Moje space opera Flotila Země má za sebou právě sedm let od vydání. A hlasy po tom, že bych měl napsat druhý díl - a udělal z toho nějakou ságu - neutichají. Dlouho jsem to nebral moc vážně, nezamýšlel jsem z toho dělat ságu, ačkoliv ta možnost nebyla nikdy vyloučena. Hodně lidí tvrdilo, že epilogem jsem si uzavřel možnost pokračování, ale nevěřte tomu. Už v době, kdy jsem Flotilu dopisoval, jsem měl jak představu o alternativním konci, tak o tom, jak by mohla pokračovat, protože dobrý příběh nekončí, aniž by jiný dobrý příběh nezačínal. Dokonce jsem původně chtěl vydat půl knih s jedním koncem, druhou polovinu nákladu s koncem druhým, ale nějak se na to pozapomnělo a tak zůstal jen ten jeden konec, ten dobrý. Špatný zůstal v šuplíku.
No a protože moje poslední kniha Příběh strýčka Martina už je v podstatě vyřízená, zbývá jen práce vydavatele, je čas či spíše chuť se dát do dalšího psaní. Druhý díl se bude jmenovat Flotila útočí, je to samozřejmě pracovní název, to pro případ, že by mě napadl lepší. Ale ještě si nějakou dobu na její sepsání budete muset počkat.
Tak především se bude od původní Flotily Země lišit. Už to nebude tak útlá knížečka, stručné texty mi moc nejdou. Už to taky nebude tak jednoduchá a jednoznačná záležitost, protože nepůjde o jednu jedinou bitvu. Chci si vyzkoušet zase něco jiného, nového, i když svých oblíbených postupů se asi nevzdám. Budete muset oželet hlavního hrdinu, jako je u mne už pravidlem, ale snad vám to vynahradím větším rozsahem a rafinovanějším příběhem.
S Flotilou Země se potkáme o dvacet let později od momentu, kdy jsme ji opustili a to ve velmi příhodné době. Začnu ukázkou z Prologu, jehož zvláštností (u prologů neobvyklou) je, že je zařazen po první kapitole a to z toho důvodu, že jsem opět rovnou chtěl vpadnout do akce, takže prolog jsem mazaně posunul až za tu první akční kapitolu. V ní se seznámíme s několika kandidáty na hrdiny v rámci rutinního cvičení na opuštěné pomezní planetě, abychom o ně vzápětí přišli, protože se ukáže, že planeta je ve skutečnosti jednou z hraničních utajovaných základen Anoplurny. A tím se také rutinní cvičení změní ve rvačku o život a s kandidáty na hrdiny se prostřednictvím jejich smrti loučíme. Pak následuje onen prolog, který nás uvádí do politické situace:
Po dvaceti letech, které uplynuly od chvíle, kdy Flotila Země v bitvě u Barzy za cenu nesmírnách ztrát a obětí na hlavu porazila anoplurnské vetřelce, se historikové shodují, že šlo o přelomovou událost, kdy lidstvo vystoupilo z postindustriální éry přímo do císařského věku.
Skutečně. Po bitvě u Barzy a dalších drobných srážkách s Anoplurnou byl velitel Flotily Země Sebastian Wirzig aklamován císařem stojícím nad regionálními vládami. Hluboké politické změny provázely i změny ekonomické, následovány proměnami sociálními. Prioritou Země v boji o přežití se stalo odolávání Anoplurně a její porážka, prvním logickým krokem znovuvyzbrojení Flotily. Gigantická mašinérie se rozjela nezadržitelně kupředu, hnána ekonomikou meziplanetární těžby, podporou růstuchtivého průmyslu, expanzí lidstva do okolního vesmíru a usilovného hledání stále neznámé lokace Anoplurny.
Ačkoliv se obyvatelé Země mohli na první pohled snadno vrátit do svého sladkého pozemského života, pnutí mezi elitou Flotily a běžným obyvatelem Země bylo těžko přehlédnutelné. Neměl-li se celý tak křehký systém vztahů rozpadnout, musel chtě-nechtě hrát císař Sebastian roli svorníku, sjednotitele. A Flotila se smířit s tím, že se pozemskému životu vzdaluje stejně tak, jsou na sobě navzájem závislé.
Jenže jednu generaci daleko od obrovského utrpení je oběť bitvy z Barzy blednoucí vzpomínkou, kterou přípomínají rituální truchlohry, parádní přehlídky, výpravná vizia a povinná školní četba. Jen vědomí nebezpečí, kdy tu a tam právě budovaný Stěpanaskův val zachytí další z lodí proklaté Anoplurny, nedává ostražitosti usnout úplně. Pochybnosti a otázky o účelu a účelnosti snažení Flotily, nicméně zůstávají. Jak na Zemi, tak ve Hvězdách.
Sílí volání po demokratizaci Flotily. Hlasy připomínající, jak snadno se lidstvo vzdalo své svobody a nechalo se svázat císařským jhem. Je jistě možné připomenout, že císař nemá na samotné planetě Zemi žádných větších praktických pravomocí a že jeho panování je, jak i hymnus Flotily praví, mezi hvězdami, jenže jeho vůle se projevuje všude. V ceně každého špendlíku, v podobě každého kusu jídla, v tématu každého vizia.
Je těžké se s tím smířit.
Je těžké s takovým vědomím žít.
Ještě těžší je s ním bojovat.
A nejtěžší je, mu vládnout.
Nu a pak už se propadáme do válečné mašinerie Flotily, která našla svého nepřítele ve Hvězdách, ale musí čelit i protivníkům na Zemi i ve svých řadách, to všechno najednou, to všechno úspěšně. Setkáme se s pár našimi známými, především Wojdou Stěpanaskem i Sebastianem Wirzigem, ale také s řadou nových.
Termín: léto 2014 dopsat. Forma vydání: těžko říct, asi digitálně. Těžko se mi představuje, že budu zase obcházet vydavatele a doprošovat se papírové knihy, na to už jsem moc starý a moc smířený s digitálnem. Mimochodem, ta digitální Flotila Země měla přes 60 000 stažení, papírovou jsem se do toho ani neobtěžoval počítat. Jistě pomohla cena zdarma. Je hezké ty knihy mít na papíře, ale minimálně u tohoto žánru je to už opravdu hodně nepraktické a českou literaturu už ani na papíře nekupuju, dokud si to nepřečtu digitálně a nezjistím, že je to kousek, který bych opravdu moc chtěl mít v knihovně fyzicky, ne jen na domácím úložišti digitálních knih.
A ještě jedna změna, oproti prvnímu dílu nebudu knihu vydávat po kusech, ale až celou.
Tak mi prosím držte palce, budu potřebovat se průběžně motivovat, abych se na to nevykašlal :)
