Rozhodl jsem se, že na Facebooku budu pravidelně každý týden zveřejňovat týdenní místostarostenské zúčtování, ale přeci jen se budete muset tu a tam smířit s tím, že informace o mém místostarostování proniknou do newsletteru. Přeci jen tím teď dost žiju.
Zastupitelstvo předminulý čtvrtek proběhlo nakonec podle očekávání, zvolili jsme nové vedení města a mě připadlo místostarostenství zaměřené na správu městského majetku, městských firem a energetiku. Jsem místostarosta neuvolněný, čili to dělám ke svojí práci - a hned na první týden jsem si musel vzít volno v práci, protože to byl neskutečný frmol, všechno do sebe absorbovat. Reportáž z prvního dne (to byl jen pracovní pátek) najdete už i na Marigoldovi, postřehy z prvního týdne pak na Facebooku. Ještě musím dořešit, co a jak s pracovními souběhy, protože spravovat majetek města trochu práce zabere, zvláště v téhle době.
Víkend jsem naštěstí měl klidný, v pátek jsem si zabalil batoh, stan, spacák a odjel na přechod Lužických hor. 70 km napříč horami od Jetřichovic do Jitravy u Hrádku pod Nisou mi udělalo dobře. Snad jen vybavení do zimy mi nesedlo - první noc jsem se musel spacákem jen tak přehodit, protože v noci v horách bylo takové teplo, že nešlo být ve spacáku zalezlý. A denní teploty ke dvaceti stupňů, zejména v neděli, to bylo na začátek listopadu podezřelé. Ale odpočinek to byl - a také jsem se posunul o další pohoří na své Stezce Českem…
U jedné věci se ale zastavím. Proč jsem do toho místostarostování šel? Tuhle otázku jsem dostal: proč to dělám. Jestli chci klid, mohu si za ekvivalentní peníze podstatně v práci snížit úvazek. Nebo si najít nějakou jinou práci, když chci změnu nebo viditelnou prestiž. Nemám na to jednoduchou odpověď. Přijde mi, že jsem se čtyřicet let svého života měl jako prase v žitě díky tomu, že “ti přede mnou” to odpracovali. A že by bylo dobré si zase chvíli něco takového odpracovat sám. Vrátit to. Nebýt tím, kdo se jen veze. Prostě proto, že mohu a tím i musím, abych se za sebe nestyděl. Ale pravda to je: nový dům a nové auto si za to nekoupím, k moři s dětma asi nepojedu. Kdyby to nebyly jediné v Česku akceptované statusové symboly, lépe by se tu žilo, věřte mi.
Ostatně, rád spím pod Hvozdem a pod hlavou mám smlouvu o odvozu odpadu jako noční čtení…
| 