Americké ministerstvo spravedlnosti zvažuje rozdělení společnosti Alphabet, mateřské společnosti Google. A to v návaznosti na rozhodnutí, podle kterého společnost monopolizovala trh s online vyhledáváním.
Nejpravděpodobnějšími jednotkami pro nucený odprodej jsou operační systém Android a webový prohlížeč Chrome. V jaké formě, to se zatím neví.
Mezi méně závažné varianty patří donucení Google sdílet více dat s konkurencí a opatření, která jí mají zabránit v získávání nespravedlivé výhody v oblasti produktů umělé inteligence. Pravděpodobně také dojde k zákazu exkluzivních smluv.
Pokud se to stane, bude to velká věc - a dlužno říct, že se k ní schylovalo dlouho. Google/Alphabet už dávno není “dont be evil” - a antimonopolní řízení podobné tomu, jaké proběhlo v osmdestátkách u Bellu, je rozumným opatřením. Co si k tomu říkat? Buďto máte trochu přehled o principu a důvodech existence antimonopolního práva a pak souhlasíte, nebo nemáte (a pak jedete linku “co jim do toho mají co kecat” - v každém případě to jde hodně mimo nás. Což neznamená, že se nebudeme muset (až/pokud se tak stane) zamyslet nad tím, jak takové rozdělení dopadne na trh.
Příklad rozdělení Bell Systems
Je jen málo příkladů vysloveně ostrého úředního zásahu v takovéto velikosti. Tím nejznámějším a nejlépe zdokumentovaným pro náš trh je rozdělení Bell Systems v osmdesátých letech. Bell System byl v 70. letech největším poskytovatelem telefonních služeb v USA a ovládal více než 85 % všech místních telefonních služeb, 85 % dálkových služeb a 82 % trhu s telefonním vybavením. Byl přirozeným monopolem, bez něhož se v amerických telefonních službách neobešlo nic. Jasně, příběh o tom, jak se chtěl Bell soudit s firmou, která chtěla nabízet plastové obaly na telefonní seznamy (vydávané dceřinkou Bellu), patří spíše mezi urban legends, ale zdokumentovaný je spor s firmou, která vyráběla plastové nástavce na telefonní sluchátka umožňující lépe slyšet zvuk - firma tím podle Bellu neoprávněně zasáhla do telekomunikačního zařízení. Monopol jak vyšitý. Po letech diskusí si nakonec ministerstvo spravedlnosti v sedmdesátých letech na Bell vyšláplo a v roce 1974 podalo žalobu. Po osmi letech došlo k dohodě rozdělující Bell Systems na řadu regionálních operátorů, dálkového operátora AT&T a technologické Bell Laboratories (plus řadu dalších firem). Rozdělení vešlo v platnost v roce 1984, větší část dohod se podařilo dosáhnout za vlády Reaganovy administrativy, jehož ministr spravedlnosti William Baxter, který vedl antimonopolní divizi ministerstva spravedlnosti, silně podporoval pokračování soudního sporu proti AT&T a důrazně prosazoval rozdělení Bell Systemu.
Baxter věřil, že pouhá regulace vytváří pobídky k monopolizaci, které by v neregulovaných sektorech neexistovaly, a proto se stavěl proti tlaku ministerstva obrany a jiných vládních agentur na vyřešení případu smírem. Tento Baxterův postoj nakonec vedl k dosažení dohody o rozdělení AT&T, přičemž Reaganova administrativa, i přes určité vnitřní rozpory, tuto dohodu nakonec podpořila.
A výsledky? Na to si vezměme studii od Martina Watzingera a Moniky Schnitzer nazvanou **“The Breakup of the Bell System and its Impact on US Innovation”. **
1. Nárůst inovací: Po rozdělení došlo k nárůstu patentování v telekomunikačních technologiích o 19 %, přičemž nárůst byl především tažen firmami mimo bývalý systém Bell. Patentování samotných nástupnických společností Bell se snížilo, ale kvalita nejdůležitějších patentů zůstala nezměněna.
2. Diverzifikace inovací: Rozdělení vedlo k větší diverzifikaci inovací a změně směru technologického pokroku. Počet aktivních technologických skupin v telekomunikačních technologiích vzrostl o 8,9 %.
3. Přesměrování výzkumu: Bell Laboratories, která byla klíčovým centrem inovací, sice ztratila část svých zdrojů, ale nadále produkovala významné inovace, což se odráželo v nárůstu podílu významných patentů.
