Chudák MaLér asi celou noc čekal, jestli si ráno na Marigoldovi přečte odsuzující hanopis svého miláčka. Ale vezměme to popořádku.
Ve čtvrtek jsem dorazil do práce, pustil notebook, chvíli pracoval a pak jsem si šel koupit nějaké to pitivo. Přijdu do kanceláře a na notebooku hrdě září modrá obrazovka smrti. Krčím rameny, dávám restart, notes ještě bootuje, jenže pak už se mu nějak nechce dotáhnout systém a začíná to v něm klapat. Diagnostika je rychlá a krátká - náhlá smrt pevného disku.
Zajel jsem do servisu (jak správně někdo z fotky odhalil, je to ITS na Vinohradské), tam mi diagnózu potvrdili. Až do téhle chvíle jsem byl vysmátý, firemní data dlí v bezpečí zálohovací jednotky.
Jenže pak mi to došlo. Kniha. Sakra kniha. Jasně, tu jsem přeci neuložil do oblasti, odkud se všechna data každý den automaticky sesosají na zálohovací jednotku! Prošmejdil jsem zálohy a bylo to jasné. Stopadesát tisíc znaků, deset tabulek a padesát obrázků je v prdeli, promiňte mi to slovo.
Jako pisálek neznám nic horšího. Napsat rozsáhlý text a muset jej psát znovu je noční můra. Příšernost. Už jste jednou všechno objevili, napsali a najednou musíte znovu a zhruba v totožné kvalitě. Nějak mne to sebralo.
Abych si spravil náladu, rozhodl jsem se k reorganizaci svého strojového parku. Tak ponejprv je zřejmé, že notesu nesvědčí, když ho všude sebou tahám. Je to sice IBM R50 - teoreticky odolný stroj, ale na Zandla, byť starostlivého, nemá dost odolnosti. Řešení - notes po opravě bude trůnit hlavně v kanceláři, tahat ho s sebou domů a zpět do kanclu každý den nebudu. Alespoň nebude putovat třikrát za rok do opravy (jediné, co jsme ještě nevyměnili, je šasičko a to to asi taky čeká).
Jenže otázka zněla, co domů. A tak jsem si konečně ospravedlnil svůj dávný sen. Apple Mac Mini. Byl pátek ráno, zavolal jsem MaLérovi, že OKAMŽITĚ a urgentně potřebuju MiniMaca a ať ho sežene. MaLér pravil, že jistěže, že se mohu ihned stavit. Samozřejmě a zcela mazaně mi připravil toho nejdrazšího, nejnadupanějšího, protože bylo zřejmé, že jsem se rozhodl koupit cokoliv, co bude mít nálepku MiniMac.
A tak ho mám doma. A jsem nadšen. Tak, jak jsem čekal. Zapojil jsem ho, on mne přivítal úsměvem a velmi potichounce si vrní na mém stole. Jupíííííí...
Mám ho zapnutý dvacet minut, takže jiné hlubší dojmy nemám. Jediný momentální zádrhel je, že MaLér mi napsal na vizitku, jak se jmenuje nejlepší ICQ pro Mac OS X a tu vizitku mám v kapse košile v pokoji, kde spí Sofie, takže se mi tam nechce lést, abych ji neprobudil. Díky hvězdám, pokud tohle bude největší problém... :)
