V pátek dorazil z Říše můj otec. Potkat jsme se měli v kavárně Slávie, přijel ještě s dalšími lidmi, aby jim ukázal Prahu. I dorazil jsem do Café Slávia toho teplého pátečního odpoledne a zastihl jsem je tam v dobrém rozmaru, jak pojídají a popíjejí a kochají se krásou Prahy, zejména pak kavárny Slávie.
Začal jsem obecenstvu vysvětlovat, že tato kavárna je u nás tak populární a proto turisty narvaná, protože zde psali známí čeští autoři. Samozřejmě padla otázka, jací že to byli autoři. Nejdříve jsem pojal nápad vysvětlovat, kdo to byl Šimek a Grossman, pak jsem si ale ušetřil výklad a pravil jsem, že samozřejmě Kafka. Davem proletělo zašumění nad tou žhavou zvěstí, vždyť pojídat kuchen ve stejném geistraumu, jako Mistr, to je čest. Všichni se shodli na tom, že Mistr dlel v nadmíru hezké kavárně a že není se čemu divit.
Když už jsem je takto jednou uvedl v omyl, neměl jsem drzost jejich vlastní omyl opravovat. Vtip je v tom, že když Šimek s Grossmanem chodili do Slavie, byla to normální kavárna, žádné hogo fogo. S dnešními cenami by zde mnoho povídek nenapsali. Přesto dnes kavárna těží z pověsti, kterou získala jako útulek géniů, z toho, že každý si rád posedí v odlesku takové slávy. Tedy z něčeho úplně jiného, než proč do ní ŠaG chodili.
V neděli jsem je vzal do jiné kavárny, neméně slavné, ale zatím méně známé. Café Imperial Na pořící je proslulé především saturninovsky, kavárna je si toho vědoma a na baru stojí mísa koblih, které můžete za necelé dva litry zakoupit a házet po hostech. Jak mi číšník sdělil, mísa se platí v hotovosti (=nezaházel jsem si) a každý měsíc si ji několik lidí zaplatí. Doktor Vlach by plesal (kdo nevíte proč, zde MP3). Café Imperial je zatím stranou turisického zájmu, protože zvenčí to vypadá jako ratejna nejhoršího kalibru, až když vlezete dovnitř, praští vás do očí nádherná secesní keramika, kterou jsou obložené stěny. Ceny rozumné, ke kafi za 44 Kč dostanete i koblihu. I tak ale už je to spíše stylové posezení než místečko tvorby nadějných géniů.
Opustila nás ta kavárenská kultura nebo se jenom přesunula? Podniky, které si své místo na slunci vysloužily, podražily, staly se masově navštěvovanými a řada je na nových podnicích, kavárničkách a čajovnách kdesi v mezaninu činžovního domu, v zašlé a ztracené uličce, kterou až za padesát let objeví bedekery turistů spolu s poznámkou "zde ve Velrybě tvořil známý český literát stěžejní část svého …"? Nebo je dnešní svět takové tvorbě nenakloněn?
Přemýšlel jsem nad tím. Sám nemohu psát na papír, do bločku, jako to dělali pánové Šimek či snad Kafka. Kde nemám počítač a klávesnici, jsem jako bez ruky. Psát perem mi nejde bezmála ani korektury. Nemohu si sednout ke stolku, vytáhnout blok a psát, už jsem to zkoušel a nenapsal jsem ani ťuk. A nejsem evidentně sám. Stále častěji narážím na podobné zjevy v kavárničkách. Stůl obložený notebooky píchnutými do zásuvky, papíry, kávička, minerálka. Některé kavárny to pochopily, nabízejí zásuvky k volnému použití, obsluha ruší múzy jen přiměřeně, EDGE/GPRS/CDMA jede naplno, protože ani při tvůrčí extázi nemůžete být offline.
Takhle začíná nový tvůrčí svět. "Zde sedával známý český tvůrce MMS příběhů pro děti a GPS lokačních her pro mládež, při jejich tvorbě používal telefon Nokia T-series…" – a máte v kavárně narváno.
!++17++! </p>
