Včera jsem byl na udílení cen Křišťálové Lupy. Jedna z mála společenských akcí, kam se dostanu. A tohle bude o několika lidech z té akce.
Tak především Michal Bláha. Zase vyhrál, už asi tak potřetí, tentokráte s Hlídačem Státu cenu Projekt roku. Michal je důkaz toho, že stačí umět, být chytrý, zdravý a pracovitý a úspěch se dostaví kdykoliv a opakovaně. A že to není náhoda. Po Atlasu si oddřel další věci. Jasně, ne vždycky se trefíte do něčeho, kde je poptávka tak brutální. Jeho starší projekt On the roads to byl hobby projekt cestovního blogu, určitě by se tím nějak uživil, ale byla to nika. Je část toho všeho umění i schopnost rozpoznat, kdy strážíte vartu, která vás není hodna a vzít si odpovídající výzvu.
Na podobnou notu vítězství služby Windy, kterou rozjel Ivo Lukačovič. Tolik jsem slýchával, že Seznam je dílo náhody, že prostě začal první. Nezačal, první bylo v Česku U zdroje a to dnes nikdo nezná, protože ho Petr Prengy prostě neprosadil. A to je to důležité, Ivo Lukačovič umí, umí stále a není o tom pochyb. Vyprodukoval skvělou službu, kterou svět používá a respektuje a dokázal to znovu a zase. Jasně, měl na to o pár kaček více, než kdysi, ale na internetu je také hustěji, než kdysi. A kdo chcete, sami si peníze snadno na projekt najdete, jen kdyby vám někdo věřil, že to někam dotáhnete.
Do třetice Janek Rubeš, osobnost roku. Osobnost se vším všudy. S projektem v němž pranýřuje místní nešvary, nad kterými už my ostatní rezignovaně máváme rukou. Taxikáři, s nimiž jízda z letiště násobně přesahuje cenu letenky. Směnárny, kde směna nápadně připomíná krádež. To všechno přímo před úředníky, kteří si nad tím mejou ruce. To všechno nejenom lidsky potřebné a obdivuhodné, ale také profesně perfektně zvládnuté a vyprodukované na top úrovni jako videa na Streamu. Janek je už jeden z těch mladých, které si pamatuju, ještě když začínali. Vidím na něm těch deset let práce, sebezdokonalování a obdivuju to. Když mi včera Janek děkoval, namítal jsem, že jsem vlastně nic neudělal. A to je pravda. Nepřekážel jsem. Největší věci, na které jsem nejvíc dnes pyšný, jsou založené na tom, že jsem něčemu nepřekážel nebo něčemu zabránil.
Za čtvrté člověk, který žádnou cenu nedostal a pravděpodobně za svého života nedostane, což je škoda. Honza Sadílek z ČTK. Znám ho … tak dlouho, co jsem psal o telekomunikacích. Dvacet let? Přes dvacet let píše i on v ČTK o telekomunikacích. Tím správným veřejnoprávním způsobem, který jsem mu vždycky záviděl, že si ho může dovolit. Nestranně, nezaujatě. Když chcete vyzkoušet, zda se někdo orientuje v českých telco, je jeho jméno dobrý prubířský kámen. Kdo jeho jméno neumí zařadit, ten se neorientuje. Tak prosté to je. Když odcházel Ondřej Malý z novin do ČTÚ a já mu napsal “malý” medailon, ptal se mě Honza, jestli mu také napíšu tak parádní nekrolog, až to bude potřeba. Slíbil jsem mu ho. A vždycky si na to vzpomenu a doufám, že ho psát nebudu muset. Naopak jsem zvědavý, jestli tou dobou ještě uváží on mou smrt za hodnou toho, aby suchou větou informoval, že “po krátké těžké nemoci zemřel ve vyšetřovací vazbě kdysi známý telekomunikační odborník a zakladatel… obviněný … “ - co já vím, co to v té době bude. A jestli ty vtípky, co jsme si posílali ve svých článcích a kterým jsme rozuměli jen my tři (a kdo ještě ví, kdo byl ten třetí?), jestli bych ho tam ještě našel a poznal.
Určitě nebylo dobré ode mne čekat nějakou vyčerpávající reportáž k Křišťálové noci. Nedorazil jsem na místo v dobré kondici, na desetikilometrový běh jsem si dal lahev bílého a drobnou nevýhodou bylo, že už při vstupu do divadla Archa jsem narazil na Leoše Kyšu. Obávám se, že jsme svým chováním poškodili důstojný průběh akce (tomu pomohl chivas regal homeopaticky ředěný zázvorovkou), ale co naplat - dobře věděli, koho zvou a riziko, že se potkáme, bylo značné. Ostatně, většina lidí, kterým jsme vysvětlovali, že jsme najatí pořadateli k tomu, abychom je propojovali s ostatními lidmi, které nikdo neznáme (a s nedopitými skleničkami) to myslím vzala… nevím jak, na to už si nepamatuju. Utkvělo mi jen to, že mi David Grudl svatosvatě slíbil, že se mnou poběží maraton v Negevské poušti.
PS: Davidovi Slížkovi hraní jde fakt moc dobře. Další příklad zázračného talentu zjevivšího se přes noc (po dvaceti letech dřiny)…
