Mám ho už zhruba půl roku. Huawei P9 Lite ve verzi 3GB RAM. Chtěl jsem si vyzkoušet, jestli telefon za polovinu ceny iPhone SE a se stejnou deklarovanou hardwarovou výbavou pod Androidem bude užitný.
Užitný je. Zvykl jsem si. Výhod a nevýhod je celá řada, dlužno říct, že je to jiný svět a je třeba si zvykat.
Bod první: ergonomie
Tady je třeba si zvyknout především, ale budete si těžko zvykat na to, že každá aplikace se ovládá jinak a často dost zásadně. Unifikace napříč aplikacemi moc neexistuje, vlastně žádný UX úzus se nezachovává napříč vším. I když to záleží: Huwei má své své grafické rozhraní EMUI, tam je to jinak, než u rozhraní Xiaomi (důsledně kopírujícího Apple) nebo čistého Androidu. V praxi ale aplikace budete používat různé a tedy s různými UX předpoklady.
Pak jsou tu systémové nekonzistence. Moje aplikace na SMS třeba neumí přejít na seznam přijatých SMS podle jmen lidí jinak, než tím trojúhelníčkem pro návrat zpět. Když ho omylem zmáčknete podruhé, přejdete do jiné aplikace.
Android je peklo UX, jak se tu někdo vysmívá iOS, že nelze prstem dosáhnout do levého horního rohu displeje, tak to je v Androidu zcela marginální (a rovněž přítomný) problém. Pro lidi, kteří nemají rádi přechody, to bude ovšem tragédie. Zejména nekonzistentní používání zkratek a gest, například z některých aplikací prostě nejde označit kus textu a zkopírovat (paradoxně třeba v mojí SMS aplikaci).
Bod druhý: přechod mezi aplikacemi z iOS na Android
Pravda je, že za řadu aplikací na iOS jsem si zaplatil a na Androida je kupuju znovu, ale nebylo jich moc, kde jsem musel platit extra. 1Password nebo IA Writer, abych jmenoval ty nejdůležitější. Většina ostatních je dnes už jen rozhraní ke cloudovým službám a tam je to jedno, protože samotná aplikace je zadarmo: Spotify, Dropbox nebo Evernotes. Důležité je, že prakticky na všechno vyjma nástrojů od Apple jsou Androidí alternativy, ovšem lepší je to předem prozkoumat. Pokud budete hledat náhradu za nějakou konkrétní aplikaci (jako já za OmniOutliner), budete potřebovat prozkoumat celou řadu aplikací, z nichž řada je opravdu peklo v použitelnosti a až od druhého pohledu zcela nehodných byť zkušební instalace. Paradoxně největší problémy jsem měl s aplikací pro SMS. Funkčnosti iMessages integrující SMS a rich IM klienta nedosahovala žádná, pokud jste se nechtěli smířit s dlouhou dobou startu či řadou dalších problémů.
Bod třetí: všudevlezlá reklama
V androidích aplikacích je prakticky všude, v některých aplikacích se mi ji nepodařilo ani vypnout, jinde to jde za peníze. Tohle tedy na iOS zdaleka v takové míře není. Krom toho se opravdu bojím, že mě Android šmíruje víc, než bych chtěl. Nejenom v té čínské úpravě.
Bod čtvrtý: SD karta
Androidisti se Apple smějí, že ji nepoužívá. Až ji začnete na Androidu používat, dozvíte se, proč. Pěkně zdržuje systém. Máte tedy dvě možnosti: udělat z ní jen úložiště dokumentů, s nímž se pracuje pěkně přes ruku, nebo ji zaintegrovat do systému (což umí až vyšší verze, ale 6 už je snad běžná) a pak počítejte s pěknýma prodlevama i v případě, že jen přesunete pracovní prostor aplikací. Což teprve, když přesunete aplikace samotné. Už ten proces není zrovna přímočarý a budete to asi dlouho v nastavení hledat, protože firemní verze rozhraní to dávají někam jinam. Dobrá rada: pokud chcete slušnou odezvu systému, SD kartu používejte tak na fotky, hudbu, videa a to ještě jen pokud jste velký fotič.
