Starlink Elona Muska rozeslal „tisíce“ dalších pozvánek do betaprovozu internetu distribuovaného ze satelitů na nízké oběžné dráze (LEO). V betaprovozu stojí „better than nothing“ linka 99$, další pětistovku ovšem musí uživatelé vytlačit za terminál pro příjem satelitního signálu (článek). A linka prý momentálně frčí na nějakých 160 Mbps a 20 ms latenci, statisticky je lepší, než 95% linek v USA. Potud dobrý.
Zajímalo mě technické řešení, satelity na LEO se vůči poloze na zemi pohybují a to jen tak obyčejnou anténou nevyřešíte. Terminál Starlinku obsahuje samonaváděcí otáčející se anténu. Hezký český článek Jiřího Hadače.
A pro kontext: 100 Mb/s DSL linka stojí v ČR (tam, kde je) 600 Kč, ale za prvé to není tak sexy a za druhé, pokud nejste na správném DSLAMu, už máte výrazně méně možností se na tuto rychlost dostat. Zbývá UPC, lokální poskytovatelé optiky a pak WiFi dobrovolníci.
No a pokud jste dostali pozvánku k betapřipojení od Starlinku, přečtěte si ToC, podmínky služby. V nich se totiž mimo jiné zavazujete: „Pro služby poskytované na Marsu nebo při přepravě na Mars lodí Starship nebo jinou kolonizační kosmickou lodí uznávají strany Mars jako svobodnou planetu a to, že žádná pozemská vláda nemá pravomoc nebo suverenitu nad marťanskými aktivitami.“ Také můžete přehlédnout, že souhlasíte s urovnáváním sporů na Marsu pomocí samo-vlády.
Ve vesmírném internetu začíná být širším provozem Starlinku trochu nervozity. ViaSat a Hughes se ozvaly, že za těchto podmínek není služba ekonomicky udržitelná, protože to prostě nákladově nevychází. U obou firem si připlatíte alespoň 50$ měsíčně, abyste dostali nižší rychlost. Obě firmy mají na Starlink spadeno, již dříve pochybovaly o tom, že se podaří Muskovi stlačit latenci linky (rychlost odezvy) tam, kam ji nyní zjevně stlačil, jejich služby jsou zhruba na dvacetinásobné latenci. Kyselé hrozny a technická závist?
Kdeže. Dejme si pohled do zákulisí, proč je latence důležitá. Technicky to víme, je to rychlost odezvy a obecně cokoliv nad 100 ms je i pro běžného uživatele rozpoznatelné. Podstatné je, že hranici 100 ms stanovilo FCC jako hranici služeb s nízkou latencí, kteréžto se mohou ucházet o podporu z fondu Rural Digital Opportunity Fund (RDOF), v němž je 20 miliard dolarů. No a o ty se hraje a je za tím masivní lobby. Polovinu letošního roku vycházely zasvěcené komentáře, jak Starlink na RDOF nedosáhne, protože nesplní podmínky. Ty letos splnil a je jeden ze tří schválených dodavatelů satelitního internetu. Druzí dva jsou (chvíle napětí): Viasat a Hughes. Ti ovšem moc nesplňují podmínku nízké latence. Viasat ji slíbil vyřešit tím, že postaví vlastní LEO kombinaci satelitů, čemuž se Musk vysmál, že s tím nemají zkušenosti a LEO není GEO. Hughes se rozhodl investovat do krachujícího britského OneWebu a vlastní 2,6%. Letos v létě slíbil investovat do jeho reorganizace 50 milionů dolarů, kapku v moři miliardového prodělku firmy.
V říjnu schválil americký federální konkurzní soud nabídku britské vlády a převážně indické Bharti Global na odkup bankrotujícího OneWebu za 1 mld dolarů. Hughes tím zůstává ve hře o miliardové dotace a britská vláda doufá, že si pofouká několik bebíček najednou. Odkupem OneWebu totiž chce zůstat ve hře o satelitní lokalizaci polohy, neboť Brexitem vystupuje také z projektu Galileo, především jeho šifrované části umožňující vojenské a profi služby. Již dříve se ale objevily pochybnosti, zda satelity OneWebu (má jich být postupně k sedmi stovkám) půjde použít bez přestavby na zemi k šíření šifrovaného lokalizačního signálu, tedy zda investice z tohoto pohledu má smysl.
Inu, uvidíme. Je dobré si uvědomit, že dva z největších hráčů v satelitním průmyslu se v letošním roce uchýlili pod ochranu před věřiteli: Oneweb a Intelsat. A to nevypovídá nic dobrého. Těžko nevzpomenout na „lekci Iridium“. To na přelomu tisíciletí chtělo přinést satelitní mobilní signál všude. Bylo drahé, velké a mobilní pozemní signál byl skoro všude, což stačilo. Iridium zkrachovalo, vzalo s sebou celý trh a namísto proinvestovaných pěti miliard dolarů si ji za 25 milionů koupil investiční fond (detaily zde). A za těch finančních podmínek to nakonec nějak provozovat jde, dokonce od roku 2017 vynášejí rakety SpaceX na oběžnou dráhu Iridium NEXT. Bude historie opakovat? Mnoho věcí je jinak, především obchodní schopnosti dotyčných firem. Iridium se proslavilo tím, že svůj business plán uzavřelo dvanáct let před spuštěním služby, protože tehdy se to prostě tak dělalo, což je nepochybně chyba, kterou ani Muskův Starlink, ani jiní už opakovat nebudou. Postačí to?
A dovolte mi ještě jeden úkrok stranou. A to je k tomu fondu RDOF. Amerika jím chtěla poněkud zúžit digitální propast mezi venkovskými oblastmi a velkoměstem, podobný program běží od roku 2011, nyní je jen inovován. Pokud v oblasti není nabídka linky alespoň 25/3 Mbps, přispěje FCC na vytvoření kapacit, přičemž příspěvky na obsloužení lokalit se budu dražit v aukci tak, aby nedocházelo k omezení konkurence či k přeinvestování v místě.
Dobrá inspirace pro Česko, kdybychom měli alespoň schopnost okopírovat cizí přístupy…
