Včera jsem po velmi dlouhé době podlehl MP3 přehrávačům. Když jsem naposledy investoval do mobilní hudby a koupil si minidisc (v roce 1996), lezlo mi na nervy, že do něj nahraju pár písniček a konec. Nosit sebou hromadu minidisků mne nebavilo a tak jej používám spíš v případě, když potřebuji něco nahrát (rozhovor) a najdu externí mikrofon. Pak jsem Ditě k vánocům koupil iRivera s půl gigem paměti - a to je věru už o něčem jiném. Do toho se vejde slušná porce písniček, je to malá krabička a tak vůbec. A Dita to používá každý den.
Včera jsem podlehl. Na vině je zejména MaLér, jehož iPod jsem nedávno viděl a opravdu moc se mi líbil zejména stylem ovládání. Utěšoval jsem se jen tím, že je na mne moc velký. Pak jsem ale zjistil, že dělají menší verzi iPod mini, která má místo několika desítek GB prostoru jen 4GB místa, tedy více než dost. A tak jsem ho koupil v modravém provedení.
Je to opravdu mazlíček. Už tím, že je úplně jiný, než třeba ten iRiver - copak vzhledem, ale logikou ovládání. Zatímco iRiver připojíte jako mass-storage a přesypete na něj z disku MP3 soubory, iPod (i když to umí taky), má aplikaci iTunes, která umí ograbovat CDčka, zjistit názvy písniček, interpreta, žánr - a tyto informace automaticky nahraje do iPoda. Pokud se vám něco nelíbí (bacha na diakritiku), můžete si to upravit. Až potud asi nic nezvyklého - jenže v iPodu si pak můžete procházet nahrané soubory nejen podle adresářové struktury, ale hlavně například podle alba, podle interpreta, podle žánru nebo podle vašeho subjektivního hodnocení (jednoduše ohodnotíte během přehrávání) nebo podle popularity - počtu přehrání. Velmi to zjednodušuje hraní toho, na co právě máte chuť.
Kdo jste neviděl ovládání iPoda - doporučím, vyzkoušejte si to. iPod používá něco, čemu Apple říká Click Wheel - je to takové kolečko, které se ovládá jen pohybem, nikoliv tlakem. Něco, jako touchpad na notebooku. To jsou přesně ty detaily, co mi vadily na iRiveru - pokud jsem dlouho jezdil v menu, měl jsem na prstu rýhu od ovládacího joysticku.
Ano, iPod mini má i své mouchy - dlouho jsem o něm nechtěl ani slyšet, protože nemá linkový vstup ani mikrofon, takže neumí nahrávat zvuk. Jenže pak jsem uvažoval nad tím, jak často jsem tuhle funkci používal. Bingho - jednou za rok jsem si nahrál nějakou svoji přednášku či rozhovor a dodnes se mi neposlechnuta válí na disku. Kvůli tomu se iPodu nevzdám.
iPod překvapivě nemá takovéhle funkce (jako rádio, nahrávání přes mikrofon), ale má věci a vychytávky, kvůli kterému si ho člověk zamiluje. Především ta automatická synchronizace a komfort zpracování a roztřídění hudby je parádní. Cokoliv, co v iTunes vytvoříte se automaticky synchronizuje přes firewire nebo USB 2.0 (tedy fakt rychle) s iPodem. Ano, oproti iRiveru mu chybí hromada věcí, které jsem považoval za podstatné. Ale už mi nechybí. Prostě poslouchám hudbu a iPod se snaží mi v tom bránit tak málo, jak je to jen možné...
Aby z toho bylo nějaké morální ponaučení: je zajímavé, jak často požadujeme věci a funkce, které prakticky nevyužíváme. A je zajímavé, jak se časem člověk naučí oceňovat eleganci na úkor strohých technicistních funkcí...
