní nasazení. Jak by ne, v domácnosti nepotřebujete pracovat s revizemi dokumentů nebo s podporou Sharepointu.
Pages jsou někde jinde. Na jednu stranu jsou silným programem pro vytváření textu, na stranu druhou slouží jako jednodušší DTP. Když chcete graficky bohatý výtvor, můžete použít vestavěnou knihovnu vzorů, pro vlastní kreativitu řadu průvodců a vytvoříte opravdu pěkná dílka. Kromě toho samozřejmě umí pracovat s Word dokumenty, s PDF a dalšími formáty. Umí revize i automatické formátování. A především, není to Word. Dokumenty napsané v Pages vypadají jinak a je to poznat.
Příklad stránky vytvářené v Pages
To samé lze říci o Numbers. Numbers nejsou tak silné, jako Excel, ale obrovské množství funkcí mají. Navíc jejich grafy vypadají mnohem úpravněji a nápaditěji, automatické formátování tabulek je nádherné, prostě zvládnutí grafické presentace výstupu vaší práce je na mnohem lepší úrovni. Estetičtější. Opět, v kancelářské monokultuře Excel grafů oceníte, že váš graf nepoužívá špinavě žlutou, špinavě růžovou a šedivě modrou jako implicitní barvy.
Takhle vypadá souhrn analyzovaných dat v Numbers: tabulka, graf, obrázky, co chcete…
Výsledek celého výkladu:
Mac OS X nemá placené update - aktualizace systému. Kdo tvrdí opak, ten hm… no… neví o čem mluví. Mac OS má placené nové verze systému (tak, jako Windows), dělá je častěji, ale má je levnější. Existují dodatkové balíky software a služeb, které můžete a nemusíte za peníze rozšiřovat. Upgrade není povinný.
A na závěr: debata není o tom, přesvědčit vás pro Mac OS X. Nejsem placený agent Apple (ani neplacený) a je mi fuck, co používáte. Jestli jste happy s DOSem, budiž vám přáno, když s Vistou, tak hastala Vista baby, je to vaše věc. Můžete pro to mít důvod, který pro mne není podstatný. Nemám rád propagaci čehokoliv silou. Mac je o zkušenosti. O osobním prožitku. Bez toho, že s ním chvíli pracujete, to těžko pochopíte. Už dávno jsem naznal, že prohlášení “Mac mi zjednodušuje práci” je nevysvětlitelné, nepřenositelné a neuchopitelné výrazy, které bych uměl objektivizovat, změřit. I když pár tipů, co porovnat, bych měl :) Šlo spíše o to vymýtit tímhle krátkým výkladem pár mýtů, které se objevily…
