🏴☠️🇨🇿 Jedny volby důležité pro Česko skončily 🇺🇸, jedna vláda důležitá pro Česko se právě rozpadá 🇩🇪 a další důležité volby - bez většího zájmu obyvatel - proběhnou o víkendu. Tyto volby budou spoluurčovat českou politickou cestu a proběhnou bez valného zájmu médií a veřejnosti. Piráti totiž budou o víkendu na celostátním fóru volit nové vedení. A tím i naději pro Spolu na sestavení příští vlády. Jak to? To si zaslouží kontext.
Je pravda, že podle posledních volebních odhadů se Piráti pohybují u hranici zvolitelnosti do sněmovny, čemuž odpůrci progrese na obou stranách konzervativního tábora tleskají. Zaslouženě, Piráti si volební nakládačku úspěšně vybojovali trojím ignorováním fungování volebních kampaní a udělali si je po svém a do ztracena.
Problém tábora Spolu je, že jeho volební výsledek velmi pravděpodobně nebude takový, aby získal většinu v příští sněmovně. Spolu a STAN nezískají nadpoloviční většinu nepropadlých hlasů a pokud budou chtít vládnout, budou muset jít do kompromisů, jaké jejich voličům nebudou příliš po chuti. Jistě, řada politiků Spolu si je názorově blízká s řadou postojů ANO, ale také si většina SPOLU uvědomuje, že spřáhnout se s vysavačem voličů Babišem má své následky. Vlastně by se SPOLU hodil podobný výsledek, jako v minulých volbách, tedy koalice, v níž Piráti s pár poslanci mohou a nemusí být a zajišťují jen možnost ukázňovat vlastní neposlušné poslance.
Jenže doba se změnila. Piráti prošli obrovskou deziluzí a uvědomili si, že rozdíl mezi SPOLU a ANO je fakticky pramalý. Obě strany mají velký korupční potenciál a své temné proudy, které umí vybublat na povrch a převážit. Obě strany mají svoji verzi populismu. Piráti si uvědomují, že s účastí ve vládě se SPOLU naplnili jen pramálo svých volebních slibů a naopak se museli podílet na hodně věcech, které dělat nechtěli.
Otázka je, co to znamená pro tento moment. A to bude záležet na výsledku víkendového pirátského hlasování. Na celkovém výsledku, nejenom na tom, koho si Piráti zvolí za předsedu. A tak se u těchto detailů, které mohou rozhodnout o podobě příští vlády, zastavme
V zásadě jsou v Pirátské straně dva hlavní proudy, které vůbec nejdou po linii pravolevého dělení (jak jsou přesvědčeni lidé mimo stranu). Tradicionalistický proud tvrdí, že lze fungovat na stejných zásadách, jako dosud, s dnešní formou decentralizovanosti a punku, jaká ve straně existuje a naopak je potřeba posílit decentralizaci. Progresivní proud tvrdí, že je potřeba straně dát přísnější pravidla, která umožní centralizovaně řídit například volební kampaně. Umírněný střed? Existuje, ale je dnes již pramalý.
To je příklad, který si jinde neumí představit. Volební kampaň pirátů byla rozpadlá do jednotlivých krajů, centrální velení kampaně na sebe ze zoufalství fakticky vzali dva členové bez většího mandátu. Podle toho i kampaň ke krajským volbám dopadla. Za druhé na ni nebyly peníze, což je handicap, který přetrvává.
Spory ve straně se tedy nevedou překvapivě po linii pravo-levé, ale po linii staromilců a přestavbářů.
Dobrým příkladem může být nedávno odhlasované uzavření diskusního fóra nečlenům. Tradicionalisté protestují proti „zásahu do DNA pirátské strany“ a vymýšlejí nejrůznější nepřekonatelné překážky, jež to způsobuje na transparentnosti i chodu strany. Progresivisté na to odpovídají, že jde o reakci, kdy členové na fóru se vůči sobě chovají velmi útočně a především zde ventilují zcela nesmyslné záležitosti, které degradují práci strany. Například tu a tam se vynořující návrh na rozpuštění strany. Smíření? Prakticky nemožné.
