Zanedlouho se bude rozhodovat o tom, zda Piráti půjdou či nepůjdou do koalice se STANem. Zajímavé je, že když poslouchám lidi v obou stranách (a v Brandýse jsme s nimi do místního zastupitelstva koalici už měli), slýchám prakticky vždycky to samé – na ty druhé.
Názorové ukotvení (a jeho vnímání)
Tak například to, že STAN (nebo Piráti, dle pozice mluvčího) jsou názorově neukotvení. Pod tím si ale každý představuje něco jiného. Zatímco Piráti zpravidla hájí princip, STAN zpravidla hájí postup. Pokud se mají zvýšit výdaje na kulturu, Piráti znají procento, zatímco STAN ví, jestli se tak provede zákonem či prováděcí vyhláškou, ale kolik přesně, to ještě vyplyne z dalšího. Proto si také část Pirátů a STANistů tak dobře rozumí – vidí v sobě synergii výsledku a procesu, zatímco další část se vůbec nechápe, protože v sobě vidí míjení se výsledku a procesu. To je jako s tou poloprázdnou sklenicí.
Logo Piráti se STANem z brandýsko-boleslavských komunálních voleb.
Co s „divnými“ lidmi
Dalším spektrem obav je, že se na kandidátku dostanou ne-až-tak-fajn lidé. Obě strany mají z nějakého důvodu pár jedinců, kteří jsou … inu kontroverzní. U Pirátů kvůli názorům, které nejsou artikulovány zrovna vybíravě, nebo jsou rozporuplné samy o sobě. U STANu se tu a tam někdo příliš otřel o obecní kasu, nasbíral mnoho placených funkcí, případně exceluje v národoveckém konzervatismu. Většinou to bývají zveličené mediální interpretace nebo marginální stranické proudy a zdá se, že to bude řešitelné společnými podmínkami pro lidi umístitelné na kandidátkách, nebo citlivým vyjednáváním. To ale naráží na pirátskou samostatnost. Jsou to krajská pirátská sdružení, kdo si primárkami rozhoduje o kandidátce a pokud ústředí do pozic na kandidátkách bude zasahovat „kvůli STANu“, bude zle. Ačkoliv formálně může. Nemilé je, že nominace na lídry kandidátek a čelní pozice u pirátů již běží a kdyby něco nebylo dle STANu v pořádku, bude to velmi delikátní situace k vnitrostranickému řešení. Bude stačit nesouhlasná pozice tří velkých krajských sdruženi a z koalice nebude v hlasování nic. I to je riziko.
Pozice na kandidátce a vykroužkování
Část obav se týká počtu pozic na kandidátkách a možností, že druhá strana „vykroužkuje“ své lidi nahoru. Piráti mají své relativně sehrané týmy a nějak s jejich nominacemi počítali. Na druhou stranu volič může vždy rozhodnout jinak a týmy rozstřílet – se STANem či bez. Vykroužkování patří mezi urban-legends parlamentních voleb, snad jen ve středočeském kraji mají místní osobnosti STANu takovou pozici, aby je kroužky vynesly zezadu dopředu. I v případě Pirátů jde o jednotky jmen, které by vykroužkováním mohly vyplavat. Obě strany tuhle matematiku jistě zvládnou a takové lidi postaví přiznaně na čelní místa. Zase s tradiční douškou: nerozhodnou-li pirátské primárky jinak.
Ředění programu
Další výrazná množina obav je o naředění jinak liberálního pirátského programu. Vyškrtejte z něj moderní inkluzivní školství, manželství pro všechny, podporu Eura a NATO či novelu autorského zákona a legalizaci měkkých drog. A co zbude? Beztvará zaměnitelná hmota, s jakou jsme do politiky nešli. Jistě, jednotlivé body mají u některých členů STANu podporu, ale celkově se pod ně pro STAN bude problematické podepsat a pro Piráty zase od nich ustoupit.
Co s tím? A tím se dostáváme z oblasti výhrad do oblasti výhod takové koalice. Koalice bude mít šanci uspět, přesvědčit i nerozhodnuté voliče, kteří pochybují, zda vůbec hlasovat a zda jejich hlas nepropadne. Tedy vyhrát a realizovat kus volebního programu. Přičemž nikdo už dnes nepochybuje, že největší kus budoucí práce bude znovunastolení (či doufejme jen oživení) právního demokratického státu a vykořenění paralýzy státního aparátu. Zbavit se pozůstatků po Babišovi, odstranit vliv Mynářů a jiných „nikým nevolených elit“. Přičemž lidské kapacity na realizaci těchto důležitých kroků jsou omezené a dá se pochopit, že reforma školství či důchodového systému má přednost před dekriminalizací drog. Zvláště s ohledem na to, že obě reformy dávají možnost trpělivě vysvětlovat a sbližovat stanoviska. Posléze by takový liberalizační krok mohl snáze vyjít z celkové nálady ve společnosti a nebyl jen protlačeným počinem menšiny. Což je nakonec nejlepší řešení rozporů v obou programech – překonat je spoluprací na tom, co spojuje.
Tlak celospolečenské poptávky
Na závěr přichází téma nejkontroverznější – alespoň pro řadu Pirátů. Řada z nich cítí, že po koalici je „celospolečenská poptávka“, jsou do ní tlačeni a když nevyhoví, budou označováni za ty, kdo umožnili další vládu Babiše. To je samozřejmě tradiční české zjednodušování, vládu Babiše umožní hlasy nadpoloviční většiny voličů a pokud je dají jeho ANO nebo stranám, které se s ním po volbách domluví, nenadělají ostatní strany nic. A doufat, že koalice Pirátů se STANem zlomí signifikantní počet někdejších voličů z tábora ANO, aby mohla vzniknout vláda bez Babiše, to už je hodně spekulativní.
Sám považuji koalici se STANem za dobré řešení. Dobré pro Piráty, pro STAN, ale především pro Českou republiku. Řešit věci a témata podle stupně důležitosti a nezadrhávat se hned na tom, co naše životy ovlivňuje spíše okrajově a kde nějaké řešení či status quo je nalez a ještě nějakou dobu udržitelný. Alespoň mi to bude připomínat, že naše cesta ještě není u konce.
To je důvod, proč koalici Pirátů se STANem podporuju a budu pro ni hlasovat.
