Steve Jobs představil před pár dny nový Apple produkt nazvaný proti všem očekávání a po všech očekáváních iPhone. Akcie Apple ihned posílily o tři dolary, komentátoři se mohou přetrhnout v názorech, zda heslo provázející Apple iPhone “redefining mobile phones” je nadsazené nebo nevystihující.
iPhone je pro telekomunikační průmysl zjevení. Zda apokalyptické, nebo spásné, to záleží na tom, na které straně telekomunikačni barikády stojíte. Firmám jako Nokia bude z iPhone mírně nevolno, jejich akcionářům pak o poznání více. Mají pro to řadu dobrých důvodů a reakce, které by se daly nazvat jako hysterické, se již objevily.
Výrobci mobilních telefonů jsou delší dobu toho názoru, že pokud chcete používat mobilní telefony a moderní telekomunikační služby, měli byste vyvinout dostatečnou inteligenci a úsilí, abyste prokázali, že jste toho hodni. Nastavení běžné telekomunikační služby typu MMS vyžaduje nehorázné úsilí, ovládání většiny služeb je … nu, rozpačité. Většina uživatelů po zásluze záhy končí s tím, že ememesky nepotřebuje. Což logicky prudí operátory, kteří do jejich podpory narvali slušné peníze.
O iPhone se nedá psát v běžných termínech mobilních telefonů. Prostá specifikace zůstává pouhou specifikací. iPhone boduje zvládnutou integrací, protože Apple si nemyslí, že když do jedné krabice nalátá všechny dnes moderní technologie, bude to uživatelský benefit. Je toho názoru, že je třeba vybrat ty, které uživatel potřebuje a ty řádně propracovat a integrovat navzájem.
Abychom začali: celá ta hračka měří 115 x 61 x 11.6mm a váží 135 gramů, což není málo. Jenže je třeba si uvědomit, že iPhone má být multimediální zařízení a takové potřebuje displej. V tomto případě je jeho úhlopříčka 3,5 palce, takže při uvedených rozměrech se kolem displeje vejde už jen tenký rámeček a nahoru a dolů centimetřík pro reproduktor a mikrofon. Nad váhou lze pobrukovat ve srovnání s mobily, které umí kulové, v ranku smart-phone je iPhone velmi v pohodě. Abychom to zkrátili, je to zařízení, co se vejde do náprsní kapsičky nebo za pásek či na tkaničku na krk.
U displeje se zastavím. Velmi kontrastní, velmi čitelný, rozlišení 320 x 480 bodů s jemným bodovým rastrem, uvádí se 160 dpi. Displej je dotykový, postavený na bázi multi-touch, takže snímá dotyky na více místech (na dvou v tomto případě). To je obrovský pokrok proti běžným single-touch displejům, které poznají jen jedno místo, kde se ho dotýkáte.
Dosti pouhých technických specifikací. Suchý technický popis není relevantní, protože jako u většiny technických vymožeností nestačí, kolik herzů a bitů je pod kapotou, ale jak pohodlá je práce s takovým přístrojek v těch ohledech, k nimž jste si ho pořídili.
Podívejme se tedy na pár podstatných věcí, které jste možná ještě nečetli. Musím také přiznat, že nejsem v tomto ohledu nezaujatý, protože s některými prvky návrhu iPhone jsem přišel do styku více, než se zatím ostatním smrtelníkům podařilo - a to z důvodu, který netřeba rozebírat.
Média ihned a ráda upozornila na fakt, že podobné telefony, jako je iPhone, již existují a dokumentují to na modelu z dílny LG Prada. Ano, v zásadě mají pravdu, LG Prada je iPhone velmi podobná.
porovnání: vlevo Apple iPhone, vpravo LG Prada
Jsou tu ale podstatné rozdíly. Displej sice nepotřebuje pero, ale podporuje pouze single-touch. A to je velké mínus pro pohodlí ovládání. Protože právě dotyková technologie je alfou a omegou pohodlí ovládání telefonů, které jsou bez klávesnice a musí tedy spoléhat na ni.