Velmi zajímavá je dělící linie v praxi. Hlasití tradicionalisté jsou převážně lidé, kteří v aktivní politice nepůsobí, maximem pro ně je obecní zastupitelstvo nebo po minulých volbách vypadli ze sněmovny, kde o nich nebylo příliš slyšet. Naopak hlasití progresivisté bývají ve vyšších politických funkcích, byť teď několik měsíců minulých. Výjimky se samozřejmě najdou na obou stranách.
Nejviditelnějším reprezentantem progresivistů je pražský primátor Zdeněk Hřib, o němž vtipálkové tvrdí, že není primátorem. Středověji je postavený bývalý senátor Lukáš Wagenknecht a senátorka Adéla Šípová, jejímž paradoxem je, že není členka strany. Ultrakřídlo tradicionalistů zastupuje veřejnosti spíše neznámý David Witosz, místostarosta ostravské části, jehož nominace měla více odpůrců, než příznivců, což byl ale i případ Adély Šípové, kde to ovšem spíše než obecné nesympatie značilo postih za nápad nominovat nečlena, ačkoliv se jeho členství řeší.
Až sem problém umí lidé z vnějšku vnímat, jenže další částí problému je, jaké místopředsedy dostane nový předseda strany k ruce. I o nich je volba celostátního fóra. Najdeme tu širokou škálu osobností od Michala Bláhy, Hany Hajnové, přes Markétu Gregorovou až po Dominiku Michailidu. A samozřejmě se o post místopředsedy mohou ucházet neúspěšní kandidáti na předsedu.
A tady může vzniknout první podstatný zádrhel, kdy sice bude zvolen předseda z jednoho tábora a zároveň převaha místopředsedů strany bude z druhého tábora. Čili vznikne vysilující situace, kdy předseda bude neustále dokola vyjednávat o tom, co se bude dělat, v krajním případě pár týdnů před volbama odstoupí pro vyhoření. Tato strategie není vyloučená, protože piráti měli v minulosti tendence volit protiváhy - k progresivnímu předsedovi převážně tradicionalistické místopředsednictvo. To by silně zbrzdilo možnosti stranu zreformovat a ve volbách s ní uspět, protože jedna strana by blokovala stranu druhou, jako tomu bylo doposud - jen by se vyměnilo, kdo koho blokuje.
Druhý podstatný zádrhel může vzniknout při hlasování i změnách ve straně. Existují dva zásadní balíky změn, tím prvním je Nová vlna reprezentovaná Hřibem, druhým Wagenknechtův návrh Piráti 2.0. Největší kontroverzi nabrala Nová vlna - hlavně proto, že je předložená k hlasování a Hřib na rovinu prohlásil, že své předsednictví spojuje s jejím odhlasování. Je to logické: nechce se podílet na prosazování něčeho, čemu nevěří. Může se tedy stát další patová situace: že reformnímu předsednictvu nebude odhlasován balík reformních změn.
A tím se blížíme k cíli. Stranu, zmítanou emocemi, vzájemným napadáním a obviňováním ještě před sjezdem celostátního fóra opustila řada lidí a musím říct, že sám považuji za velmi naivní představy, že se podaří bez hlubokých reforem zakopat příkopy, které lidi ve straně rozdělují. Ta doba minula. Tradicionalisté příliš dlouho a příliš okatě ignorovali námitky progresivistů. A progresivisté příliš málo reprezentovali ve výkonných funkcích turbulentní názory tradicionalistů.
Paradoxem toho všeho je, že většina sporných témat, o které se vedou bratrovražedné nenávistné spory, by kohokoliv z nestraníků nechala klidným. Počet členů republikového výrobu nebo jeho případné sloučení s republikovým předsednictvem, způsob omimořádného přezkumu, nebo třeba možnost nominovat kandidátní sestavu tak, že je rovnou hlasován jak lídr kandidátky, tak její čelo, čili volitelná místa jako celek. Zda se sloučí dva vedoucí orgány Pirátské strany nakonec bude paradoxně spolurozhodovat o tom, kdo v roce 2025 bude sestavovat vládu…
Nabízí se tu otázka, zda Piráti budou na případné další vládě se SPOLU participovat. A bude dobré si o ní říct něco po volbách předsednictva - teď je to opravdu předčasné…
