Z přání se nemá stát něco jako povinnost. A nechci, aby se stala. S většinou nevirtuálních přátel jsem si stihl popřát osobně, když hůře, pak telefonicky. Hromadná přání jsem nerozesílal, je mi to už delší dobu žinantní. Ano, už i na internetu jsem ze staré školy - ale prostě si pořád naivně myslím, že pár osobních vět či slov potěší více, než průměrně zvládnuté následování tutorialu k Photoshopu, jež z mých mizerných fotek vykouzlí PFko. Snad jedna věc mne napadla, když jsem vloni (ano, už vloni) byl v PPF - jestli posílají PPFka nebo normální PFka. Musím se jich zeptat.
Takže tahle novoročenka začne sice obligátním přáním všeho nejlepšího do nového roku 2009, ale pokračovat bude už zcela nenovoročně. Pravda totiž je, že se mi na Marigolda v poslední době podařilo pořádně kašlat. Víc článků jsem napsal, když jsem byl v Číně. Nebyl to záměr a také to nebylo událostmi, i když těch bylo hodně.
Změna první: Ze Streamu
Ptá se mne na to každý, kdo mne potká, četl jsem na to na internetu řadu zaručených názorů. Proč jsem skutečně odešel, neví nikdo. Hlavně proto, že jsem to nevěděl pořádně ani já. Kovbojkové zkazky “dlouho na odchodu” a o tom, kdo všechno mne neměl rád a chtěl můj vyhazov, jsou opravdu spíše zkazky. Bylo to banálnější. V Číně se mi to rozleželo v hlavě a řekl jsem si, že bych rád změnu. A v tomhle jsem intuitivní člověk. Pokud se mi zdá, že příliš často uvažuju o tom, že potřebuju změnu, tak ji udělám. Mám jistou výhodu v tom, že se nemusím ohlížet na peníze, pouze a to, aby dohoda o rozchodu byla v pořádku. A protože před odjezdem do Číny jsem uzavřel všechny svoje projekty, aby měsíc nestály (s výjimkou jednoho zrovna otevřeného), tak jsem hned po návratu rozjásaně dorazil do práce, odchytl nejvyššího šéfa a ohlásil mu, že odcházím a že jelikož tu nemám, co dělat, tak bych mohl odejít ihned. A po určité debatě jsme se na tom také dohodli. Tím jsem v listopadu skončil ve Streamu. A proč se mi to rozleželo v hlavě? Ani to nemělo žádný exaktní důvod. Prostě jsem byl ve Streamu dva roky, od jeho počátku. Zažil jsem tam všechny změny a že jich bylo moc. Zažil jsem zhruba šest výkonných ředitelů či nadřízených a vždycky, když už to vypadalo, že se situace usadila, došlo ke změně. Což znamenalo nového šéfa znovu nabrífovat, seznámit se situací, udělat požadované úpravy ve “strategii” a než jsem to stihl dodělat, už tu byl nový. Naštěstí Petr Bednář vydržel dost dlouho na to, aby se dalo s řadou věcí popojet (tj. asi půl roku). Jenže všechno tohle vás v práci znechutí a to byl důvod, proč jsem si řekl, že konec. Přitom situace Streamu je navenek velmi jednoduchá: stačí udělat pořady, na které se bude dát koukat, stávající technické a webové řešení je v pohodě.
Změna druhá: Lupa
Že Lupa hledá šéfredaktora, bylo už nějakou dobu na trhu známo. Přál jsem jí v tom mnoho štěstí už někdy v červnu, kdy Aleše Miklíka povýšili na šéfa všech redakcí Internet Infa. Pak se o tom zmínil sám Aleš na obědě v návaznosti na mou informaci, že zrovna končím ve Streamu. A to už stálo za zamyšlení. Nakonec jsme se dohodli, protože sám jsem si říkal, že by bylo nejlepší se vrátit na chvíli k práci, na níž jsou výsledky o něco přímo viditelnější. A tak jsem se v prosinci stal šéfredaktorem Lupy. Zase řada spekulací, proč se to stalo.
