V souvislosti s Marigoldovým článkem o dostupnosti WiFi Telecomu jsem si vzpoměl na jednu poučnou příhodu.
Před pár týdny jsem se bavil s člověkem (amerikánec), který provozuje velkou (1000+ míst) přístupovou WiFi síť. Dotyčný říkal několik zajímavostí, například, že přístup v kavarnách je jenom Hype. Prostě reálné použití je prakticky nula. Občas to někdo používá, když je to zadarmo, u hotsoptů za peníze nezaznamenal, že by si někdo za rok (co to provozuje) někdo koupil přístup.
Podle jeho zkušeností byl reálný zájem v hotelích, ale jenom tam, kde připojení nechtělo žádné harakiri (zadávání hesel, kupování kartiček), ale po aktivaci jeho PCMCIA kartičky se mu částky načetly rovnou na účet. Tvrdil mi se smrtelně vážnou tváří, že hoteloví hosté nejsou žádní techies, které by bavilo klikáním zadávat něco, za co ještě musí extra platit. Řešení v hotelu musí být takové, aby jednoduše prošlo účetním oddělením firem, které hotelového hosta zaměstnávají.
Asi nejzajímavější (ale pro nás nepoužitelné) byl jeho podotek na téma, že se hodně lidí připojuje v přístavech :-) Připisoval to faktům, že jachtaři jsou jednak bohatí, jednak líní a jednak po pobytu na moři internetově vyhladovělí ...
