Nejsem žádný knižní recenzent, ačkoliv se sluší říci, že pár knížek jsem za svůj život přečetl. Tuhle zmíním proto, že mne zaujala a také proto, že v knihkupectví ji najdete zpravidla tam, kde byste ji přešli s opovržením.
Kniha Hádanky naší minulosti má totiž trochu záhadologický titulek a podle toho ji i v knihkupectví umisťují, hned vedle Odhalených tajemství templářů a podobné literatury. Zož je chyba.
Narazil jsem na tuhle knihu náhodou. Sháněl jsem pro svoji vlastní knihu další podrobnosti o vládě Boleslava I, tedy o ranně přemyslovském státu. Což je pro naše dějepravce terra incognita. A tak jsem narazil na Hádanky naší minulosti. Nejdříve jsem je přešel, ale pak, když se ukázalo, že v knihkupectví nemají na tu dobu nic, co bych neznal, jsem knihu vzal znovu do ruky. Napsal ji Jiří Bílek, což mi něco trochu říkalo.Až, když jsem knihu otevřel, mi prozradila popiska, že k Bílkově jménu už se nevešlo ani PhDr, ani CSc. To sice není záruka ničeho, protože i jistý můj oblíbený český záhadolog je CSc a na kreativní bájesloví jeho textu se to nijak korektivně neprojevuje, na druhou stranu se nestává často, aby takto otitulovaný zmagořil.
Bílkovy Hádanky naší minulosti jsou veskrze seriosní literatura. Momentálně šestidílná, končí Lucemburky na českém trůnu. Nakonec jsem totiž koupil všechny díly, ne jen ten, co jsem potřeboval. Bílek totiž velmi metodicky probírá krok za krokem stav historického poznání sporných bodů naší minulosti. A to je to důležité. V knize ani tak nepropaguje vlastní názor, jako vykládá názory ostatních a důkazy, které pro tyto názory svědčí. Zejména v ranných fázích přemyslovského státu pak často dochází k závěru, že ten který názor je podložen jen osobním dojmem konkrétního historika a jiný výraznější důkaz pro něj není. Což je osvěžující přístup po té plejádě autorů, kteří to věděli nejlépe. Ba co více, Bílek cituje i pábitele české historiografie: od Hájka, přes Hanku po Emilii Bednářovou.
Tohle by nestačilo k tomu, aby se knize dostalo privilegia marigoldí zmínky. Kniha je ještě ke všemu velmi čtivá. Jsou sice místa, kde už jsem se velmi ztrácel, přeci jen změna sedmi panovníků v patnácti letech včetně genealogické posloupnosti oprávněných nároků, to obnášelo kolem třicet lidí, které Bílek předestřel na pár stránkách. Ale to jsou výjimky, kdy se po nás asi nechce, abychom si to všechno pamatovali.
Máte-li rádi historii a není-li vaše ukotvení počátků českého státu tak jisté, jak by mohlo být, po knize sáhněte. Stejně tak nahradí detektivní a kratochvilné čtení, pokud o počátcích české státnosti nevíte nic. Aspoň se dozvíte, co je to ta socha maníka na koni na václaváku a maníka pod koněm v pasáži vedle. Fakt se nejmenuje podle prezidenta.
Já jen dodám, že i mně Hádanky pomohly. Našel jsem v nich odpovědi na řadu svých otázek a to i otázek, které jsem ještě ani nestihl položit. Příklad? Příkladmo mi dlouhodobě nebylo jasné, jaký je vztah Moravy a Čech v raně přemyslovském státu. Jak ze školy, tak z univerzity a četby si pamatuju jen velmi opatrné našlapování, kdy se jednu chvíli Velká Morava ztotožňovala s českým státem, druhou chvíli to byli konkurenční suveréni. Už vůbec mi nebylo jasné, jak to, že Velká Morava zmizela z dějin v desátém století a jakým způsobem se proměnila v markrabství moravské.
I tohle jsou věci, na které vám Bílek odpoví. Na zmizení Velké Moravy z dějepravy odpoví hned asi šesti možnostmi, které české bádání prověřuje. Mně se nejvíc líbila ta varianta, že Velkou Moravu prostě spláchla velká povodeň. Bílek připomíná, že záplavy z konce dvacátého století udělaly na Moravě velkou paseku i dnes na to, abychom si uměli představit, co vodní živel dokáže. A spláchnout hliněná hradiště by pro opravdu slušnou povodeň musela být hračka, co by to navíc udělalo se zemědělstvím odkázaným na údolní oblasti, asi vytušíme. Důkaz? Až na pár hliněných valů moravských hradišť proložených vrstvou záplav nic jednoznačného. Takže jistého nevíme nic. Ale tohle mi zní hezky a pravděpodobně.
A na ty ostatní moje otázky? Kupte si tu knihu, stejně se vrátíte pro další díly :)
