Přemýšleli jste někdy o tom, kdy se z počítače stane spotřební elektronika? A kdy se stala z mobilního telefonu? Definic je mnoho, ale já mám jednu soukromou: spotřební elektronika je výrobek, u něhož nás vlastně nezajímají žádné parametry. Například takový DVD přehrávač. Schopnost přehrávat DVD disky vyplývá z jeho názvu a většinou je to také to jediné, co běžného uživatele zajímá. To splňují všechny DVD přehrávače a tak se při nákupu uživatel rozhoduje většinou podle vzhledu. Pokud nemá smůlu / štěstí a nepotřebuje splnit specifická kritéria.
Mobilní telefon
Když se budeme držet téhle definice, ušetříme si mnoho zklamání a bolesti. Například takový mobilní telefon. Když se mne dneska lidé ptají, jaký si mají koupit mobilní telefon, většinou jim řeknu, že takový, jaký se jim líbí. Skutečně, dnes neexistuje telefon, který by nenabízel dostatek i přebytek funkcí pro “běžného uživatele”. Běžný uživatel telefonuje, posílá a přijímá SMS, pokud je vzdělanější, tak trochu wapuje. Neběžný uživatel využije (nikoliv požaduje, to je rozdíl!) i prohlížeč, což dnes spolehlivě na všech telefonech řeší Opera Mini, případně email klient. Snadno nazříme, že tohle jsou funkce dnes dostupné na všech telefonech, takže běžný a vlastně i neběžný uživatel si může telefon v klidu vybrat podle vzhledu, sympatií k firmě, ceny nebo podle čehokoliv jiného. Technické parametry mobilu ho zajímat nemusí, případně jen marginálně. Víme, že pro SMS fanatiky není dobré kupovat si Motoroly, protože iTap je systém rychlého psaní k zbláznění, nevhodné jsou také S60 telefony, které SMS zkracují. Atd. Drobnosti, někdy podstatné. Jen výjimečně je zákazníkem “specialista” - a to už není uživatel. Specialista požaduje, aby telefon měl HSDPA, GPS nebo podporu MPEG-4/AVC. Specialistovi jde z různých důvodů o specializovanou funkcionalitu, nikoliv o službu jako takovou.
Mobily jsou spotřební zboží.
Počítače
Jsou počítače spotřební zboží? Pokud se podíváte na stále více kralující doménu notebooků, nemůžu se ubránit dojmu, že jsou. I u notebooků stále častěji rozhoduje vzhled, než jeho výkon - výkon většiny notebooků dostačuje pro běžnou práci, jako je psaní textu, excelování atd. Všechny už dnes mají barevný displej, bezdrátové připojení a pokud nejste fajnšmekr, neoceníte informaci o rychlosti sběrnice nebo počtu otáček pevného disku. Výkon je prostě většinou dostatečný a většina uživatelů se s tímto faktem smiřuje. Eliminačním kritériem bývá tedy velikost operační paměti, méně pak pevného disku. A snad ještě rychlost procesoru, jakkoliv je to zavádějící údaj.
Když vynecháte specialisty (kam bych zařadil i hráče - a ti mají své konzole), i tady můžeme konstatovat, že počítače jsou spotřební zboží.
Operační systémy
A když už jsme u toho - co operační systémy? Pokud nepotřebujete řídit vesmírnou loď nebo administrovat jadernou elektrárnu, moderní operační systémy vyhoví vždy, ať sáhnete po jakémkoliv. Kde jsou ty doby, kdy jsme se smáli Windows, že nemají podporu TCP/IP. Také operační systémy se díky tomu stávají otázkou vkusu, osobního postoje či osobní pohodlnosti, nikoliv ale chladné úvahy bedlivě zvažující optimalizaci operačního systému na “krev”. Ať zvolíte Linux, Windows nebo Mac OS X, vždy můžete pracovat, jak je třeba.
Velkou výhodou pro Windows je, že lidé jsou na ně zvyklí. Ne náhodou začínají vypadat grafická prostředí moderních Linux distribucí podobně, jako GUI Windows a ne nadarmo se Windows přibližují Mac OS X. Převládající styl práce běžného uživatele je jeden - a k tomu všechny systémy konvergují. Psát dokument, editovat grafiku, dělat běžnou práci, můžete na všech rodinách operačních systémů a drobné výkonnostní nebo funkční odchylky běžného uživatele těžko ohrozí. Většinou na ně ani nenarazí, ani si je neuvědomí. To, jaký operační systém používáte, je stejně jako u mobilního telefonu nebo značky notebooku spíše vyjádřením osobního pohodlí (neučit se nové programy), osobního prospěchu (dostal jsem ho od zaměstnavatele) nebo osobního postoje (nepodporuju firmu XY!).
Operační systém je spotřební zboží.
Otevřenost
A předpokladem úspěchu spotřebního zboží je jeho otevřenost všemu a všem. Tam tam je vázanost na určitý hardware, na určitou sadu funkcí, kterou nelze rozšiřovat. Jistě, jsou limity dané cenou zařízení a tedy i limity, za jaké nelze jít bez navýšení ceny. Ale přesto, jestli něco nemá smysl, tak jsou to uzavřené formáty, patentové ochrany funkcí a ostentativní vzbuzování nekompatibility napříč zařízeními různých výrobců. Zařízeními, které by se měla propojovat, která by měla kooperovat. Protože zkuste si kupovat zařízení, když si nejste jisti, jestli bude fungovat zrovna s jinými výrobky. Jak by vypadal svět spotřební elektroniky, kdyby video Sony nešlo připojit k televizi Panasonic? Spotřební zboží, to je otevřenost.
Není ten svět paradoxní? Musíte být otevření, abyste mohli prodávat. Každé odvětví spotřebního zboží na to dříve či později přišlo, pokud přežilo období své uzavřenosti.