Dotykový displej
Popíšeme si to možná hlouběji. Single-touch technologie je dotyková technologie, která umí přečíst jen jeden dotyk na dotykové ploše. Důvodem omezení byla původně omezená rychlost patřičných procesorů, později také fakt, že se nevědělo, co s druhým dotykem za peníze, které taková legrace stála navíc. Pokud máte notebook, můžete si to vyzkoušet - patrně máte také dotykovou plošku touchpad. Položte prst, hýbejte jeho prostřednictvím myší. Položte druhý a zkuste, zda myš zmatete. Nezmatete, pohybuje se podle průměru dotyků, protože ovladače to zprůměrují přes druhý dotyk. Převezete mne leda v případě, že máte novější Apple notebook - jeho touchpady reagují na dva dotyky a tak zatímco jedním prstem pohybujete kurzorem, přidání druhého prstu způsobí scrolování stránky v udaném směru.
Aby toho k dotykové technologii nebylo málo, máme tu rozdíl mezi ovládáním perem a ovládáním prstem. Ovládání perem je podstatně méně náročné na technologii, protože pero má hrot o zanedbatelné tloušťce, můžeme tedy abstrahovat od vyhodnocování a analyzování toho, kde uživatel stisknul a co tím pravděpodobně měl na mysli.
Applem zvolená technologie je o něco náročnější, protože předpokládá použití prstů. Ty mají dotykovou plochu až několik desítek milimetrů čtverečních a je tedy třeba vyhodnotit a zanalyzovat podle řady příznaků, na co uživatel chtěl prstem kliknout. Při tom se běžně analyzuje počáteční bod přítlaku, nárůst přítlaku v okolí počátečního bodu a směr nárůstu přítlaku.
Proč? Protože tím lze odhadnout, jaký prst jste použili k doteku a každý prst má jinou charakteristiku doteku, každým prstem se dotýkáte trochu jinak. Například u palců píšete na takovém mobilu bříškem prstu, zatímco ukazováček použije spíše horní kostní hranu. Správné vyhodnocení je důležité v momentě, kdy kolem místa dotyku je více variant, kterých se lze dotknout. Například ovládání prohlížeče Safari na tak malém displeji by bez dobré dotykové technologie bylo hororem.
Pokud jste se někdy setkali s dotykovou klávesnicí QWERTY na displeji nějakého dotykového zařízení, dáte mi asi za pravdu, že k použití to moc nebylo. Právě nová dotyková technologie použitá u iPhone tohle slibuje radikálně změnit a je hlavní výhodou zařízení - skutečně funguje.
Musím také poznamenat, že tyhle technologie jsou na trhu dlouho, dvě desítky let. Apple vůbec nemusel být první, kdo po nich sáhl… ostatní to prostě jen nezkusili. Doporučuji přečíst tuhle skvělou chronologii multitap technologií.
S tím souvisí i gesta, která lze pro ovládání telefonu používat. Jsou přirozená. Otočení obrázku dosáhnete tím, že na něj diagonálně dáte dva prsty a otočíte jimi ve směru, v jakém se má obrázek otočit. Zní to hrozně (protože musíte přemýšlet, co je to dát na obrázek prsty diagonálně), ale je to naprosto intuitivní. Snad s tou výhradou, že mně se to jednodušeji používalo tak, že jsem nekroutil prsty či rukou v zápěstí, ale prostě jsem druhou rukou otočil telefon.
Takových gest najdete u iPhonu několik desítek, najdete tam také řadu nedokumentovaných gest, které slouží jako ozkoušené intuitivní varianty k “oficiálním” gestům.
Proč chybí 3G?
To je dobrá otázka. Steve Jobs na ni odpověděl tak, že 3G nepovažuje za technologii vhodnou pro tento okamžik. Proč také. EDGE dosahuje podobných rychlostí jako 3G a HSDPA je tak v plenkách, že trápí málokoho. Po pravdě řečeno je HSDPA dobré pro stahování souborů, ale k tomu můžete u iPhone použít WiFi nebo bluetooth a za ty nemusíte platit. Pro prohlížení webu se rychlost HSDPA neprojeví tak dramaticky hlavně proto, že u moderních prohlížečů na pomalých smartphone procesorech nebude renderování o mnoho rychlejší ani při vyšší rychlosti.
