Nebojte, není to politický jinotaj. Fakt mi jde o malou nezávislou recenzi výstavy Sluneční králové v Národním Muzeu.
Musím říct, že jsem se na ni těšil, na vysoké jsem v rámci své specializace měl pár semestrů Egypta a je to moje historická láska. Takže když jsem z recenzí v novinách nabyl dojmu, že výstava bude světová událost se stovkami unikátů, hned jak se děti vrátili z prázdnin a usalašili se ve škole, vyrazili jsme. Pohrdl jsem možností průvodce, ale nepřehlédl jsem, že procházka s průvodcem je zhruba šestkrát měsíčně.
Výstava je zhruba v pěti sálech a nejsem si jist, jestli lidé, kteří nejsou fajnšmekři či egyptologové, nebudou zklamáni. Není udělaná špatně, ale trpí vším, čím české výstavnictví trpívá.
Tak například u vstupu do každého sálu je velký plakát, na kterém je napsáno něco o tématu sálu. Dobrý, ale na děti přeci jen dlouhý. Přejdete k exponátům, koukáte na kanopy (to jsou ty flašky na játra a srdce, co se šouply k mrtvému) a vedle je popiska. A víte, co je na popisce? „Kanopy, Stará říše“. Super. To první buďto vidíte a víte, nebo vám nápis „kanopy“ nepomůže. A to druhé? Ruku na srdce, i já jsem chvíli vzpomínal, které období je Stará říše a do toho jsem si vzpomněl, že celá výstava je z období devíti králů Staré říše, takže těžko najdete exponát z jiného období.
Ptáte se, jak se to dalo udělat jinak? No, k téhle cedulce můžete dát ještě další cedulku, kde znovu a znovu zopakujete, co je to kanopa. Pak další cedulku s detaily k vročení no a kdybyste chtěli být hodně vtíraví návštěvníkům, můžete jim nahodit nějaký špek ve stylu „tyto kanopy jsou vzácné provedením z růžového mramoru, které blabla…“ – prostě to, na co koukají, zasadit do kontextu. Možná by návštěvníka zajímalo, čí to byl hrob, kdo to našel, dalo se o tom říct tolik věcí a já vím, že to v nějaké knize je, jenže tu si většina lidí nekoupí. I v suvenýrshopu jsem ji našel jen na obrázku, výtisk jsem nikde neviděl a když už chcete crossalle promo, mohli jste do rohu cedulky napsat „více na straně XY naší knihy“. Kdybyste chtěli celou věc udělat v tradici British Muzeum, mohli byste tam mít QR kód s celým textem a se čtyřjazyčným namluveným textem (česky, anglicky, rusky a čínsky). Odpusťte, to jsem se zasnil. Ale hodně z toho se dalo udělat za levno.
Kanopa, budiž. Ale koukáte na nápis, samozřejmě děti zajímá, co tam asi tak je napsáno. Mrknete na popisku (ne každý z nás čte egyptsky plyně) a co byste řekli, že tam je za detail k tomu fragmentu nápisu? „Fragment nápisu, Stará říše“. Tím samozřejmě děti ohromíte.
Výběr exponátů? Ne každému dojde, že jde o věci, které vyhrabali čeští egyptologové a tedy nejde o žádný průřez – ani typické hrobky, ani období, prostě ničeho. Jde o průřez práce českých egyptologů. Kromě toho zde nebylo nic, co by táhlo pozornost – žádné zlato a krásně provedené věci, monumenty, všechno byly spíš drobnosti, nádobíčko, maximálně dřevěné sarkofágy a replika jedné barevně provedené vázy. Nic, na co by se dalo působivě vzpomínat a mohlo to být leitmotivem výstavy. Vědeckost převážila nad atraktivitou.
Fajn byly audiovizuální materiály, ale máloco bylo uzpůsobeno tak, aby se tam dalo sednout a zase tak prudká zábava a poučení, abyste po hodině procházky mezi exponáty další půlhodinu postávali před čtyřmi obrazovkami, které měly ukazovat dohadování či rozhovor čtyř nějakých týpků, tak to sorry, to nebylo. Nebyla tedy žádná velká možnost usadit děti, na chvíli jim dát odpočinout a spojit posezení s menším vzděláním.
Obecně se sezením byl velký problém. Například ve velkém sále s exponáty byly vitríny uzpůsobené tak, aby se dalo si k nim sednout, to mi přišlo skvělé do chvíle, než přišla paní dozorkyně a zdvořile nás požádala, abychom tam neseděli. Prosím vás, když nechcete, aby si na to lidi sedali, tak to ani nenavrhujte tak, aby to vypadalo, že se na tom dá sedět. K sezení byly v místnosti nakonec určené čtyři trojúhelníkovité útvary, které byly kus od vitrín a vypadaly úplně stejně, jako to, na čem se sedět nesmělo. A největší šlágr cimry, kromě streetview na nalezišti ovládaného pohybem ruky? To, že se kolem tří velkých kašírovaných pyramid střídalo barevné LED osvětlení a dělalo fajné barvy. To nakonec děti zaujalo nejvíce, asi i proto, že se u toho dalo sedět. Druhá top věc pro děti byla možnost protahovat se mezi úzkými kašírovanými zdmi abu simbelského chrámu, což si pamatuju, že byla věc, která v reálu v Egyptě bavila i mě a nedivím se dětem …
Nechci, aby text vyzněl tak, že na výstavu nemáte chodit a že je špatná. Není, je dobrá, tedy za tři. V českých podmínkách top. Jenže od ní nesmíte čekat nic, čím není: je průřezem práce několika lidí a co oni nevyhrabali, to tam není. Je jedním obdobím a musíte trpělivě pročítat všechno, abyste pochopili, o co gou. Kromě toho by pomohlo, kdyby autor konceptu výstavy přizval k návrhu i svou manželku s dětma, aby se celá věc za zanedbatelné peníze posunula k něčemu, co si všichni užijí a co můžete navštívit a docenit i bez čtyř semestrů egyptologie.
Takže jo, jděte, než nám to čínská chřipka zavře … 🙂
