V pátek jsme si užili nakonektorování koaxiálního kabelu. Přes spolupráci kolegů (je třeba poděkovat MM a JF) nám to trvalo čas, který považuju za nepřijatelný (a to ten spoj neni ani zdaleka dokonalý). Kdyby tak byla nějaká sada pro úplné nešiky…
Později odpoledne jsem byl na Vinohradech vyzvednout anténu. Čekala mě dvě překvapení.
První z nich bylo, že anténa je nějaká menší (na to odvětil současný majitel, že to bylo na baráku, který mají pod palcem památkáři a velká tam nešla dát - fakt je, že barák má na fasádě nejmíň tři sprejerské tagy). Takže anténa má (asi) 11 dBi, takže bude třeba ji prohodit za anténu v lokalitě jedna (která snad ještě není na střeše).
Druhé překvapení bylo v tom, že anténa mi byla předána na stožárku (asi metr). Předávají děl, že nemá jedenactku a že stejně musí pryč, takže pokud jste v pátek kolem šesté, sedmé viděli exota, který jel z Flóry na Dejvickou a opíral se přitom o tyč a anténou, viděli jste autora článku.
V sobotu se mi ozval člověk z českého distributora Mikrotiku, že jsou svolní mi půjčit jednu licenci na testování. Sice byl zklamán, že nechci využít fascinující softwarové AP v software level 5, ale mít čtyři WLAN karty v jednom PC považuji za obtížně použitelné z důvodů rušení (pokud tedy rozteč mezi sloty v PC není dva metry).
Ještě k mikrotiku. V pátek jsem si nainstaloval na router zkušební 24hr verzi. Připojil jsem jí na segment, kde běží DHCP server. Zapnul jsem síťovou kartu (by default jsou všechny zakázané) a zapnul DHCP klienta. A nestalo se nic. Až po 20 minutách laborování a procházení CLI routeru na 21” monitoru (písmena jsou velká jak blázen), jsem přišel na to, že mikrotik narozdíl od většiny slušných operačních systému směrovačů čísluje rozhraní od jedničky. No ale zdařilo se.