Na druhou stranu by použití 3G mělo nedobrý dopad na výdrž baterie i na vyšší hmotnost. Je to něco za něco. Na stažení písničky z iTunes stačí EDGE, na stažení celovečerního filmu si i s HSDPA docela počkáte, nehledě na to, že operátoři zrovna tenhle způsob použití neuvidí rádi.
Nikde také není psáno, že za půl roku nemůže Apple představit 3G variantu svého iPhone.
Nemožnost instalovat aplikace
Je a není. Média to špatně interpretují. iPhone není zcela uzavřený telefon. Bez problémů si do něj můžete instalovat widgety, praktické utilitky vytvářené kombinací scriptů, css a HTML. Jejich prostřednictvím můžete ledasco - vlastně totéž, co webovou aplikací. Co widgety nemohou, je přistupovat k vyhrazeným funkcím telefonu. Widgety nemohou ukládat data do telefonu, přistupovat do seznamu či odesílat sms bez vašeho vědomí. Na druhou stranu můžete použít widgety, které dnes existují, což je výhoda, těch jsou tisíce.
Proč to tak je? Bezpečnost, ani ne tak obchodní politika. Na tohle už narazil Symbian a s těmihle problémy se u svých chytrofounů potýká Nokia a S60.Vytvořit virus pro tyhle telefony nebylo nic zase tak těžké, protože každý program mohl ledasco. Nakonec v třetí release přistoupila Nokia k důsledné certifikaci a pokud se vaše aplikace chce hrabat hluboko v telefonu, musí ji pověřený Nokia partner prohlédnout a certifikovat. Za peníze. I to je daň za bezpečnost aplikace.
Jestli Apple něčeho chce dosáhnout, tak je to maximální stabilita zařízení. Tedy toho, aby dělalo, k čemu jste si ho koupili. A toho se rozhodně nedosáhne tím, že si každý nainstaluje do telefonu libovolnou srajdu, kterou našel někde na netu. Kdo máte telefon se S60/R2, dáte mi za pravdu, že zpomalit či naprosto rozhodit si fungování telefonu je hračka, ke které stačí nainstalovat pár utilitek z netu, které jsou prostě jen blbě naprogramované. A tomu by se Apple rád vyhnul i za cenu toho, že zařízení nebude mít tu pochybnou možnost nainstalovat do něj cokoliv.
Podotýkám, že je velmi pravděpodobné, že aplikace bude možné dokupovat přes iTunes - certifikované aplikace. Jiné do telefonu nenahrajete, leda widgety.
Je to špatně? Osobně si myslím, že pro běžného uživatele je to ta správná cesta a pro hardcore techniky je to výzva, jak to zkusit obejít - buďto hackem certifikace nebo nákupem telefonu s podporou Linuxu.
Ovládání
Ovládání Apple přístrojů je legendou samo o sobě a iPhone ukazuje, že ne bezdůvodně. Například SMS zprávy. Proč doposud nikoho pořádně nenapadlo to, co iPhone představil (kromě jednoho prográmu pro Palmy): vedení SMS zpráv v podobě chatu? Ano, Nokia to umožňuje, ale jakmile vyskočíte, celá souvislost se ztratí. iPhone vždy ukazuje konverzaci, jaká mezi vám proběhla a to graficky velmi přehledně.
Stejně tak samotné vyhledání telefonního čísla. Když jich máte hodně, je to fakt problém, ať je řadíte, jak chcete. Apple pro to vytvořil zajímavý algoritmus, který umožňuje docela dobře se pohybovat v obsáhlém seznamu, ale je potřeba to vidět, ani se to nedá dost dobře popsat.
Hezkou promyšleností je, že při telefonním hovoru vidíte nejenom profil volajícího, ale rovnou můžete sestavit konferenční hovor a provádět další kejkle. Narovinu, kdo ví, kde by to hledal v menu svého telefonu…? Já tedy ne.
U Apple se můžete podívat, jak to funguje.
Cena
Pět set babek je zatraceně vysoká cena, zvláště při pohledu na dvouletý úpis. Pokoušel jsem se nějak ji zkomparovat s jinými telefony v nabídce Cingularu (dnes už zase AT end T) a je to suverénně nejdražší telefon s dvouletým kontraktem. V přepočtu křížem přes jiné telefony by vycházel na třicet tisíc nedotovaných, což je blbost.
