Se zájmem se pročítám diskusí na téma konec knih v Česku vinou DPH, vládní garnitury, důchodů a jiného neřádstva. Myslím si své. Především to, že vydavatelé bojují za zájmy své branže za zájmy vydavatelů, nikoliv autorů. Proč?
Jeden z citovaných, protože sexy, výroků, patří panu Vladimíru Pistoriovi, předsedovi Svazu knihkupců a nakladatelů. Našel jsem ho už ve starších článcích, tak nevím, jestli ten výrok oprášili novináři, nebo sám pan Pistorius usoudil, že se zase hodí: “Nechceme dopadnout jako hudební průmysl, který kvůli snadnému kopírování hudby a šíření po internetu, skomírá,” dodává Pistorius. “Hudebníci mají alespoň možnost koncertovat. Nevím, jak si budou vydělávat autoři, nejspíš začnou psát za výlohami.” Tak abychom si to kvantifikovali. Jsem autor bestselleru a můžu srovnávat cca 12 tisíc výtisků mojí knihy v ceně 249 Kč krámských a ještě malodépéháčkových. Z jedné knihy jsem podle smlouvy dostal cca 12% z “velkoobchodní ceny”, tedy po rabatu obchodníků a odpočtu DPH. Vytáhl jsem výkazy vydavatele a koukám, že jsem z výtisku dostal necelou desetikorunku. Vynásobeno a sečteno, dostal jsem necelých 120 000 Kč honoráře a to z velké části jen díky tomu, že jsem knize sám věřil a nepřistoupil na maličký paušál plus maličké procento, ale “vysoké” bez paušálu.
Stodvacet káčé vypadá jako excelentní suma. Zasaďme si ji do kontextu. První zhruba polovina těch peněz je rozložena do prvního roku, chodí v půlročních výplatách. Druhá polovina chodí v půlročních intervalech další cca tři roky, co je titul nějak prodávaný, než definitivně zapadne a bez další námahy a osobní angažovanosti je pryč. A to v tomhle případě šlo vlasně o slušně nadprůměrný lifetime knihy. Takže těch 120KKč je rozloženo do čtyř let. A co jsem za tyhle peníze vyprodukoval?
Knihu, kterou jsem psal tři měsíce čistého času ve veškerém volném čase a do které jsem umístil poznatky, konstrukce, příběhy, které jsem shromažďoval cca dva roky před tím ve svém “volném duchovním čase”. Když bych nepočítal ty dva roky, tak jsem dostal 40 000 Kč za měsíc práce, která také mohla dopadnout všelijak. Původní odhady prodejnosti byly čtvrtinové, mohl jsem dostat taky jen desítku. Suma sumárum, kdybych nastoupil do mekáče ke friťáku, měl bych stabilnější pracovní dobu i stabilnější příjem. A jen tím, že jsem se dostal mezi bestsellery, jsem se přehoupl do příjmového průměru ajtíka, co pucuje větráky v pecečkách v bance.
Kdybych zvládl napsat čtyři takové knihy ročně, mohl bych se tím uživit, to ano (akorát nevím, kde by mi zbylo na daně, na ty jsem musel vydělat jinde). Hloupé je, že já zvládnu jednu knihu za dva tři roky. Možná proto, že nemám čas - ale taky dost možná proto, že se chci držet nějaké laťky, na kterou bych čtvrtletní periodicitou nedosáhl. Sběr podkladů holt sebere hromadu času. Moje poslední kniha mi trvala tři roky a uznávám, že jsem detailista, protože kvůli popisu místa bitvy jsem nejenom jel na dotyčné místo, ale ještě jsem si procházel záznamy, jaké úpravy na dotčeném místě proběhly, protože by mi bylo trapno, kdybych v textu napsal “západním úvozem” a pak mi někdo prozradil, že ten západní úvoz tam vybagrovali jezeďáci před čtyřiceti lety, když zahrnovali pastoušku kulaka Járy Vyskoče. Ale i bez toho detailismu bych to na kvartál nespresoval.
Takže abychom si to ujasnili. Autoři v Česku na knihách nevydělávají. Mají to jako svoje hobby a proto píší. Kniha, pokud se dobře prodává, jim přispěje na rodinnou dovolenou. Vždycky, když knihu berete do ruky, tak si na to vzpomeňte. Ano, jsou výjimky, hlavně v branži červené knihovny, kterou vysmažíte rychle. Ze zájmu jsem si říkal, že bych taky jednu střihl, abych věděl, o čem mluvím, když o tom mluvím, ale ještě na to nedošlo, můj “mediaplán” je dlouhý. Pak samozřejmě provařený Viewegh, protože ze statisícového nákladu už na živobytí zbude a můžete snížit periodicitu. Jenže tam já nejsem a kdo ví, kdy budu a kdo ví, kolik českých autorů se k takovému postavení propracuje, to už není jen o schopnostech, ale taky o náhodě, tématech, která chcete nebo nechcete zpracovávat.
Pan Pistorius vemlouvavě promluvil k národu, zdvihl prst, že kvůli DPH autoři nebudou psát. Nebojte se, autoři psát budou. Ano, může se stát, že vydavatelé knih je budou vydávat ještě v menších počtech výtisků a autoři se chca-nechca přesunou k digitální distribuci. Protože čteni chtít být budou. Tak holt vyjdou jen elektronicky a po pěti letech, kdy se to v branži bude mlít, se situace ustálí: vzniknou noví vydavatelé, kteří budou řešit elektronické vydávání knih, noví knihkupci, kteří budou prodávat elektronicky, elektronickou čtečku bude mít i vaše matka a bábi, protože jen na ní budou jejich oblíbení autoři (zejména ti noví), prodejci se naučí dělat hezké dárkové vánoční certifikáty s digitálními knihami a všechno bude zase fajn. Jen pan Pistorius u toho už nebude. Ale tak to v branži chodí. Autoři zůstanou, protože “samo se to nenapíše”. Obmění se vydavatelé, protože jiní přijdou na to, na co nepřijde pan Pistorius a další “dinosauři”.
Sečteno a podtrženo: nakonec to všechno povede k urychlení elektronizace prodeje knih. A to je, řekl bych, ta pravá příčina, proč vydavatelé piští. Tahle změna je to, co neustojí, DPH by je netrápilo, o tom dobře vědí, že to si holt zaplatí zákazník.
PS: Ano, pořád platí můj slib vydat letošní knihu výhradně elektronicky a publikovat data, jak si vede. Už je hotová, nyní se řeší jen poslední čtení od lidí, jejichž názor bych ještě před vydáním rád slyšel.
