Vždycky je to taková chvíle pokušení. Zbavit se iPhone. Procházím ceníky mobilů a zírám, co si člověk pořídí za pár šlupek ve světě Androidu. Pak ke mě dorazí nějaký prototyp od androidího klienta a já znejistím. Je to pořád takový problém, nebo je to prototypem?
Telefon používám jako business zařízení a příruční fotoaparát. Řekl bych, že mé požadavky jsou malé. Držet synchronní kontakty, kalendáře, poštu vůči Google Apps. Dokumenty. Prohlížeč. A mapy, bez nich bych byl v pytli stejně jako bez aplikace Student Agency a jízdních řádů. Tohle už je všude. Snad. Asi není důvod, abych dosluhující iPhone 4S nahrazoval dalším iPhone, zvláště s ohledem na cenu kolem 20KKč. Za polovinu si pořídím nejnabušenější Xiaomi či Huawei. Vždyť toho potřebuju tak málo...
Koukám na Sony, které mi přistálo na stole. Jen rekonfigurace tak, aby se telefon dal používat někým, kdo chce pracovat a ne čučet na video, by mi trvala hezkých pár hodin. Aby věci fungovaly tak, jak je logické a ne přes roh. Doinstalovat utility a propojit je. Sony is just for fun. Jenže já jsem těžký business uživatel. Nechci hlasové ovládání a ani nechci, aby se mi pletlo, protože ho tutově zmáčknu, až se to bude nejméně hodit. Když se o tom bavím s Android profíkama, nechápou to. Už jsou zvyklí.
Pořád pošilhávám po těch číňanech, co zvládli hitech mobily. Jsem alergický na vrzající plasty, horší než superkvalitní displeje. Chci mít nejenom dobře fungující systém, ale i kvalitní mechanické provedení. Nové Xiaomi Mi4 už se začíná blížit dalšímu pokušení, že je na čase opustit iPhone sféru, že za ty peníze mě nic navíc nepřináší. ICloud mi nahradí Drive a Dropbox.
Nejhorší je, že tenhle pokus dělám co dva roky. Vždycky se pokorně vrátím k iPhone, protože těch pár “jednoduchých” funkcí neumí zatím nikdo dotáhnout do stavu, že bych telefon nerozkopl. Je ten čas teď? A je to Xiaomi?
