Německé noviny Frankfurter Allgemaine (FAZ) vydaly začátkem dubna zásadní článek s názvem Proč je německý exportní model ohrožen. Odezvy z německého tisku většinou publikuju na Twitteru, ale tohle je delší a extrémně důležité téma. A protože český průmysl je výrazně propojený s německým, přináším výpisky z článku (FAZ je placený). S drobným komentářem.
Takže, co říkají ve FAZ?
Začínáme příkladem geopolitiky: Když Litva navázala diplomatické vztahy s Tchaj-wanem, Čína zakázala dovoz všech výrobků obsahujících něco z litevských továren. Dotklo se to výrazně i německého automotive, jehož továrny šly do útlumu, než se našla náhrada za litevské součástky.
Německý exportní model stál po druhé světové válce na levném dovozu energie z Ruska a na výnosném vývozu do Číny, zejména v automobilovém a strojírenském průmyslu. To budovalo poválečnou prosperitu. To a úspornost ve vojenských výdajích, kdy Německo vědomě rezignovalo na vlastní výkonnou armádu.
To nabralo po Ruské invazi na Ukrajinu dramatický obrat, který se označuje za největší mentální obrat v poválečných německých dějinách. Nyní se zvýší výdaje na armádu (+100 mld €), končí import surovin z Ruska (časový rámec se řeší, ale ASAP) a zřejmě se bude hroutit i export do Číny.
Dobře o tom píše kniha Geopolitické riziko bývalé státní tajemnice pro obranu Katrin Suderové, která postuluje tři body:
- Společnosti si musí uvědomit, že globalizace v tradičním slova smyslu navždy skončila, což má dalekosáhlé důsledky pro jejich mezinárodní podnikání. Blíží se “studená válka 2.0”.
Společnosti si musí uvědomit, že globalizace v tradičním slova smyslu navždy skončila, což má dalekosáhlé důsledky pro jejich mezinárodní podnikání. Blíží se “studená válka 2.0”.
- Stará mantra “změna prostřednictvím obchodu” je s Putinovou válkou definitivně pryč.
Stará mantra “změna prostřednictvím obchodu” je s Putinovou válkou definitivně pryč.
- V Německu nejsou politici ani podnikatelé zvyklí uvažovat v tvrdých geopolitických dimenzích.
V Německu nejsou politici ani podnikatelé zvyklí uvažovat v tvrdých geopolitických dimenzích.
Význam Číny jako hospodářského partnera je pro Německo zásadní. Vývoz a dovoz s Čínou 2021 byl v součtu 245 miliard eur. Čína je tak nejdůležitějším obchodním partnerem Německa, před Spojenými státy a Francií.
Žádný jiný německý průmysl není s Čínou tak úzce spjat jako automobilový průmysl. WV v Číně prodává třetinu vozů. Tři německé automobilky generují v Číně více než polovinu svých celkových zisků. V Mercedesu jsou číňani hlavní akcionáři. Čína je hlavní dodavatel baterek pro elektrovozy. Odchod z Číny by byl velký problém pro automotive. Není se co divit, že pro automotive průmysl je odchod z Číny naprosté tabu. Obrat německého průmyslu dosáhl v roce 2017 výše 1 893 miliard eur, z toho byl automobilový průmysl s 425 miliardami eur. Na HDP Německa se automotive přímo projevuje jen 5%, ale zaměstnává přes 800 000 lidí z více jak šesti milionů zaměstnanců v průmyslu. Jak automotive odbory, tak vedení automobilek a tisícovky automotive firem sdružených ve svazech, má obrovský politický vliv.
Co s tím? Podle FAZ musí jít o otevření dalších trhů, například v zemích jako Malajsie, Indonésie, Indie. A k rychlé restrukturalizaci oboru, protože lze čekat potíže na Čínském trhu. Místní vláda zde zcela zjevně podporuje “transfer know-how” a budování vlastního automotive průmyslu, který mezi tím skoupil krachující euro-americké firmy. Čína si také zajistila dostatek strategických surovin a stala se významným dodavatelem důležitých dílů moderních vozů, především elektrických článků.
A co k tomu mám já?
Evropa se bude muset vrátit do výrobních pozic, o kterých hrdě prohlašovala, že se jich ráda vzdá, protože jsou špinavé a levně placené. Od metalurgie, přes základní chemickou a hutní výrobu, až třeba po leptání plošných spojů nebo “běžnou nástrojařinu”. Většinu z toho dneska jsme zvyklí nakupovat z Číny, jenže narušení dopravních cest znamená, že doprava letadlem z Číny dneska trvá tolik, co dříve lodí, lodí tolik, co za doby Marco Pola a vlaková přeprava je magií králičí nory: někde naložíte a možná někde jinde někdy vyložíte.
Co je běžná nástrojařina? V Evropě je hromada vstřikolisových strojů, které vyrábějí plasty. Jenže formy se vyrábějí tradičně v Číně, kvůli ceně. Udělat je levně a relativně dobře a rychle Čína umí. V Evropě se dělají jen ty nejlepší a taky nejdražší formy, rozdíly jsou v řádu statisíců na jednu formu. Udělat “rychlovku z alu” - to se chce málokomu, protože marže je malá. Teprve v poslední době se to začalo měnit: místní firmy začaly brát i práci, kde není taková marže, dodavatelé si zase byli ochotni připlatit za to, že jim formu dělá firma v dojezdové vzdálenosti.
Musíme se přestat štítit i drobné práce. Musíme ji umět ocenit jak finančně, tak sociálně, protože bez takových prací jsme strašně zranitelní. Vidíme to ve vývoji. Čínská konkurence si objede sousední dílny a fabriky a za týden má na stole vzorky, na které my čekáme měsíce, protože z týchž podniků nám dříve nedojdou a i vztahy máme jen na dálku. Je to obrovský rozdíl, obrovský handicap, který eurounijní i americký průmysl začíná významně ohrožovat.
A jaké poselství to má pro Česko?
-
Doba hojnosti z levné práce pro německý průmysl během jedné generace zřejmě skončí.
-
Je třeba se urychleně obrátit na budování přímých vazeb do dalších asijských destinací, důležitá je vládní podpora takových aktivit.
-
Musí být nejenom státní, ale i celospolečenskou prioritou, zohledňovat evropský a český průmysl a dodavatele.
-
A podporovat vzdělanostní ekonomiku, která u nás má vysoký podíl, kde nás neohrožují problémy výrobních kapacit.
-
Diverzifikovat vzdělávání, protože nevíme, co bude a pro turbulentní svět není jednotné školství (navíc podinvestované) ideální.
Doba hojnosti z levné práce pro německý průmysl během jedné generace zřejmě skončí.
Je třeba se urychleně obrátit na budování přímých vazeb do dalších asijských destinací, důležitá je vládní podpora takových aktivit.
Musí být nejenom státní, ale i celospolečenskou prioritou, zohledňovat evropský a český průmysl a dodavatele.
A podporovat vzdělanostní ekonomiku, která u nás má vysoký podíl, kde nás neohrožují problémy výrobních kapacit.
Diverzifikovat vzdělávání, protože nevíme, co bude a pro turbulentní svět není jednotné školství (navíc podinvestované) ideální.
Skvělý podcast o německých reáliích najdete ve formě Politického podcastu zde, hovoří Martin Jonáš, někdejší zpravodaj ČT v Německu, který má výborný rozhled.
| 