Tady je třeba říci, že filosofie early adopters funguje. Je řada lidí, kteří jsou ochotni si ten telefon za pětikilo a dva roky úpisu opravdu koupit jen proto, že budou první. Obecně se uvádí, že jsou to čtyři procenta zákazníků, kdo reagují takto impulsivně. I to může být strategie, ozývají se také hlasy, že Apple chce takhle utěšit Cingular za fiasko s prakticky neprodejnou Motorolou ROKR s iTunes podporou. Může být. Stejně tak se ale dá čekat, že cena spadne. Už nyní počtáři dílů spočítali, že výrobní cena iPhone na hardware je 230 USD a prodejní cena by tedy mohla zůstat u těch 500 USD, ovšem bez dvouletého kontraktu. To v Česku znamená něco jako 14000 Kč s daní. Dost vysoká cena na to, aby to neměl každý vošoust, dost nízká na to, aby si to mohl dovolit každý fanda.
Do Evropy navíc iPhone přijde oficiálně až na podzim, nejdříve se má začít prodávat v říjnu v Británii. No, uvidíme - Apple míní, šedé kanály mění.
Dlouhodobě se s touhle cenou velká pšenka nesklidí, ale to je doufám jasné i lidem v Apple a Cingularu.
Chtějí jedno procento trhu
Apple prohlásilo, že očekává v roce 2008 prodat zhruba deset milionů iPhonů. Novináři si to bleskurychle přepočítali na jednoprocentní tržní podíl při očekávaném prodeji miliardy mobilních terminálů.
Je to jednostranná matematika. Vezměme i druhou stranu. Pro příští rok se očekával prodej kolem 100 milionů chystrých telefonů, mezi něž iPhone patří. Podle Gartneru se jich za rok 2006 prodalo zhruba 81 milionů, přes 60% podílu na tomto trhu měly Symbian zařízení zejména se S60 a s UIQ. O zbytek se dělil… nu, zbytek.
Bráno tímto přepočtem, měl by iPhone za rok 2008 celkem desetiprocentní podíl na trhu chytrých telefonů, což nepříjemně ohrozí Microsoft s jeho WM i Symbian. Ještě štěstí (pro ně), že Apple licence prodávat nebude.
A deset procent je zatraceně hodně, protože přihoďme do našeho pohledu třetí číslo. Do prodeje se prakticky nijak neprojeví Evropa, v té se bude iPhone prodávat až na konec roku, tedy kdo ví. Jenže USA dramaticky zaostávají za evropou v prodeji smartphone. Podle posledního průzkumu Telephia je v západní Evropě penetrace chytrých telefonů 8,8% zatímco v USA jen 3,8%. Na americkém trhu chytrých telefonů si tedy Apple ukousne v přepočtu čtvrtinový podíl. A to by byl zatraceně hezký začátek, i s přihlédnutím ke skutečnosti, že pro Apple je jediný relevantní trh ten americký, což nám evropanům dává léta ostentativně najevo. Při takovém nasazení by Balmerovi setřeli jeho poslední iPhone úsměšek z tváře jeho vlastní akcionáři (dost zpruzení poměrem slib/výsledek v kauze iPod/Zune).
Jestli se Apple po okupaci amerického trhu pustí do toho evropského, je otázka. Pokud by to myslel vážně, asi by se poslední žijící (ne přežívající) evropský výrobce mobilů Nokia měl ledasčeho obávat. Na druhou stranu, má rok na to, s tím něco udělat a to není málo času. A na stranu třetí pro Apple Evropa vždycky končila někde u Mohanu, takže my se zase tak moc těšit nemusíme.
Takže chlapci ve Finsku, pěkně prosím, co poslat nějaký jiný vzkaz do Cupertina, než ty výsměšky putující médii?
Toliko jsem chtěl říci. Ano, souhlasím s tím, že Apple je na nejlepší cestě přinést velké oživení do mobilního trhu. A to i v případě, že se s jeho telefonem na našem trhu v nejbližších dvou letech nepotkáme, protože lokalizaci do češtiny Apple klade na stejnou úroveň, jako překlad do esperanta a latiny. Podpora obskurních jazyků je u něj minimální.
