I tohle je těžko uchopitelná část, ale ve skutečnosti o prosazení se transformativních technologií ve společnosti rozhodovalo konkrétní nastavení společnosti. Ne bez důvodu vznikla průmyslová revoluce v Británii a ne jinde v Evropě, ačkoliv doba v Evropě byla “těhotná” myšlenkou průmyslové revoluce, industrializace a parního stroje. Jenže socioekonomické podmínky byly příznivé právě tam, v Británii, která se tím stala Velikou.
Dnes je přitom velmi těžké říct, které socioekonomické a jiné podmínky jsou stěžejní a přispějí pozitivně či negativně. Zdá se například, že otevřená společnost je teď vhodnější pro růst inovací, ale bude tomu tak dlouhodobě? Je otevřenost euroamerické civilizace dostatečnou výhodou, jsou některá omezení čínské společnosti fatální pro tok inovací, nebo to v dlouhodobém pohledu není podstatné, či dokonce je to výhodné? Je nápadné, že ve způsobu stimulu rozvoje se obě civilizace významně přibližují.
Na prostup umělé inteligence a případně AGI do podnikatelského prostředí se v zásadních úlohách bude dlouho hledět skrze prsty a regulace bude rozhodující. Například již dnes tušíme, že pro soudní procesy by umělá inteligence byla vhodnější, než lidský soudce, ale předpokládám, že ještě dlouho bude přetížený a chybující lidský soudce jedinou používanou variantou. Pro příklady restriktivního chování, pro které nebyl technologický důvod nemusíme chodit k AGI. Tak například u výtahů trvalo více jak padesát let, než bylo upuštěno od lidského operátora, ačkoliv již na konci devatenáctého století byla dostupná plná automatizace jízdy výtahem. Podobná omezení se již dnes vyskytují v případě různých forem umělé inteligence. Omezení nemusí být jen legislativní, může se ukázat, že vznikne rozšířený odpor k umělé inteligenci, například k akceptaci děl, jejichž autorem bude umělá inteligence. Podobný osud již měla třeba jaderná energie, která byla v padesátých letech vychvalována jako zdroj levné a čisté energie, ale postupem doby se ukázalo, že v případě problémů jsou škody rozsáhlé, potenciálně obrovsky devastující a řada států od používání jaderné energie upouští z důvodů, které lze objektivně považovat za dobré.
Je tedy dokonce možné, že některé státy či společenství od použití umělé inteligence upustí a to pravděpodobně pod argumentací, že mezní škody, které může defekt při použití umělé inteligence způsobit, jsou devastující a při stávající míře selhání způsobují příliš vysoký náklad na užití takové technologie. Nebylo by to poprvé, kdy by technologii nejlépe užil až její druhý uživatel, nikoliv ten první.
| 