Letos nás postihlo několik virtuálních weblogerských úmrtí. Po zavření aKB@large Petra Koubského následoval nedávno Pixy. A já musím říct, že jakkoliv je to smutné, chápu to.
Jakkoliv má blog své výhody, od určitého zlomového bodu se člověk musí potýkat také se spoustou nevýhod. A tím zlomovým bodem je do značné míry čtenost. Čtenost je pro komerční servery zpravidla modla, k níž se vzhlíží a pro niž je radno ledasco udělat. Zřejmě si to myslí i řada weblogerů, než se o svojí újmě přesvědčí o tom, že u weblogů to tak zřejmě neplatí.
Bod první: místo můžu je musím. Narazil jsem na to častokrát, kdy jste mi „vynadali“, že jsem nezaznamenal nějakou událost. Jako bloger se kochám tím, že ji zaznamenávat nemusím a to z libovolného důvodu. Nezaujala mne, měl jsem ten den moc práce, nelíbila se mi nebo se mi prostě jen nechtělo. Jenže od určité velikosti se ukazuje, že to není politicky správné. Proč jsem popsal všechny VoIP služby v ČR a vynechal jsem právě jednu konkrétní? Proč nezapomenu oglosovat všechny operátorské služby, ale zrovna tuhle jsem vynechal? Obtížně se vysvětluje, že nemám nic proti té službě, jenže ze zkušenosti vím, že když se navalí práce, tak prostě musím pracovat a na blog nezbývá času, takže i když ji osobně zaznamenám, nic o té službě nenapíšu. Vysvětlujte to ale jejímu hrdému tvůrci nebo jeho PR. Okamžik, kdy se z můžu stává musím, je velmi nepříjemný.
Bod druhý: vy je neznáte, oni vás ano. Příběh: jednání u nejmenovaného mobilního operátora o nejmenované službě. Už jsme skončili, loučíme se, když jeden z výše postavených lidí dodává, že by byl rád, kdyby se informace o tom neobjevila nikde v médiích. Oponuji, že jednak má od nás podepsané NDA, druhak že už nikam nepíšu, jak mne jejich inovativní služby vytěžují. „Tedy ani na Marigoldovi“, dodává protistrana. Pak nutně člověka napadne, kde probůh tenhle člověk mohl narazit na Marigolda? Já sice vidím IP adresy lidí, kteří sem lezou a vidím, že zrovna ten a ten člověk přispívající do diskuse pracuje u toho-kterého operátora, ale to je tak všechno. Kdo se za kterou přezdívkou skrývá, se mohu jen dohadovat. Až do extrému se mi stává, že mne poznají lidé na ulici (proklatá fotka na obalu knihy) a zdraví mne a diví se, že já je nepoznám. Jak bych mohl, já je nikdy neviděl a přezdívku z ICQ nebo email adresu na čele vytetovanou nemají.
Dalších bodů by se dalo najít mnoho a mnoho, příkladů z poslední doby je povážlivě mnoho. Dorazil mne minulý týden, kdy jsem se prakticky bez svého přičinění potkal s jedním hodně vlivným člověkem a když se mne ponejprv zeptal, jak se daří Sofii, tak jsem si myslel, že se ptá na situaci v Bulharsku, protože tam kupuje nějakou fabriku. Ne – prostě jen četl blog a ptal se na dceru.
I proto jsem se rozhodl trochu vydusit články z Marigolda a nechat to tu trochu vymřít, protože za poslední měsíce si sem navyklo chodit více lidí, než je zdrávo. Za následek to má, že když napíšu článek o řepkovém oleji, už mne někam nahánějí, že by potřebovali názor odborníka na řepkový diesel atd. Jenže to já nejsem. Rozumím svým pár rádijkům a to ještě kdo ví jestli.
A už je to vážně spíše na škodu, protože přeci jen mezi blogem a odborným zpravodajským serverem by měl být trochu rozdíl.
Abyste nepřišli o odbornější materiály, domluvil jsem se s lidmi z Mobilringu, že odborné věci budu směřovat tam. Samozřejmě příležitostně, když něco zaujme a bude čas. Abych to dovysvětlil, nezavírám to tady, jen varuji nad tím, že odbornějších věcí bude méně a někdy nebude chvíli taky vůbec nic. To jsem to tedy vysvětlil ;)
