Přečetl jsem si článek Davida Antoše na téma budoucích metod odměňování autorů zajímavých článků. Jako polemické východisko je to zajímavé, podnětné a dá se debatovat o tom, zda tací autoři budou třít spíš bídu nebo nouzi - například na Marigoldovi jsem aktuálně za měsíc vybral 20 euro na příspěvcích autorů, ač je pravda, že jsem je nijak nevymáhal. Nepraštil jsem dostolu a nezařval: chcete mít jeden článek na blogu za dva-tři dny, celkem deset měsíčně? Tak to musím vybrat 20 kKč měsíčně a na vás vychází 100 Kč.
Ale o tom jsem mluvit primárně nechtěl, to je na delší cvičení s kalkulačkou. To je jen názor na hranici chodoby, kterou má tvůrce obsahu sdílet a ten dnes nechme stranou. Zaujalo mne více závěrečné tvrzení ze článku:
Redakční žurnalistika je mrtvá. Stojí příliš mnoho a nedokáže produkovat obsah, který by lidé byli ochotni kupovat. Hodnota novin nadále nespočívá ve „vyrábění“ informací, nýbrž v roli prostředníka autora a čtenáře. Přežít mohou pouze noviny, které tuto novou (a omezenou) společenskou úlohu přijmou. Neznamená to však, že žurnalistika bude horší a méně dostupná. Pouze bude vypadat velmi odlišně.
Oh nikoliv. Právě na uplatňování výše uvedené zásady stojí úpadek novin. Na tom, že o úspěšnosti začaly ve velkém rozhodovat lidé - čtenáři. Že se dozvídají ne to, co by vědět měli, ale to, co slyšet chtějí. A v tom je velký rozdíl. Je pohodlnější poslouchat tklivé vyprávění o problémech silikonové ženušky s jejím třetím milencem, než sledovat rozpravu o budoucnosti našich penzí. Protože na sledování rozpravy o penzích potřebujete poněkud více času, soustředění, vnímavosti a znalostí, než je schopen průměrný občan vygenerovat mezi sprintem od práce do obchodu, k plotně a gauči.
Hodnota novin naopak spočívá v tom, že informace jsou zde vyráběny. Nejsou přebírány tak, jak vznikají, ale procházejí procesem přetvoření. Vláda řekne, že je třeba zvýšit DPH, abychom se měli dobře. To je prvotní informace. Opravdu je třeba ho zvýšit? Jak se mají státy, kterého zvýšily? Nelze sehnat ty peníze jinde, kam ty peníze půjdou? To všechno má dobrý článek obsahovat a ve skutečnosti tohle všechno významně změní kontext původní informace a výsledné vyznění. Ne, zvýšení DPH nemá nic společného s tím, že se budeme mít lépe ba dokonce ani s úsporami či zvýšením příjmových položek (mimo jiné proto, že ministr financí zapomněl, že peníze tiskne pouze on. Běžný občan peníze tisknout nemůže a tedy nemůže zdvihnout množství peněz cirkulujících v ekonomice, které by bylo možné napumpovat do - z jeho pohledu mrtvé váhy - DPH).
Pokud dnes rezignujeme na redakční žurnalistiku, nedojde k informační revoluci, pouze ke kolapsu v informovanosti, jehož jsme dnes svědky ze zatím jiných důvodů. Vyklízení pozic seriosních informačních zdrojů způsobuje, že ztrácíme paměť a s pamětí i schopnost ptát se a poučit se z minulých chyb. Metanolová aféra? Vytlačila vše ostatní. Kde jsou otázky, jak pokročilo vyšetřování nehody kmotra Janouška? Co dělá vyšetřování Bémova hospodaření v Praze? Vondrovo ProMoPro? Rathův středočeský kraj? A další a další? Tohle všechno je redakční práce, klasická novinařina, kdy se šéf rubriky podívá do kalendáře, kam si před týdnem zapsal "mrknout, co dělá Rath". A pošle redaktory provolat, jaký je posun. Ne, že nás informuje o Rathově jídelníčku v base. Udělá tohle, aby panstvo vědělo, že se na to pamatuje.
Faktem je, že toto vymizelo i z "tradičních českých médií", v nichž úspory v redakcích dokonaly rozvrat. Pro příklady není třeba chodit daleko. Článek o tom, že Rath naváděl své kumpány, aby si nakupovali investiční zlato bez DPH na iDnesu je fajnový příklad toho, co by se seriosnímu médiu stát nemělo. Vývod, že Rath chtěl stát obrat o DPH by byl zajímavý, kdyby autor článku tušil, že investiční zlato je od DPH osvobozeno, takže jediný prohřešek mohl být jeho nákup za hotové, pokud by jej (a o tom nic nevíme) neřešli nákupem do limitu (tedy třeba cihlička denně po dobu půl roku). Autora na to upozornili čtenáři v diskusi. Autor článek v tichosti změnil tak, aby bylo všechno v pořádku. Co chybělo? Omluva a vysvětlení těm, co četli zavádějící informaci, protože řada z nich nutně kvůli tomu další články iDnesu bude považovat za nedůvěryhodné. Asi by se nestalo nic, kdyby autor napsal "omlouvám se, uvěřil jsem náznakům ze spisu, že je to nelegální" a dostal pojeb od šéfredaktora spolu s tím, kdo nechal Tomáše Syrovátku napsat článek o tématu, jemuž nerozumněl. Tichá proměna článku dělá z iDnesu totéž, co se vytýká Šafrovu Blesku.
To, o co se novinařina jako řemeslo snaží, je definovat fungující systém. Je to, jako když jste elektrikář. Funguje sada pravidel a postupů, které způsobí, že nedostanete ránu, když saháte do cizí instalace elektřiny. Funguje sada pravidel a postupů, které způsobí, že napíšete nikoliv nesmyslný článek a vydáváte nikoliv nesmyslné noviny. Nemusí být brilantní, na to musíte být pan někdo. Ale velmi snadno může být aspoň řemeslně dobrý.
Dnes si začínáme myslet, že ty postupy jsou překonané. Že není třeba lámat si hlavů způsobem ověřování informací, závislostí zdrojů. Že se článek nemusí pokoušet nahlédnout více možností a aspektů danného problému. Že není třeba předsazovat důležité informace před ty nedůležité. Směšujeme zpravodajství (to důležité) a zábavu (to nedůležité). Zpravodajství nám říká, jak žijeme a jak budeme žít. Zábava nám má dát odpočinek. Bulvár je zábava, ne zpravodajství, jenže neoddělovat to, je tak podnikatelsky i čtenářsky lákavé. A co s tím? Nic, propadnout se do krize, projít jí a vyjít z ní snad s řešením, jehož se bohužel mnoho z nás nedožije.
Není dobré myslet si, že redakční zpravodajství je mimo. Tímto údolím stínů jsme prošli v éře blogů, kdy chialisté hlásali propuknutí blogů jako nové novinařiny. Nic z toho se nestalo. Redakční zpravodajství není mimo, mimo je pouze model jeho financování. Přestal fungovat model inzerce, protože jej vytlačila produkce levnějšího nezpravodajského obsahu (zábavy), na kterou ale lze nalepit tu samou reklamu, jako na zpravodajství.
Zabývejme se tím, jak zpravodajství financovat. Dobrovolné platby to nejsou a nebudou. Zrušením redakčního systému se jen vrátíme na začátek a amatérští zpravodajci po mnoha letech usilovného bádání dointeragují k témuž. Protože špatně není systém, jak zprávy tvořit (ten, který česká média už nepoužívají), špatně je model financování...
