Projekt Venice a peercasting
Patrick Zandl ·
5.
listopad
2006
Projekt Venice je něco, co posledních několik měsíců podněcuje fantazii internetových entiziastů i analytiků. Projekt, který vzbuzuje emoce. Důvod je přitom jednoduchý: jeho zakladateli jsou Niklas Zennstrom a Janus Friis, hlavní protagonisté Skype.
O tom, co ve skutečnosti je "The Venice Project", se ví jen velmi málo. V podstatě jen to málo, co bylo oficiálně oznámeno a tedy, že oba skajpisti si hrají s distribucí televizního vysílání za pomoci P2P sítí.
Analytiky zaujala jedna věc. Projekt nespadá pod nákup eBay a zdá se tedy, že oba pánové mají možnost si rozjet další projekt. S penězi od eBay to jistě nepůjde špatně, tím spíše to ale vrhá pochybnosti, co z toho eBay chce těžit, když oba tahouny Skype projektu nechává pracovat si na dalším projektu.
Ty ostatní zajímá, co z toho bude. Benátský projekt není, podobně jako Skype, novinka technická, ale spíše marketingová a obchodní. Tak, jako Skype byl první, kdo nabídl opravdu jednoduché internetové telefonování, tedy založené na uživatelské přítulnosti pochopitelné pro běžného člověka, slibuje totéž projekt Venice v oblasti internetové televize.
Tady je možná třeba si udělat technologickou odbočku. Distribuce internetového videa formou P2P není už žádná horká a nevyzkoušená novinka. Poměrně masivně se používá hlavně v Koreji, postupně se uchycuje v Japonsku i v Číně. Výhodou je, že v těchto zemích je dostupné broadband připojení, které má solidní a nevyužitý uplink a neznají tu pojem FUP.
A to je pro P2P distribuci videa zásadní moment. Měl jsem možnost si P2P video vyzkoušet. I na velmi benevolentním UPC byl můj měsíční limit dat během dvou dnů fuč a to bez toho, abych se sám na něco stihnul podívat. A s linkou o rychlosti 128 Kb/s se na moc videa nepodíváte.
Základem P2P videa je decentralizovaná síť, v niž se přes klienty (i lidí, kteří se nedívají, jen mají klienta spuštěného) distribuuje video. Jakým způsobem, je už magie jednotlivých sítí.
Například americké AOL, kterého nemůžeme brát jako velkého příznivce kradeného videa, se spojilo s firmou Kontiki (patřící VeriSignu). Ta už dříve dodávala podobný systém pro anglické BBC nebo Sky. Systém Kontiki je vlastně systém P2P distribuce videa s principy digitální správy autorských práv. Uživatel, který si přes Kontiki stahuje video, jej zároveň dále distribuuje. Což poněkud šokovalo některé uživatele AOL, když to firma bez většího oznámení nasadila. Jenže to už je osud P2P systémů provozovaných komerční firmou.
Mezi zajímavá evropská (dánská) řešení patří Octoshape. Je to plugin do počítače, který se postará o to, aby uživatelé mezi sebou distribuovali video bez velké hardware báze poskytovatele videa. A samozřejmě, aby ho nemohli krást.
Existují i open-source záměry a další díru do světa tu dělá i BitTorrent. Pokud jste přemýšleli, k čemu se komercionalizoval, tak to bylo právě kvůli využití torrent architektury a postupů pro distribuci velkých souborů, rozhodně ne proto, aby byl BitTorrent placený. Například takový Solid state Networks přímo nabízí BitTorrent Tech jako způsob distribuce videa.
Tomuto systému šíření videa se říká peercast nebo pokud jde o šíření TV, tak někdy i P2PTV.
Jaká jsou čísla? Podle studií CacheLogic, která se systematicky zabývá zkoumáním P2P sítí, představoval na konci roku 2004 provoz BitTorrentu 30% veškerého provozu v internetu, z toho video dělalo při průzkumu z poloviny roku 2005 62% a vytrvale rostlo. Nárůst stahování videa v P2P sítích je viditelný, převážil stahování hudby i software dohromady a trvale roste, přičemž se P2P sítí nijak nedotkly soudní žaloby na jejich uživatele od různých vymahačů autorských poplatků. A jen tak na okraj, BitTorrent má dnes největší podíl na přenosu legálního obsahu.
Všechno to má jednu vadu, minimálně v Evropě. FUP a evropská krize střední míle. Ale o tom zase až někdy jindy.
💡 Co je tu dalšího zajímavého ke čtení?
Chcete tyto články emailem?
