Byl jsem, kulantně řečeno v jisté věci v kanceláři českého miliardáře. Skončili jsme, odcházím. Ve dveřích mě zastaví. “Ale nedočtu se o sobě zítra u vás na twitteru. Že ne?” Tvářím se pohoršené, jsem diskrétnost sama přeci. Jak ho to mohlo napadnout. Nic na to neříká. Divný patron.
Asi za půl hodiny mi volá jeho sekretářka. Že mi má vyřídit, že je to škoda. Že ta příhoda, jak jsem mu vlezl na stůl je parádní. Pak slečna mění odstín hlasů a ptá se mě, zda jsem to pochopil.
K jejímu údivu říkám, že ano. Je to taková příhoda jen pro nás dva, ostatní to chápat nemusí.
Tak. Koan. Pro vyvolené. Pro dva.