Bod pět: integrace do systému
Zejména pak možnost psát SMS a zprávy přes desktop počítač. Jde to přes aplikace třetích stran, ale je to ne zcela spolehlivé a do jednoduchosti Apple to má daleko. Není to ale nepřekonatelné a je to nakonec řešitelné spíš změnou workflow, kdy jsem si s řadou lidí zvykl psát přes Facebook Messenger nebo Whatsapp.
Bod šest: pořád někde něco nastavujete
Android je nastavováním pominutý. I když se to zlepšilo od verze 3, i šestá verze Androidu pořád s něčím buzeruje a připomíná se, že máte tu vyčistit disk, tu povolit přístup někam. Řadu programů před prvním spuštěním musíte nějak nastavit, nebo jsou nepoužitelné. Android vám dává možnost si vše přizpůsobit, ale musíte tomu věnovat dost času. U Apple přistoupíte na Apple workflow, nic nenastavujete, zpravidla ani nemůžete a většinou zjistíte, že to workflow je vymyšlené lépe, než byste to vymyslel vy sám. Takže pracujete hned a ušetříte čas.
To je asi to nehorší, co mě popudilo. Další stesky už jsou model od modelu. Micro-USB je proti Lighting konektoru Apple opravdu slušná pruda (někdy ani dva pokusy nejsou dost), ale to vyřešíte (snad) USB-C. Příjemná je naopak čtečka otisku prstů na zádech telefonu, až na to, že na mém Huawei rozhodně neuvolnila místo na spodku panelu.
Co je pro mne obrovská pruda, je velikost Androidích telefonů. Koupil jsem si model, který má displej 5,2 palce - bylo to to nejmenší, co mělo důstojnou výbavu hardware. Menší s dostatkem paměti, slušným procesorem a fotoaparátem, abyste pohledali, rozhodně těžko v oficiálních nabídkách českých obchodů či alespoň trochu věrohodné firmy.
Ano, na velký displej se zvyká velmi dobře na sledování a čtení, ale rozhodně ne na nošení. Telefon nemohu nosit v kapce kalhot, v přední kapse se nemůžu ohnout ani na zavázání boty, v zadní si nemůžu sednout. Takže kamkoliv přijdu a sednu si, musím telefon vyndat z kapsy, položit ho na stůl a pak si vzpomenout, že ho při odchodu musím zastrčit. Při lítání po venku to ještě jde, dá se strčit do kapsy u bundy, ale uvnitř s tím mám problém. Musím se přiznat, že tohle je jeden z největších osobních záseků na telefonu.
Co je pro mne asi největší výhoda?
Baterie. U iPhone se dostává baterie do půl roku do nepredikovatelného stavu, kdy se telefon vypne, ačkoliv minutu před tím ukazoval dvacet procent kapacity, kdy se vypíná v zimě a kdy musím denně dvakrát dobíjet. Na Androidu / Huawei P9 Lite (a před tím Xiaomi, Sony a další modely) se nic takového neděje. I když běžím v ostré zimě, telefon drží a zčista jasna se mi nevypne. Při běhání v zimě v horách dosti uklidňující stejně jako při schůzkách v zimním městě.
Result?
Po pravdě řečeno, z mnoha důvodů by se mi iPhone líbil více, nebýt té baterie. To je velká výhoda, která převáží drobné opruzy jednorázové (jako byl převod dat) i nekonzistenci UI a další drobnosti. Jen ta velikost telefonu se mi zajídá, ale to si zakrátko nepomohu ani u iPhone a budu muset vyzkoušet, kde nosí telefon ostatní...
Jinak má Android své výhody a nevýhody, stejně jako iPhone. Oba mají silné a slabé stránky někde jinde, nejnovější verze Androidu 6 a hlavně 7 ale stírají ty hlavní rozdíly, zejména dříve problematickou intuitivní použitelnost. U dobře vybaveného Androidu (hlavně paměť, 3GB RAM je vážně dobrý základ) nebudete nijak zvláště zklamáni a nadupané Androidy jsou obecně pro běžného uživatele srovnatelné s iPhone. Tím se mu ale také blíží cenou, taková Samsung S8 je nádherný kousek se skvělým displejem a překvapivě praktickým protažením těla, jenže cena už je taky někde jinde.
