Slovo “moonshot” lze přeložit jako “ambiciózní projekt” nebo “odvážný cíl”. V češtině nevím, jestli máme nějaký ekvivalent, my si na ambiciozní projekty nepotrpíme. Americká ministryně obchodu Gina Raimondo přirovnává snahu o posílení amerického polovodičového průmyslu k technologickému moonshotu, obdobě slavného Apollo programu NASA. Úspěch tohoto projektu závisí na odvaze snít velké a vytvářet revoluční technologie. A takový má být projekt Národního technologického centra pro polovodiče (NSTC) a jeho význam pro budoucnost amerického polovodičového průmyslu.
A my si něco o NSTC povíme, abychom si zkratku nepletli s NTSC, což je americká televizní norma.
Že je USA s Čínou v klinči ohledně AI a polovodičů, si tu říkáme často. Nemá to řešení v tom, že si TSMC přidělá do svých výrobních zařízení kill-switch, které odstaví fabriku v případě, že Čína vlítne na Tchaj-wan a bude se snažit si přivlastnit jeho výrobní kapacity. Protože tím se jen svět propadne do chaosu a deprese, neboť najednou bude chybět více jak polovina vyráběných procesorů, v řadě oborů naprostá většina. O tom, jak trh s procesory funguje, jsem detailně psal zde: Nedostatek procesorů po mávnutí motýlími křídly.
Jsou to spojené nádoby, bez dobrých čipů nenatrénujete umělou inteligenci a umělá inteligence zajišťuje odbyt čipů a všeho dalšího polovodičového. Je proto rozumné, že se USA v této oblasti snaží posilovat svou pozici. Ministerstvo obchodu zřídilo NSTC, které má během následujících pěti let využít až 11 miliard dolarů na výzkum a vývoj, přidělených v roce 2022 zákonem CHIPS and Science Act.
Trh není dostatečným stimulátorem
Otázka je, proč se to všechno nenechalo na všemocné tržní ruce? Tak především proto, že současné tržní síly nevedou k dostatečně dynamickému rozvoji polovodičového průmyslu. Existují nedostatky ve výzkumu nových materiálů a chemikálií a nedostatečná spolupráce mezi jednotlivými firmami. V minulosti už USA tím, že věc ponechaly na neviditelné ruce trhu, přišly o řadu odvětví polovodičů, jako jsou paměti, které jim vyfouklo Japonsko, Korea a Čína, ačkoliv tato odvětví nejsou tolik citlivá na výši mezd, aby USA byly nutně znevýhodněny. Výborně o tom píše Chris Miller (autor bestselleru Chip War), Jordan Schneider (autor mého oblíbeného blogu China Talks) a Arrian Ebrahimi (autor mého dalšího oblíbeného blogu Chip Capitols). Pánové napsali skvělý článek pro The Washington Posts nazvaný To win the chip war, the U.S. must prioritize revolutionary research. Článek je za paywallem, ale jestli jste chvíli nic na WP nečetli, pár prvních článků dává WP zdarma, tak si to můžete jít projít. Ale celé vás to asi nezaujme. Kromě toho lze jejich podobný a podrobnější článek, méně čtivý, číst na IFP. Institut pro pokrok (IFP) je nepolitický think tank zaměřený na inovační politiku, projděte si jejich web, ať vidíte, jak se v USA podporuje pokrok a najděte mi podobný český web…
Dejme si tedy pár závěrů z článku:
• Organizační struktura a IP model : NSTC by mělo sdílet své duševní vlastnictví široce v prvním desetiletí, aby podpořilo co nejvíce členů. Postupně by mělo omezit sdílení intelektuálního vlastnictví (IP) na užší skupinu společností. Geograficky by mělo být NSTC co nejvíce centralizované, aby vedení mělo větší vliv na agendu konzorcia.
• Finanční plán : NSTC by mělo v prvních pěti letech využívat veřejné prostředky k budování infrastruktury a nezávislosti. V dalších pěti letech by se mělo více spoléhat na poplatky za účast na společných projektech, ale stále využívat veřejné finance na rozšíření infrastruktury.
• Mezinárodní inspirace : NSTC by mělo čerpat inspiraci z úspěšných mezinárodních konzorcií jako je belgický Imec, který se osvědčil při vývoji nástrojů pro litografii s extrémním ultrafialovým zářením (EUV).
• Výzkumné zaměření : Výzkumné cíle NSTC by měly zahrnovat návrh pro výrobu, testování nových materiálů a chemikálií, a organizaci meziodvětvových misí. Například vývoj hardwaru pro umělou inteligenci, systémovou bezpečnost a udržitelnost čipů.
• Investiční agenda : NSTC by mělo cílit na investice do startupů v rané a střední fázi vývoje, aby pomohlo překlenout „údolí smrti“ mezi prototypováním a komercializací. Mělo by také hrát roli strategického investora, který organizuje financování pro perspektivní začínající firmy.
Dotace! Svinstvo! Jenže na “dotacích”, čili státních financích se vypiplala Tesla i Space X. Tak třeba Space X dostala v roce 2021 zakázku od NASA za 2,9 miliardy dolarů na práci na přistání lidí na Měsíci. Tesla krátce po svém vzniku v roce 2010 dostala půjčku od ministerstva energetiky ve výši 465 milionů dolarů, kterou splatila v roce 2013 - podobnou půjčku ve stejném programu podpory dostal Fisker (dobrý přehled je zde). Velmi detailně přínos státních subvencí pro rozvoj celých sektorů dokladuje Mariana Mazzucato, doporučím pozornosti knihu The Entrepreneurial State: Debunking Public vs. Private Sector Myths. A v tom je to kouzlo. My v Česku používáme státní subvence pro přihrávání kšeftíků kamarádům, nebo se je bojíme používat, abychom z téhož nebyli podezříváni. Přitom je to běžné prosazování zájmů společnosti v oborech, které je potřeba posunout a kam soukromé podniky z nejrůznějších důvodů nemají zájem investovat, například proto, že to přesahuje horizonty trhů, za něž jsou vedení firem oceňována
Fascinuje mě, s jakým tahem na branku se USA pokoušejí zvrátit pro ně nevýhodnou situaci a CHIP a Science Act mi přijdou jedním z nejdůležitějších počinů USA v posledních desetiletích. Přináší šanci zvrátit nedobře se vyvíjející situaci. Zda se povede nebo nepovede, se ještě uvidí, důležitá je ta ochota vyzkoušet to.
A podstatné je to, co říkají všichni a svorně: NSTC se nemá snažit o inkrementální zlepšení, ale o vědecko-technický a průmyslový průlom. O to, aby USA byly první v novém segmentu trhu a to prvenství si uchovaly a tím si zajistily dominanci, pracovní místa, příjmy a strategickou pozici. Ať už má jít o kvantové počítače, nebo třeba o schopnost dělat rychlejší procesory na křemíku s limity současné fyziky, tedy spíše s tím, že nevíme, jak je obejít. Tak právě to obejití vyřešit.
Je to snaha dosáhnout na měsíc. Něco, co je hodno těch velkých. Upřímně: držím palce a závidím.
Proč bychom na měsíc nemohli dosáhnout i my? Třeba jen v něčem méně exponovaném…
| 