Včera jsme probrali první, nejjednodušší kauzu. Přeskočme teď na kauzu třetí. Třetí kauza představuje největší výzvu (americky řečeno).
Obec v Ústeckém kraji (na úpatí Českého středohoří), která má kolem sebe několik osad (patří pod tu obec) vzdálených co dvou kilometrů. Obec má i s osadami nějakých 1500 lidí. Kupní síla je dost malá, takže i když je v oblasti díky INDOŠI pokrytí ADSL, neznám nikoho, kdo by si ADSL v místě pořídil. V místě jsem nebyl schopen naměřit žádnou WiFi síť (zkoušel jsem na více místech). Je tedy možné si to pěkně naplánovat a postavit podle svého.
Moje idea je postavit v každé osadě (kde bude zájem) přístupový bod a tyto body propojit směrovými spoji (tvořícími jakousi páteřní síť). V technologické rovině zatím není jasné, jak dimenzovat páteř, aby ji uživatelé nemohli přetížit (nebo aby to bylo obtížné). Budu muset v praxi vykoušet, zda má smysl pro směrové spoje nasazení 802.11g - hlavně jestli dokáží rozumnou rychlostí překlenout ony dva kilometry.
Předpokládám, že bych pro směrové spoje použil PCčka (značka noname plečka) s bezdrátovými kartami a a nainstalovaným Linuxem (i když běžně používám Billova okénka, přece jen si nemyslím, že OS optimalizovaný na rychlé kreslení oken je vhodný pro směrování) - pokud máte tip na nějakou jednoduchou konkrétní distribuci, přijímám odkazy v diskusi (poslední Linux, který jsem administroval sám, byl Slackware verze tuším 1.2). Pro připojování uživatelů počítám s nějakým hardwarovým APčkem. Propojení mezi AP a PCčkem budu realizovat ethernetem (křížený kabel).
V rovině adresace vidím dvě varianty. První je žádost o PI prostor (/22), druhou překlad adres. PI adresy považuji za optimální, protože při změně ISP není třeba měnit adresy. V případě překladu adres bych požádal CZFree.Net o přidělení adres z prostoru 10/8, v kterém CZFree.Net operuje. Pro směrování uvnitř sítě mohu použít ospf, při použití směrových spojů se nemusím bát, že mi někdo nakazí směrovací tabulky z veřejných AP. Pokud budu pracovat bez překladu adres s jedním ISP, je prakticky jedno, jaké směrování zvolíme (včetně statické cesty od ISP a "defaultní" cesty ze sousedské sítě). Pokud použijeme adresní prostor CZFree.Net, je cesta do Internetu vyřešena. Propojení s ostatními sítěmi v CZFree.Net by bylo realizováno pravděpodobně tunelem, a směrování (do CZFree.Net) by bylo pochopitelně založeno na BGP.
Skončeme s technikou. Hlavní problém této kauzy jsou uživatelé. Nemá cenu stavět systém pro pět lidí. Proto jsem zaúkoloval sestru, aby oslovili s přítelem místní populaci. Způsob oslovení nechám na nich. S počtem uživatelů souvisí problém financování. Celkem není problém s postavením infrastruktury, ta je skutečně za pár korun. Někdo se ovšem musí o tu infrastrukturu starat (já to mohu dělat jen po omezený čas), někdo musí být schopen/ochoten vybírat peníze od uživatelů (já to nemohu být z důvodu konfliktu zájmů - živím se tím, že radím ISP a telco a nemůžu proto sám provozovat internetovou síť). Třeba se najde nějaký dobrovolník, který skončí na úřadě práce a převezme to pod vlastní křídla.
Jak je vidět, jde o běh na dlouhou trať.
V dalším díle se podíváme na kauzu druhou, která je něco mezi první a třetí.