Vysvětlení za moji stranu je prosté: přišlo mi to zajímavé, nemám rád slovo výzva, ale ano, je to výzva. Výzva, jak na Lupě provést změny tak, jak je požaduje vydavatel a tak, aby s nimi čtenáři byli spokojeni. To se nedělá tak, že jeden večer stáhnete rolety a druhé ráno prodáváte nový sortiment, to je mnohem tajnosnubnější magie pozvolných úprav, zvažování a tvorby. Protože potřebujete zároveň nenaštvat staré uživatele a zároveň přitáhnout nové. V on ěco větším týž problém řeší řada portálů: jak se změnit, aby byly atraktivní pro stávající uživatele a také pro nějaké nové. Co nejvíc nových. A také inzerentů. Takové kouzlo se nedá udělat podle příručky, to musíte vymyslet na míru. Potřebujete vzít opravdu prémiový obsah (tedy to, co lidé opravdu chtějí), jehož tvorba se zpravidla nevyplatí, ale udělá jméno mezi konzumenty i inzerenty. K tomu vkusně a citlivě namíchat “popík” - obsah, který není tak drahý na tvorbu a lidé jsou s ním spokojeni. A připustit, že zbude kus balastu, protože tomu se nevyvarujete nikde. Ale s vědomím, že “balast” je tu jako pomocné měřítko - vždycky je něco, co padne pod nějakou hranici a co bude “balast”, vy potřebujete vědět, co je to, abyste mohli trvale kličkovat nad touhle hranicí s většinou vydávaného obsahu.
Zdá se to být lehké, jenže tak lehké to není. Snad se to na Lupě podaří.
Jaké je vysvětlení za stranu Internet Info: chtějí změny a hledali někoho, kdo je provede. A jaké změny? Chceme mít Lupu více “related” a “on topic”. Je mi líto, neumím najít český ekvivalent. Chceme, aby byla více zaměřené na námi zvolená témata a aby bylo jasné, jak tato témata pokrývá. Aby to nebyly povrchní průlety, ale spíše ponory tam, kde to považujeme za důležité. Aby alespoň povrchně a odkazy na jiné zdroje pokrývala zbytek. Aby byla přehledem toho důležitého, co se děje v businessu na internetu. I to je hezké předsevzetí, ale naplňovat se nezačne bez řady změn.
A proč tedy tak málo psaní na Marigoldovi
To nesouvisí s výše uvedenými změnami. Překvapivě. Není to proto, že bych se s psaním vyřádil pro Lupu. Souvisí to s knihou Marigoldí léta. S její tvorbou. O techicko-obchodní stránce věci se zastavím zvláště, dostal jsem na to řadu dotazů, ale při samotné sazbě mne nemile překvapilo, jak málo článků z blogu je vhodných k výběru do knihy. Jak málo toho mi přilnulo k srdci natolik, abych to vybral do “výběru článků”. K čemu jsou krátké zprávy o tom, že ta a ta technologie pokročila ve standardizaci nebo ten a ten operátor ji spustil v knize, která vyjde o pár let později po této události? K ničemu. Opravdu k ničemu? Je to na delší zamyšlení, které se takhle v krátkosti dá shrnout jen obtížně. Někdy si to téma zkusím připomenout. Klíčové slovo: Karel Čapek by blogoval. Ve výsledku jsem se ale prozatím rozhodl prohodit priority a dokončit další knihu (tentokráte historickou prózu), která se mi táhne už řadu let. A to až tak, že jsem opravdu učinil dohodu s nakladatelem, že vyjde. Tak to musím dodržet. Jenže to taky znamená revidovat a přepsat třetinu textu, abych s tím byl zhruba spokojen.
Takže držte palce.
Rok 2009 bude rok hustý, emotivní. A tak to má být. Každý rok stojí za to, kolik emocí vzbuzoval. Tak ať to stojí za to. I u vás.
