V průběhu doby jsem narazil na dva weblogy, u nichž stojí za to pozastavit se. Ten první je věnovaný ADSL modemu/routeru Lucent CellPipe a stojí za pozornost všem, kdož ADSL používají. O víkendu zde vyšel průzkum toho, jak lidi mají zabezpečený svůj ADSL router a ukázalo se, že hromada lidí na to totálně kašle a na modem se jim dostanete s default heslem. Blog dále probírá, co s tím dělat, jak se zabezpečit atd. Doporučuji. http://cellpipe.wz.cz/blog/cellpipe.html
Druhý weblog je mediální, jmenuje se Sobotecká a nejdříve mne na něm zaujal článeček Nevěřte Nově, všechno je jinak. Věnoval se reportáži ze Dne proti silnici R 35. Ta reportáž mi přišla dost podezřelá už před tím, ale neznal jsem místní reálie, tak to skončilo u toho. Ovšem na weblogu někdo reálie znal, takže článek do mne napumpoval další důvěru v TV Nova zpravodajství.
Na podobné téma - důvěryhodnost novinářských zpráv a reportáží, si povzdechl i Jiří Hlavenka, který na Živě pitval "bankovního hackera" a především to, jak o něm mainstreamová média informují. Někdo v diskusi připomínal, že si má zamést před vlastním prahem, že Živě je s tím také na štíru.
Jak je to doopravdy, je těžko říct. Za špatné informace se často pokládá i odlišný názor (oblíbené Linux versus Windows). Kolikrát jsem já sám šlápnul vedle a napsal něco, co nebyla pravda, ačkoliv jsem se snažil ji zjistit? Kolikrát to jde na vrub spěchu, nedostatečného nastudování tématu a zevšeobecněného názoru z druhé ruky? Možná tohle je důvod, proč se snažím držet telekomunikací a rozmáchle a megaodborně nekomentuju každou věc, která kolem proletí, i když na ni názor jistě mám (a samozřejmě že ten nejlepší ;) ). Jenže u telekomunikací mám za ta léta už vyvinuté jakési vnitřní oko, šestý smysl, kterým vidím problém ještě před tím, než pochopím jeho exaktní podstatu, takže se mi (snad) daří si problematické oblasti vytipovat a nastudovat. Dneska už nikdo nerozumí telekomunikacím jako celku do hloubky, snad s čestnou výjimkou Ivana Lašky. Moje digitální knihovna o telco čítá několik GB dat a knih, papírová desítku nejpotřebnějších svazků - k tomu všemu se obracím, když potřebuju přesně zjistit, jaký je druhý paritní bit na rozhraní Abis, z hlavy to ale netuším.
Kromě toho musí autor zjednodušovat, jinak by jeho článek pro běžného uživatele věnovaný například jen takovému "jednoduchému" tématu, jako jsou datové rychlosti v WCDMA nebo CDMA2000 narostl z přijatelného rozsahu do desítek stránek textu (což kromě toho, že to přečte pár lidí, vydavatel nezaplatí).
Nedávno jsem si pořídil velmi hutnou knihu vydavatelství Sams OFDM Wireless LAN - chtěl jsem pochopit, co přesně znamená OFDM modulace. Většina článků to stručně okecává jako ortogonálně frekvenční multiplex, či obsáhleji tak, že "nosný signál zde nemění svou frekvenční polohu, ale na druhé straně celá tato technika slouží stejnému účelu - "rozprostírá" přenos do větší části spektra, s cílem dosáhnout co nejvyšší celkové přenosové rychlosti." Zmíněná kniha to místo jedné věty okecává na 275 stránkách - a okecává není ten správný výraz. Myslel jsem si původně, že kniha začne úvodem pro blbé. Kniha začíná diskrétní Furierovou transformací a v tomto tempu jede dále dalších 270 stran (vyjma bohatých citací na zdroje). Dokonalá kniha, čtu ji rychlostí asi dvě strany za hodinu, protože věty jako "Dopplerovy rovnice jsou známé, takže je netřeba opakovat" mne vrhají k dalšímu studiu pramenů (jsou známé, ale nikoliv mně z hlavy, jen si matně pamatuju, o čem to bylo). Ale výsledek po přečtených 50 stranách je, že mám dojem, že vím, proč je OFDM méně náchylné k vícecestným interferencím.
Otázka tedy spíše zní, nakolik je novinář důvěryhodný, tedy nakolik jej znáte jako rutinního šrotiče podkladů a komparátora zdrojů. Z toho plyne například, zda se spokojíte s mým tvrzením, že OFDM je méně náchylné k vícecestným interferencím, nebo zda toto tvrzení chcete prokázat. Prokazovat jej, je nad rámec běžného zpravodajství, protože je to řada rovnic a vysvětlování, navíc dosti obtížného, takže nezbývá nic jiného, než věřit či nevěřit autorovi, pokud nechcete nakoupit kopec knih a pustit se do samostudia. A to jsme ještě v technice, kde je většina věcí prokazatelných a spočítatelných. Co teprve jiné obory, kde zůstávají předpoklady a důsledná komparace zdrojů?
A jsme u toho, že celý náš život je víra... (nakonec mi vždy religionistika přišla jako nejlepší průprava na novinařinu :)
