Rozhodl jsem se nedávno, že udělám další krok pro své zdraví a duševní svěžest a začnu běhat. Jistě může být, že mezi tímto nevidíte spojitost a právě pro vás je určen tento článek, který výhody sportu pro muže osvětlí.
Když jsem se totiž svěřil Markétě, že vyrazím běhat a vylíčil jí, jak sprintem proletím Prahou od Vyšehradu na Strahov a zpět, zapochybovala mírně o mé způsobilosti k takovému činu, řkouc, že má obav, aby se mi někde nehryzla pumpa.
Nejsem sice ve věku nadmíru pokročilém, ale tato připomínka tak nějak rezonovala s někdejším úšklebkem mého doktora, že platit si důchodové připojištění je v mém případě čirý optimismus a zhovadilost. A tak jsem se rozhodl celou věc pojmout seriosně. Vytáhl jsem novou Nokia N97, nainstaloval jsem na ni SportTracker a vybavil jsem Markétu adresou stránky, kde může online sledovat můj pohyb s tím, že pokud se přestanu pohybovat, může zalarmovat záchranku dle své úvahy.
SportTracker je moc hezký prográme, který na Nokii sleduje vaši trasu, ukládá ji, počítá, co jste naběhali či nacyklili a dělá z toho pěkné statistiky. A to i online, za běhu.
Moc hezký program to byl jeden den, kdy spolehlivě zaznamenával namáhavé rozběhávání a kdy jsem měl vážně dojem, že se mi někde v zatáčce v kopci nad Folimankou pumpa hryzne. Dlužno dodat, že na trať Vyšehrad - Strahov nebylo ani pomyšlení, samozřejmě vinou dopravní situace, jak jinak.
Včera jsem si odeběhl jedno kolečko Folimankou a když jsem se zkulil z kopce a začínal druhé, tak SportTracker spadnul. Chvíli jsem se snažil ho rozchodit, leč nepodařilo se. Proklel jsem Symbian, Nokii a odběhl si druhý kilometr bez SportTrackeru.
To jsem nevěděl, že infarktovku si užívá Markéta, protože spadlý SportTracker hlásil, že se nepohybuju a Heart rate mám na nule.
Naštěstí se to vysvětlilo včas.
Tohle okouzlení moderními technologiemi mi připomíná více optimistickou příhodu. Před mnoha lety jsme s Vrecem chodili plavat. Pak v Podolí zavedli novinku: elektronické vstupní karty. A protože jsme fandové moderních technologií, hned jsme si každý jednu pořídili za pětikilo zálohy, složili na ni další pětikilo na plavání a tím jsme byli v bazéně naposledy. Od té doby chápu trik permanentek.
Letos jsem plavání obnovil a při té příležitosti si vzpomněl na permanentku. A dokonce ji i někde vyhrabal. Paní v pokladně nedůvěřivě vzala moji kartu s pořadovým číslem 8 do rukou, projela ji čtečkou a vykulila oči “Vy jste tu nebyl sedm roků!”. Děl jsem, že jest to možné. Dobil jsem kartu, čímž se mi obnovil i kredit, který jsem na ní sušil sedm roků a vyrazil jsem do bazénu.
Chvalme technologie. Když fungují.
