Na konferenci v Cannes hovořil prezident Intelu Paul Otellini velmi nadšeně o WiMax. Po konferenci se mne hodně lidí z ptalo, zda je to fakt tak růžové a proč vlastně existují 3G sítě, když je tu WiMax. Jenže zázraky se v radiových technologiích nedějí. WiMax je nesporně zajímavá technologie, ale není to žádný zázrak, má své limity jako každá radiová technologie a je potřeba si je uvědomit.
Tak především: deklarované parametry obnášejí rychlost 70 Mb/s a dostah cca 40 km. Dlužno si uvědomit, že uvedená rychlost je rychlost sdílená, nikoliv vyhrazená. Pokud každému uživateli nabídnete linku o rychlosti 1 Mb/s, připojíte jich 70 nebo budete agregovat. Pokud si pořídíte jednu anténu na město o velikosti krajského města, můžete seriosně připojit max. stovku uživatelů; počítejte s tím, že rychlost dosahovaná v radiové sítí s sebou nese značnou redundanci a tak efektivní rychlost pro uživatele bude citelně nižší. Příklad: 802.11g deklaruje 54 Mb/s a jste rádi, když vymáčknete 24 Mb/s efektivní rychlosti. Dosah 40 km je dosah teoretický a bude dramaticky klesat s překážkami na signálové cestě, ale i hodnota 10 km by ve městě mohla být zajímavá.
Deklarovaná absence nutnosti přímé viditelnosti je velmi lákavý svod. WiMAX je určen pro pásma 2-11 GHz a čím výše se jde, tím více přímé viditelnosti je žádoucí. OFDM modulace může pomoci problémy eliminovat, ale nevyřeší je. Pomoci může také nová konstrukce antén, kdy v jednom zařízení bude vlastně více antén a zachycené signály se budou porovnávat a rekonstruovat, jenže na to si také chvíli počkáme. Hodně záleží na prostředí - signál rozlámaný odrazem o paneláky dohromady neposkládají ani MIMO antény, ani OFDM. Obě technologie pomůžou, ale nevyřeší definitivně.
WiMAX technika bude také z počátku drahá a rozhodně bych nepočítal s tím, že do konce roku 2010 klesne na úroveň WiFi. Jednoduché karty do notebooků možná, přístupové body jsou ale podstatně komplexnější a pokud budou muset nabídnout deklarované vlastnosti jako řízení šířky pásma, MIMO antény, beam-forming a další užitečné věci, budou jejich ceny spíše v řádu více statisíců korun. Dnešní úvahy o ceně WiMAX stanice se pohybují okolo 20 000 USD za kus, což je cena nabízející slušné domácí připojení srovnatelné s ADSL cca. padesátce uživatelů. Při dvouleté amortizaci je to pětistovka měsíčně jen za amortizaci techniky. Cena půjde dolů, to jistě - jenže před rokem 2010 bych s výrazně dobrou cenou nepočítal. WiMAX je technicky i softwarově už docela složité na to, aby výrobci nasadili stejné ceny, jako pro WiFi.
Cenově mi ale přijde schůdné, že WiMAX bude sloužit k distribuci signálu "páteřní sítě" a samotné koncové připojení budou rozvádět WiFi nebo jiné podobné krátkovzdálenostní technologie - to by znamenalo možnost značných úspor.
Tohle všechno neznamená, že bych WiMAX odsuzoval, jen se snažím být realista. Je to komplikovaná technologie s mnoha přísliby, jenže bude dlouho trvat, než se ti přísliby naplní a ještě ke všemu za přijatelnou cenu. Přijde mi totiž, že Intel o WiMAXu tak bájí jen proto, aby si co nejvíce firem počkalo na WiMAX a věřilo mu oproti 3G, kde se Intel k lizu zatím moc nedostal. Na druhou stranu mi ale také přijde, že za nějakých deset-dvacet let by můj sen o mobilní peer to peer síti díky WiMAXu a jeho nadstavbám mohl být skutečností. Ale svůj čas si to vezme. I když se mohu mýlit a Intel mne mile překvapí - nejsem proti této variantě ;) Jen jsem potřeboval varovat před přílišnou vyjásaností, o které reportuje například tento článek na Notebooky.cz.
A na závěr a na zasmání jeden obrázek z Otelliniho presentace v Cannes - takhle vypadá ranný broadband :)
