Když jsem s internetem začínal před dvaceti lety, stačilo vám na vyprodukování webu na úrovni doby znát přesně pět "příkazů" jazyka HTML. Zvládnul jsem to i já, přes noc. Dneska je to jinačejší fičák. Jasně, nepotřebujete člověka na UX, ani grafika či kodéra, když nechcete něco zase tak moc luxusně unikátního, ale zase potřebujete sehnat šablonu a vizuální nástroj, kterým ji přizpůsobíte, protože jinak jste si to mohli naprgat celý od základu sami, než se hrabat v cizím kódu. Už jen ten výběr: šablon free i za třicet doláčů jsou tisíce, všeho druhu. Většina z nich vypadá líp, než většina českých webů. Ale pak si do toho hrábnete a kvalita jde rázem dolů, jak si tam zavlékáte chyby a potíže.
Přemýšlím, jaké jsem měl štěstí, že jsem začal v době, kdy těch "příkazů HTML" bylo pět. Jestli mi z toho nezůstala ta utkvělá představa mojí generace, že tvořit na internetu je tak lehké a jak je možné, že ty mladší generace to nedělají.
Když si zkouším sám nahodit server od začátku, jen takovou vzdělávací blbůstku, o které si říkám, že ji Česku dlužím, jsem z toho nakřivo. Jasně, všechno se dá řešit, template umím ohnout a tak dále, ale instinktivní řešení je prokopnout displej. Vylezli jsme z éry, kdy tvořit na úrovni bylo jednoduché a jsme v éře, kdy už to tak jednoduché není, hlavně proto, že úroveň se posunula a ne všechny nástroje ji dotáhly. Už není vůbec jednoduché to zprodukovat sám. Asi tak, jako zprodukovat film. I "jednoduchý", ale atypický projekt už je vlastně rozsáhlý, zaslouží si svého projekt managera, grafika, kodéra a implementátora.
Nic, berte to jen jako povzdech nad klasickým sluníčkářským O tempora, o mores.
