Berte to jako moji malou rekapitulaci a fakultativní článek pro zájemce, proč v Česku všechno tak dlouho trvá postavit. Včera schválilo zastupitelstvo Brandýsa-Boleslavi memorandum o spolupráci na výstavbě vlakové trati Praha-Brandýs-Stará Boleslav. Podpis memoranda minulý týden schválilo zastupitelstvo Středočeského kraje, připojit se k němu má Praha a další obce na trase: Kbely a Vinoř (městské části Prahy), Podolanka a Přezletice. Pro bylo všech jednadvacet zastupitelů. Dostat se do tohoto stavu trvalo něco málo přes šest roků. Jak se to stalo?
Před šesti lety jsme seděli s Markem Řebíčkem a Milošem u vína a nadávali, že se ve městě pořád nic neděje. A že doprava je tragická. Že by to chtělo, aby ten vlak u nás jezdil do Prahy. A pak jsme si řekli, že my jsme ti, kdo nenadává a věc řeší.
Optali jsme se dalšího kamaráda, který takové věci staví a ten nám stanovil čtyřbodový plán nazvaný PPPP - podpora, projekt, prachy, postavit. A hned nám řekl, že největší problém bude ta Podpora, protože je tu hodně lidí, co mají ve skříni vidle, které nám do toho mohou hodit. A udělají to jen tak, protože by to nějak změnilo jejich mocenské prostředí a oni se nechtějí zabývat tím, jak.
Tehdy jsme si s Markem řekli, že nejprve je nutno udělat projekt neoddiskutovatelným. Že má být samozřejmostí to, že taková trať má vzniknout a debata že je tak leda o tom, kudy povede trasa nebo jakou barvu budou mít vagony. Jenže, jak se projekt stane neoddiskutovatelným? Tím, že bude mít takové renomé a podporu, že bude méně výhodné být proti, než být pro. A tak jsme si řekli, že je třeba o tom vůbec začít mluvit.
Kdo znáte mě a Marka tak víte, že nejsme troškaři. Rozešli jsme se s tím, že je potřeba sehnat vlak a místo pro vlak, abychom mohli před komunálními volbami téma zviditelnit.
O týden později jsme shánění vyhodnotili. Marek domluvil v Olomouci možnost odkoupit jeden vagon ikonické tramvaje T3, já jsem od kamaráda filmaře měl možnost levně koupit vagon dobytčáku z filmu, jímž se vozili vězni do koncentráku. Měl i nástřik Reichsbahn. Asi nepřekvapí, že jsme nakonec vzali tu tramvaj. A přivezli jsme ji do Staré Boleslavi. Tím to všechno začalo, protože o tom všichni napsali, vytáhly se oprášené trasy od Křižíka, SŽDC a dalších. A všichni ti, kdo měli zájem se začali scházet pod vlajkou projektu. A že takových lidí bylo.
Ze začátku šlo všechno pomalu. Většinou se nám smáli. Ne snad, že by zpochybňovali, že trať není potřeba. To vůbec. Posměšky byly většinou na téma “v Česku se nemůže nic postavit” nebo “to vám nikdo nepovolí”.
V podstatě se ukázalo být klíčovým, najít v každé oblasti projektu někoho s dobrým renomé, který se nesmiřuje s tím, že se nic nepostaví, nic neschválí a který je schopný tu svou část udělat bez ohledu na to, že teď nevíme, jak projekt bude pokračovat. Nakreslit trasu (já ji nakreslím, ale k tomu někdo musí spočítat ekonomiku a to nikdo neudělá), spočítat ekonomiku (to vám udělám, když máte trasu, ale územní plánování, to vám podle mě nikdo dělat nebude), zásady územního rozvoje (Snížo, že na to mrkneš) - a tak dále a tak dále. Neskutečnou část praktické práce táhl Martin Raibr, který skvěle rozumí projektování železničních tratí. Pomáhá Rober Pecha, Honza Jirovský a postupně i další lidé z okolí.
A obrovsky pomohla také náhoda: Praha potřebuje dostavět obchvat, jenže k němu potřebuje souhlas obcí. A jejich starostové namítali, že obchvat jim přivede velkou dopravu do obcí (ano, modely říkají, že přivede) a že tedy potřebují nějakou alternativu. Vlak se stal jednou z rozpracovaných podmínek obchvatu Prahy. Ostatně, proč by obce měly vyjít vstříc Praze, když ta nevyjde vstříc jim v tomtéž, v dopravní obslužnosti?
Bez dvou desítek dalších lidí by nic takového nemohlo vzniknout. Každý z nich postupně přidal střípek na hromadu. A dnes stojíme před něčím, co už je těžké odmítnout. Co dává velký smysl, co má za sebou partu lidí, kteří to posouvají, táhnou, tlačí.
Seděli jsme na jednání s vysokými manažery dotčených institucí a pánové ze SŽ brblají, že si neumí představit, že se bude něco takového někdy stavět. Že je to nejmladší železniční projekt, co mají na stole.
Poslouchám je a říkám jim, že ale oni nemají žádný projekt na stole, který by byl v pokročilejším stádiu souhlasu všech zúčastněných. Že nejsou schopni postavit ani nový železniční průtah jednou obcí, protože zamrzli na nesouhlasu obce. A tady mají na talíři něco, kde všechny souhlasy jsou. A že až si budou chtít něco postavit, nejenom donekonečna vyměňovat pražce, že vědí, kam se mají obrátit. Trať to Kladna to nebude.
Byla chvíle ticha a pak pán klidným, vyrovnaným a nezvykle tichým hlasem odpověděl, že tohle je velmi pádný argument, nad kterým ještě nepřemýšlel.
A tak to je. V jednu chvíli se najde někdo, kdo si bude chtít postavit trať ještě za svého života. V tu chvíli přiskočíme my, vytáhneme naše nákresy, papíry, schválení a vemlouvavě se zeptáme, zda chce stavět u nás za dva roky, nebo jinde za dvacet…
Memorandum neznamená mnoho. A přitom je to hodně. Je to roztlačená koule nad hranou kopce. Znamená to závazek všech obcí na trase, že budou postupovat ve společném zájmu a že se nestane, že kus trati zmizí z územního plánu. Jistě, to by měl řešit ZUR, ale kvůli našemu způsobu přípravy (s ohledem na rychlost) to nepřipadalo zatím v úvahu, takže i proto takhle.
Co bude dál? Podporu máme. Teď je potřeba udělat podrobný projekt a prachy, ty věřím, že seženeme. Postavit už z toho bude to nejmenší. Podpora trvala šest let. Projekt? Odhaduji na pět, další čtyři roky budeme shánět peníze, za tři roky bude postavena první fáze do Brandýsa. Když budeme dál tlačit, když nepolevíme. Teď mi situaci mírně komplikuje to, že už nezastupuju město a na schůzky chodím “jen tak”.
Ještě se může hromada věcí pokazit a nic nemusí vzniknout. Ale taky bychom se nedostali až sem, kdybychom si před těmi šesti lety s Markem neřekli, že koupíme tramvaj…
PS: Chcete anekdotický příběh? Volá mi pán, jestli je moje ta tramvaj na Mariánském náměstí. Je. Potřeboval by potvrzení o tom, že ji tam mám. Ptám se, proč. Vjel na pozemek, otáčel se autem a nabořil si páté dveře o oj tramvaje, který přehlédl. Pojišťovna mu požadavek na pojistné plnění vrátila s tím, že to je pokus o podvod, protože ve Staré Boleslavi tramvaje nejezdí…
