Dokud jsem pracoval v Mobil Media, panovala ve firmě určitá zásada, že nemám být připouštěn ke styku se státními úřady, neb z toho vznikaly nejrůznější zmatky a infarktovky - asi jako když se rozhodl finanční úřad udělat u nás přepadovou kontrolu a vybral si dobu, kdy bude jak Péťa tak Bořík na dovolené a vesele přišli za mnou, kde že máme účetnictví, že ho chtějí projít. Po pravdě jsem odpověděl, že netuším a že mne to nezajímá, na to téma vznikla hodinová telefonní přestřelka. Nakonec to dopadlo tak, že přepadová kontrola to zabalila a pro příště se slušně ohlásila dopředu aby zjistila, že je tam někdo účetně svéprávný.
Můj nový zaměstnavatel mne ovšem nemoudře stykem s úřady pověřil a dokonce na základě plné moci zplnomocnil - asi proto, že můj prostoduchý výraz, který nasazuji při styku s úřady, každého úředníka odzbrojí a projdou mi neuvěřitelné kousky. A jedním z úkolů bylo přihlásit firmu k odvodu DPH. Znám úřady, vím jak se na ně musí a tak jsem si zavolal na finančák do Štěpánské, nechal jsem se přepojit na zodpovědného pracovníka, zapsal jsem si jeho jméno a nechal jsem si nadiktovat papíry, které k registraci potřebuje. Za prvé mne překvapilo, když mi úředník sdělil, že úřední dny jsou sice pondělí a středa, ale že není problém, abych přišel kdykoliv jindy, jen že bude lepší mu zavolat, aby tam byl.
Vyplnil jsem dva dotazníky (zvláště se přihlašujete k dani a zvláště k DPH), nechal jsem si oxeroxovat živnoštáky, smlouvu o vedení účtu a výpis z obchodního rejstříku a s tím vším jsem o čtvrté dohopkal do štěpánské, samozřejmě připravený na to, že dříve než za dvě hodiny odsud nevypadnu a to ještě budu za sebou mít infarkt a úředník újmu na zdraví.
Úředník (k mému překvapení mladík tak zhruba po škole) zkontroloval moje přihlášky, pomohl mi opravit nějaké sporné body (jako třeba jsem firmu registroval k placení daní za zaměstnance, to jsem vůbec netušil, že je zvláště), zkontroloval všechny papíry, zda má všechno a ujistil mne, že zítra to půjde poštou, že se omlouvá, ale když podepisují dva z představenstva, nemá to dělat na počkání. Vůbec jsem netušil, že na úřadu dělají na počkání něco jiného, než pokuty.
Vypadl jsem z finančáku za deset minut obsloužený k naprosté spokojenosti, jen v šoku, že se všechno obešlo bez křiku, násilí či několikanásobného vyplňování téhož formáláře. Tak to má být - když už člověka okrást, alespoň s úsměvem!