Je dobré se podívat, jak se rozdělení projevilo na situaci v mobilních sítích v USA. Bell Laboratories byl velmi angažován ve vývoji prvního mobilního amerického systému AMPS a svou mobilní síť spustil v roce 1983, tedy těsně před nuceným rozdělením. Po rozdělení z ní vznikla celá řada regionálních AMPS sítí propojených národním roamingem. A díky liberalizaci vznikla také celá řada konkurenčních společností, které neměly základ v rozdělení Bell Systems, nepatřily tedy mezi “Baby Bells” - děťátka velkého rozděleného Bellu, ale mohly vzniknout a být propojené do ostatních sítí. To by za dřívějšího stavu pravděpodobně nešlo, Bell (a jeho dálková dceřinka AT&T) odmítaly propojovat dálkově cizí operátory. Jedním z prvních významných konkurentů byl například GTE Mobilnet. To jméno už asi neznáte, v roce 2000 se spojil s Bell Atlantict a následně s Vodafonem a jméno Verizon Wireless už známe dodnes.
Rozdělení Bellu tak nastartovalo rozvoj amerických mobilních sítí. Ačkoliv Bell Labs se angažoval především v rozvoji AMPS a později TDMA, technologie TDMA se také stala základem GSM, na které na přelomu tisíciletí americké sítě začaly přecházet a v prvním desetiletí na rodinu GSM/3G také všechny sítě přešly (pokud vás zajímají detaily, doporučím knihu Telecommunications History & Policy Into the 21st Century od Ronalda Fulle nebo Wireless Nation: The Frenzied Launch of the Cellular Revolution in America od Jamese Murray.
A co dalšího nám ukazují zkušenosti (a studie)?
1. Paradoxní efekt rozdělení: Přestože existovaly obávaly, že rozdělení povede ke ztrátě inovativní kapacity Bell Laboratories, výsledky ukazují, že rozdělení paradoxně vedlo k celkovému zvýšení inovací v odvětví. Tento nárůst byl způsoben především příchodem nových hráčů na trh, kteří předtím nebyli schopni konkurovat kvůli monopolnímu postavení systému Bell.
2. Pochyby o potřebě rozdělení: Studie rovněž upozorňuje na to, že rozdělení monopolů může mít vysoké náklady, a mělo by být používáno pouze tehdy, pokud jsou přínosy výrazné. Tento pohled je zvláště důležitý vzhledem k tomu, že se současně diskutuje o rozdělení dalších technologických gigantů, jako jsou Google a Facebook. Musí být pečlivě zváženy dlouhodobé dopady - a to je důvod, proč rozhodnutí nemůže padnout rychle.
3. Zvýšení konkurenceschopnosti: Rozdělení Bellu nejen že otevřelo trh pro nové inovátory, ale také změnilo dynamiku konkurence. Firmy se začaly více zaměřovat na vývoj nových technologií, aby si udržely nebo zvýšily svůj tržní podíl, což vedlo k rychlejšímu technologickému pokroku.
4. Skepticismus ohledně regulačních opatření: Autoři také kritizují dlouholetou snahu regulovat trh pomocí chování (behaviorálními opatřeními), která se ukázala jako neefektivní ve srovnání s radikálním řešením, jakým bylo rozdělení systému Bell. To naznačuje, že někdy mohou být strukturální změny jediným účinným způsobem, jak podpořit inovace a konkurenci.
Dnes, čtyřicet let po rozdělení Bell Systems, už nikdo obeznámený se situací nepochybuje o tom, že rozdělení americkému trhu prospělo, ačkoliv bylo řešením extrémním. A stalo se také dlouhodobou připomínkou toho, že taková situace může nastat. V 90. letech byl Microsoft dominantním hráčem na trhu operačních systémů a čelil antimonopolnímu řízení ze strany amerického ministerstva spravedlnosti. V roce 2000 federální soudce rozhodl, že Microsoft by měl být rozdělen na dvě samostatné společnosti: jednu zaměřenou na operační systémy a druhou na další softwarové produkty. Microsoftu se tehdy na poslední chvíli podařilo vyklouznout, když zpochybnil nestrannost soudu a využil změny americké administrativy, nástupu G. W. Bushe do funkce amerického prezidenta na počátku roku 2001. V roce 2001 dosáhly ministerstvo spravedlnosti a Microsoft dohody, která namísto rozdělení společnosti zahrnovala řadu závazků a omezení zaměřených na zajištění spravedlivé hospodářské soutěže. Microsoft souhlasil s tím, že umožní větší interoperabilitu svého softwaru s produkty třetích stran a přijme další opatření, která by měla snížit jeho monopolní moc. Tato dohoda byla schválena soudem a ukončila dlouhý a nákladný právní spor.
Podobná situace nyní do určité míry hrozí firmám Amazon, Google a Facebook a o případ Bellu se bude velká část argumentace opírat.
| 