Nastupuju do tramvaje, sedám si a na ruce kmeta za mnou bezpečně rozpoznávám hodinky na zápěstí. To jsou ony. Obracím se na něj: “U které jste sloužil?” Nejdřív se dívá překvapeně, pak z mého pohledu upřeného na zápěstí vytuší, odkud vítr vane. Odpovídá mi. Prý jen jako navigátor, ne pilot. Děkuju mu za to, že díky takovým, jako je on, nemáme z ostudy kabát. Vážně kývá hlavou a dá se do vyprávění. Jak já hodinky, tak on rozpoznal vděčného posluchače. Poslouchám, dokud už fakt nemusím vystoupit. Stejně jsem přejel. A oba máme o něco lepší den. Zajímavější.
Rozpoznávat hodinky je někdy užitečné
Rychlé shrnutí článku
- Hodinky na ruce staršího muže v tramvaji prozradily jeho vojenskou minulost.
- Dotaz na službu odhalil, že muž byl navigátor, ne pilot.
- Vyjádření vděčnosti za jeho službu vedlo k vyprávění a oboustranné radosti.
- Společný zájem a rozhovor zlepšily den oběma cestujícím.
💡 Co je tu dalšího zajímavého ke čtení?
|
👉Jak jsme proškolili bananářskou hvězdu
Víte, jak se prodávají banány? Tím nemyslím to jedno kilčo, co si koupíte v obchodě. Jak se pořádně prodávají banány! Po stovkách tun. Takhle. Tohle je dalš... |
|
👉Umělointeligenční asistenti a pochybnosti nad existencí svobodné vůle
Představte si, že máte elektronického asistenta, kterému dáte přístup do vašeho kalendáře i emailu, on tím zjistí, koho máte rádi a začne vám každý týden v n... |
| 